Rusistika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rusistika je odborné pojmenování pro filologickou vědu zabývající se studiem ruského jazyka, ruské literatury, kulturou a také dějinami Ruské federace.

Odborná jazykovědná definice[editovat | editovat zdroj]

Rusistika je filologicky zaměřený obor zabývající se jazykem, literaturou, kulturou a dějinami rusky mluvících národů.

Historie rusistiky[editovat | editovat zdroj]

Historie rusistiky je velice úzce spjatá se samotnými dějinami Ruska. Literární památky psané, buď staroruštinou, či již modernějšími formami ruštiny, jsou známy již ze 12. století - jako tzv. byliny, což byly příběhy legendárních hrdinů, tzv. bohatýrů. Skutečný rozkvět však nastává až za vlády ruského cara Petra I. Velikého, kdy ruský jazyk dostává moderní podobu. 19. století je pak obdobím "Zlatého věku ruské literatury". 20. léta 20. století jsou pak naprostým vrcholem oboru rusistiky. Navíc s růstem územní rozlohy a moci Ruské říše, vlnám panslovanského nacionalismu během 30. a 40. let 19. století se ruština stává pro mnohé panslavisty jazykem nejmocnějšího slovanského bratra a je masivně vyučována, rozšiřována i na univerzitní půdu. V Českých zemích se o ruštinu zajímali především obrozenci a buditelé první fáze národního obrození jako např. František Ladislav Čelakovský, Pavel Josef Šafařík, František Palacký, Josef Dobrovský, či Josef Jungmann. V dobách po vzniku ČSR je stále Rusko chápáno jako slovanský bratr a spojenec, ale díky bolševické vládě s jistou prozíravostí. Vrchol rusistiky v Českých zemích a na Slovensku však přichází po únoru 1948 a orientaci Československa na SSSR. V 90. letech 20. století zájem o ruský jazyk opadá, aprobovaní ruštináři se masivně obracejí k němčině, či angličtině, ale již po roce 2000 zažívá opět mírnou renesanci.