Ѣ
| Písmena cyrilice | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Ѣ ѣ | ||||||
| Slovanská písmena | ||||||
| А | Б | В | Г | Ґ | Д | Ђ |
| Ѓ | Е | (Ѐ) | Ё | Є | Ж | З |
| З́ | Ѕ | И | (Ѝ) | І | Ї | Й |
| Ј | К | Л | Љ | М | Н | Њ |
| О | П | Р | С | С́ | Т | Ћ |
| Ќ | У | Ў | Ф | Х | Ц | Ч |
| Џ | Ш | Щ | Ъ | Ы | Ь | Э |
| Ю | Я | |||||
| Zastaralá písmena | ||||||
| (Ҁ) | (Ѹ) | Ѡ | (Ѿ) | (Ѻ) | Ѣ | Ꙗ |
| Ѥ | Ꙓ | Ѧ | Ѫ | Ѩ | Ѭ | Ѯ |
| Ѱ | Ѳ | Ѵ | (Ѷ) | Ꙟ | ||
| Neslovanská písmena | ||||||
| Ӑ | Ӓ | Ә | Ӛ | Ӕ | Ғ | Ӷ |
| Г̡ | Ҕ | Ӻ | Ӗ | Ҽ | Ҿ | Җ |
| Ӝ | Ҙ | Ӟ | З̌ | Ԑ | Ӡ | Ӥ |
| Ӣ | Ӏ | Ҋ | Қ | Ҟ | Ҡ | Ӄ |
| Ԟ | Ԓ | Ӆ | Ӎ | Ӊ | Ӈ | Ҥ |
| Ң | Ḩ | Ӧ | Ө | Ӫ | Ҩ | Ҧ |
| Ԥ | Ҏ | Р̌ | Ҫ | Ҭ | Ӳ | Ӱ |
| Ӯ | Ү | Ұ | Ҳ | Ӽ | Ӿ | Һ |
| Ԧ | Ҵ | Ӵ | Ҷ | Ӌ | Ӹ | Ҍ |
| Э̇ | Ӭ | Є̈ | Ю̆ | Я̆ | ||
| Zastaralá neslovanská písmena | ||||||
| Ԁ | Ԃ | Ӂ | Ԅ | Ԇ | Ҝ | Ԛ |
| Ԉ | Ԡ | Ԕ | Ԣ | Ԋ | Ԗ | Ԍ |
| Ԏ | Ҹ | Ԙ | Ԝ | |||
| Historická Abcházská písmena | ||||||
| Ꚁ | Ꚃ | Ꚅ | Ꚇ | Ꚉ | Ꚋ | Ꚍ |
| Ꚏ | Ꚑ | Ꚓ | Ꚕ | Ꚗ | ||
| Poznámka: Písmena v závorce nemají status samostatných písmen. |
||||||
| Seznam jazyků používajících cyrilici | ||||||
Ѣ, minuskule ѣ (jať, rusky ять) je již běžně nepoužívané písmeno cyrilice. Používá se pouze v liturgických textech.
Obsah |
Užití ve staroslověnských textech a vývoj[editovat]
S písmenem jať je možné se setkat už u staroslověnských památek. Lze si tam také všimnout, že se postupně namísto znaku pro jať používá (ja), což znamená, že se nejspíše vyslovovalo velmi podobně. K těmto změnám dochází hlavně na začátku slov. Tyto informace se donesly z byzantských a latinských záznamů, kdy cestovatelé neslovanského původu zaznamenali hlásky (jať), kterou sami neznali, a psali co slyšeli. Protože slyšeli ale pokaždé něco jiného, zná se, v jaké pozici se jať zhruba mohl nacházet.[1]
Vývoj[editovat]
Původem se jať vykrystalizoval z praindoevropského dlouhého E, a to změnou, ke které došlo, kdy se nacházelo před souhláskami měkkými. Jeho vývoj se během následujících století měnil, a to na všech územích, kde se postupně staroslověnský jazyk rozrůznil do řady dialektů a nakonec samostatných jazyků. Například v západním jihoslovanském prostředí, kde se vytvořily v budoucnosti srbský a chorvatský jazyk výsledkem byl vznik řady dialektů a nářečí, která se liší nejen používáním přízvuků, ale především i reflexem jatě (ekavice, ijekavice, ikavice). Srbská redakce církevní slovanštiny používala podobu jať jako E. Pod jejím vlivem docházelo k některým nepatrným změnám i v oblastech, kde se jať realizoval jinak. A na druhou stranu do ekavského jazykového prostoru pronikala spousta vlivů ikavských a ijekavských, např. podoba některých zájmen.
Realizace v různých slovanských jazycích[editovat]
V různých slovanských jazycích se z hlásky zachycené tímto písmenem vyvinuly jiné:
- bulharština - ja (v západních nářečích - e)
- čeština - í, ě
- polština - ie, ia
- ruština - je (v některých regionech ja, jije nebo ji)
- slovenština - ie
- srbština/chorvatština
- ekavština - e
- jekavština - ije
- ikavština - i
- ukrajinština - i, ji
Písmeno existuje i v jotované variantě jako Ꙓ (jotovaný jať), ale vyskytuje se vzácně.
V hlaholici mu odpovídá písmeno Ⱑ.
Reference[editovat]
- ↑ ĐORĐIĆ, Petar. Staroslovenski jezik. [s.l.] : Matica srpska, 1975. Kapitola O slovu jat, njegovoj glasovoj vrednosti i upotrebi. (srbochorvatština)