Jacques Derrida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
P. Secca: Jacques Derrida

Jacques Derrida [žak derida] (15. července 1930 El-Biar, Alžírsko8. října 2004 Paříž) byl francouzský filozof považovaný za zakladatele dekonstrukce. Jeho dílo výrazně ovlivnilo také literární vědu a další obory v Evropě i v USA.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Alžírsku v sefardské rodině, za války byl proto vyloučen ze škol a od roku 1949 žil v Paříži. Už ve studentských letech četl velké filosofy, například Nietzscheho, Rouseaua, Kierkegaarda, Bergsona, Heideggera, A. Gida nebo A. Camuse. Vystudoval prestižní gymnázium Louis-le-Grand a v letech 1952-1954 École normale supérieure, kde spřátelil se sociologem Pierre Bourdieu. V letech 1953-1954 pracoval v Husserlově archivu v Lovani a během studií ho dále ovlivnili Louis Althusser, Jean Hyppolite, Jean Cavaillès a Michel Foucault. Roku 1956 dostal stipendium na pobyt na Harvardově univerzitě, roku 1957 se oženil s psycholožkou M. Aucouturier, 1959 poprvé navštívil Prahu a po vojenské službě v Alžíru byl v letech 1960-1964 asistentem filosofie na Sorbonně. Roku 1964 poprvé přednášel v USA, na Johns Hopkins University v Baltimore; byl pak profesorem na Yale, na Cornell University a přednášel na mnoha dalších. V letech 1965-1983 působil jako docent dějin filosofie na École normale supérieure. Roku 1981 založil spolu s Jean-Pierre Vernantem Vzdělávací nadaci Jana Husa na pomoc českým intelektuálům a přednášel v domácím semináři L. Hejdánka. Tajná policie mu do zavazadla vpašovala drogy, takže byl zatčen a vypovězen z ČSSR.[1] Od roku 1983 až do smrti byl Derrida profesorem filosofie na EHESS v Paříži a zúčastňoval se i letních seminářů francouzsko-české Asociace Jana Husa.

Myšlení a dílo[editovat | editovat zdroj]

Roku 1967 na sebe Derrida poprvé upozornil třemi závažnými spisy: „O gramatologii“ (De la grammatologie), „Hlas a fenomén“ (La Voix et le phénomène) a „Písmo a rozdíl“ (L'écriture et la différence). Celkem publikoval 80 knih a množství článků a rozhovorů.

Jeho obtížné a čtenářsky náročné dílo se dá vystihnout jen velmi přibližně. Je ovlivněno zejména Husserlem, Heideggerem a Lévinasem, a kriticky zkoumá vztahy mezi tradičně protikladnými pojmy, jako je v lingvistice slovo psané a mluvené, v psychoanalýze rozum a šílenství, v literatuře doslovný a obrazný smysl a v teorii genderu mužské a ženské. Všechny odpovídají ontologickému protikladu mezi smyslově vnímaným a srozumitelným, případně mezi jeho variantami, například vnitřní a vnější, racionální a iracionální, smysl a nesmysl nebo zakládající a založené. Jak ukázal Ferdinand de Saussure, není význam znaku ani slova obsažen v nich samých, nýbrž v rozdílu (différence) vůči ostatním znakům v rámci určitého systému. Rozdíly vznikají v procesu či „hře“ jakéhosi časového odkládání, pro něž Derrida zavedl neologismus différance (od différer, odkládat).

Velké polemiky vyvolal pojem dekonstrukce, inspirovaný Heideggerem. Znamená něco jako „konstruktivní destrukce“, převracení a rozkládání tradičních významových opozic, aby se jejich složky uvolnily z těchto zkamenělých spojení a daly se znovu oživit v nových souvislostech. Tak podle Derridy západní tradice preferuje mluvené slovo před psaným, protože v něm vidí „život“ a „přítomnost“; ve skutečnosti dává přítomnost smysl jen v protikladu k nepřítomnosti a každé bytí se odehrává právě mezi nimi. Derrida pro to přejímá Lévinasův pojem „stopa“ (la trace), která je přítomným dokladem (nyní) nepřítomné přítomnosti.

Jiné významné téma je dar. Pokud něco takového je, nemá a nedá se o tom nic dozvědět, a nemůže tedy nikdy být přítomný; kdyby se vyjevil, vyvolá jen „narcisistické přisvojení zpět“, ať už v podobě protidaru nebo vděčnosti. Dar tedy musí zůstat tajemstvím. Jen takovým darem se přerušuje „nekonečný řetěz směn“ - a tedy opakování téhož - na němž je založen oběh peněz a ekonomika.

Ve vztahu k budoucnosti Derrida kritizuje představu předvídání a očekávání, protože se sice obracejí do budoucnosti, ale zároveň ji jako očekávanou neutralizují. Skutečná budoucnost je jen zcela neočekávaná „událost“, čiré překvapení, protože jen to je opravdu „nové“. Na mnoha místech věnuje pozornost smrti a smutku (truchlení, le deuil): „smrt není vně života, za jeho hranicí, nýbrž se do něho vepisuje zevnitř“ a působí dávno před smrtí. Kritizuje Heidegerův výklad smrti jako možnosti, že všechny možnosti skončí: jak by se taková možnost mohla člověku objevit a přitom zůstat jen možností? Stejně jako dar nebo spravedlnost se Derridovi i smrt ukazuje jen jako ne-možnost.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Derridovy texty vyvolávaly pozornost i nadšení, ale také odpor a zásadní kritiku. Derrida dostal v USA přes 20 čestných doktorátů, ale v roce 1992 se na Cambridgeské univerzitě zvedl proti čestnému doktorátu hlasitý protest. Filosofové anglosaské školy „filosofie jazyka“ mu vytýkali nejasnost a obtížnou srozumitelnost, spíše neprávem relativismus a nezodpovědnost. John Searle ho nazval „nefalšovaným šarlatánem“ a fyzik Alan Sokal poslal do amerického postmodernistického časopisu Social text fingovaný článek „Překračovat hranice: za transformativní hermeneutiku kvantové gravitace“, který obsahoval vážné věcné chyby, ale vypadal jako postmoderní texty. Časopis článek bez recenzního řízení otiskl a Sokal veřejně oznámil, že to byl podvrh. O rok později vydal s Jeanem Bricmontem knihu „Intelektuální podvody“, kde ostře kritizuje a napadá postmoderní filosofii včetně J. Derridy.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Politiky přátelství, česky 1994
  • Násilí a metafyzika, česky 2002
  • Síla zákona – „mystický základ autority“, česky 2002
  • Co přinese zítřek? – dialog, česky 2003
  • Tradice vědy a skrývání smyslu – komentář k Husserlovu Původu geometrie, česky 2003
  • Víra a vědění – Století a odpuštění – rozhovor Michela Wieworky s Jacquesem Derridou, česky 2003

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2008/2/pripad-derrida-/

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998..Heslo Derrida Jacques, str. 85
  • Filosofický slovník Universum. Praha: Knižní klub 2009. Heslo Derrida Jacques, str. 69

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku francouzské a anglické Wikipedie.