Ѣ

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Písmena cyrilice
Ѣ ѣ
obrázek písmene Ѣ ѣ
Slovanská písmena
А Б В Г Ґ Д Ђ
Ѓ Е (Ѐ) Ё Є Ж З
З́ Ѕ И (Ѝ) І Ї Й
Ј К Л Љ М Н Њ
О П Р С С́ Т Ћ
Ќ У Ў Ф Х Ц Ч
Џ Ш Щ Ъ Ы Ь Э
Ю Я
Zastaralá písmena
(Ҁ) (Ѹ) Ѡ (Ѿ) (Ѻ) Ѣ
Ѥ Ѧ Ѫ Ѩ Ѭ Ѯ
Ѱ Ѳ Ѵ (Ѷ)
Neslovanská písmena
Ӑ Ӓ Ә Ӛ Ӕ Ғ Ӷ
Ҕ Ӻ Ӗ Ҽ Ҿ Җ Ӝ
Ҙ Ӟ З̌ Ԑ Ӡ Ӥ Ӣ
Ӏ Ҋ Қ Ҟ Ҡ Ӄ Ԟ
Ԓ Ӆ Ӎ Ӊ Ӈ Ҥ Ң
Ӧ Ө Ӫ О̆ Ҩ Ҧ
Ԥ Ҏ Р̌ Ҫ Ҭ Ӳ Ӱ
Ӯ Ү Ұ Ҳ Ӽ Ӿ Һ
Ԧ Ҵ Ӵ Ҷ Ӌ Ӹ Ҍ
Э̇ Ӭ Є̈ Ю̆ Я̆
Zastaralá neslovanská písmena
Ԁ Ԃ Ӂ Ԅ Ԇ Ҝ Ԛ
Ԉ Ԡ Ԕ Ԣ Ԋ Ԗ Ԍ
Ԏ Ҹ Ы̆ Ԙ Ԝ
Historická Abcházská písmena
Poznámka: Písmena v závorce
nemají status samostatných písmen.
Seznam jazyků používajících cyrilici
Tato šablona je zastaralá, místo ní by měla
být použita dvojice šablon
šablona:Písmeno cyrilice a šablona:Cyrilice.
Neprovádějte editaci článků jenom kvůli
nahrazení této šablony novými šablonami,
náhradu proveďte společně s jinými úpravami,
popř. s doplněním kódů písmen
v různých kódováních.

Ѣ, minuskule ѣ (jať, rusky ять) je již běžně nepoužívané písmeno cyrilice. Používá se pouze v liturgických textech. V návrhu nové azbuky chantyjštiny je uvažováno se znakem Ѣ jako s ligaturou spřežky ть, podobně jako spřežky ль a нь tvoří ligatury љ a њ.[1]

Užití ve staroslověnských textech a vývoj[editovat | editovat zdroj]

S písmenem jať je možné se setkat už u staroslověnských památek. Lze si tam také všimnout, že se postupně namísto znaku pro jať používá (ja), což znamená, že se nejspíše vyslovovalo velmi podobně. K těmto změnám dochází hlavně na začátku slov. Tyto informace se donesly z byzantských a latinských záznamů, kdy cestovatelé neslovanského původu zaznamenali hlásky (jať), kterou sami neznali, a psali co slyšeli. Protože slyšeli ale pokaždé něco jiného, zná se, v jaké pozici se jať zhruba mohl nacházet.[2]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Původem se jať vykrystalizoval z praindoevropského dlouhého E, a to změnou, ke které došlo, kdy se nacházelo před souhláskami měkkými. Jeho vývoj se během následujících století měnil, a to na všech územích, kde se postupně staroslověnský jazyk rozrůznil do řady dialektů a nakonec samostatných jazyků. Například v západním jihoslovanském prostředí, kde se vytvořily v budoucnosti srbský a chorvatský jazyk výsledkem byl vznik řady dialektů a nářečí, která se liší nejen používáním přízvuků, ale především i reflexem jatě (ekavice, ijekavice, ikavice). Srbská redakce církevní slovanštiny používala podobu jať jako E. Pod jejím vlivem docházelo k některým nepatrným změnám i v oblastech, kde se jať realizoval jinak. A na druhou stranu do ekavského jazykového prostoru pronikala spousta vlivů ikavských a ijekavských, např. podoba některých zájmen.

Realizace v různých slovanských jazycích[editovat | editovat zdroj]

V různých slovanských jazycích se z hlásky zachycené tímto písmenem vyvinuly jiné:

Písmeno existuje i v jotované variantě jako (jotovaný jať), ale vyskytuje se vzácně.

V hlaholici mu odpovídá písmeno .

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Материалы Рабочей группы по совершенствованию графики и орфографии хантыйского языка na doinhmao.ru, vyd. 2012-10-18, dokument vytvořen 2012-10-16
  2. ĐORĐIĆ, Petar. Staroslovenski jezik. [s.l.] : Matica srpska, 1975. Kapitola O slovu jat, njegovoj glasovoj vrednosti i upotrebi. (srbochorvatština)