Jean-Pierre Vernant

Jean-Pierre Vernant
Jean-Pierre Vernant
Narození	4. ledna 1914; Provins
Úmrtí	9. ledna 2007 (ve věku 93 let); Sèvres
Alma mater	Lyceum Ludvíka Velikého; agrégation de philosophie; Carnotovo lyceum
Pracoviště	Collège-lycée Jacques-Decour (1946–1948); Národní centrum vědeckého výzkumu (1952–1957); Vysoká škola praktických studií (1958–1975); Francouzská kolej (1975–1984); Škola pro pokročilá studia v sociálních vědách; Univerzita São Paulo
Obory	antropologie a dějiny
Ocenění	stříbrná medaile Národního centra vědeckého výzkumu (1977); Prix Amic (1980); Zlatá medaile Národního centra vědeckého výzkumu (1984); Cena Racionalistické unie (1986); Čestný doktorát Masarykovy univerzity (1998); … více na Wikidatech
Příbuzní	Jacques Vernant (sourozenec)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Pierre Vernant (4. ledna 1914 Provins – 9. ledna 2007 Sèvres) byl francouzský historik, antropolog a specialista na starověké Řecko. Pod vlivem díla Claude Lévi-Strausse rozvinul strukturalistický přístup ke studiu starověké řecké mytologie, tragédie a společnosti, který ovlivnil mnohé badatele zabývající se antikou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vernant původně vystudoval filosofii; svá studia dokončil roku 1937. Jako člen mladých komunistů se zúčastnil francouzského hnutí odporu během druhé světové války. Stal se členem tajné organizace Libération-sud, kterou založil Emmanuel d'Astier). Později se stal velitelem Francouzských vnitřních sil (FFI) v departementu Haute-Garonne pod pseudonymem „Plukovník Berthier.“ Po válce zůstal členem Komunistické strany Francie.

Roku 1948 se stal členem Centre national de la recherche scientifique (CNRS) a pod vlivem Louise Gerneta začal studovat starověkou řeckou antropologii. O deset let později se stal ředitelem školy École des hautes études en sciences sociales (EHESS).

Celý život aktivně podporoval různá hnutí proti násilí a válkám; v roce 1981 založil s Jacquesem Derridou francouzskou sekci Vzdělávací nadace Jana Husa na pomoc československým intelektuálům. Zemřel několik dní po svých 93. narozeninách ve francouzském městě Sèvres.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Vernantův strukturalismus ovlivnil celou řadu badatelů zabývajících se antickým myšlením a kulturou. Jeho výklad mýtu o Prométheovi se stal důležitým faktorem ovlivňujícím dílo filosofa Bernarda Stieglera.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ceny[editovat | editovat zdroj]

Zlatá medaile CNRS, 1984
Premio di Storia, San Marino, 1991
American Academy Award for Humanistic Studies, 1992
Commandeur de la Légion d'honneur
Compagnon de la Libération
Válečný kříž (Croix de Guerre)
Grand Officier dans l'Ordre national du Mérite
Commandeur de l'Ordre de l'Honneur de la République Hellénique
Officier des Arts et des Lettres

Čestné doktoráty[editovat | editovat zdroj]

Další ocenění[editovat | editovat zdroj]

Spolupracovník Belgické královské akademie
Zahraniční zasloužilý člen Americké akademie věd
Korespondent Britské akademie
Zasloužilý člen Společnosti pro propagaci helénských studií
Člen organizace Academia Europaea

Vybrané publikace[editovat | editovat zdroj]

Les origines de la pensée grecque (Paříž), 1962 (česky Počátky řeckého myšlení, 1993)
Mythe et pensée chez les Grecs: Etudes de psychologie historique (Paříž), 1965 (anglicky Myth and Thought among the Greeks, 1983)
Společně s Pierrem Vidal-Naquetem: Mythe et tragédie en Grèce ancienne, 2 svazky. (Paříž), 1972, 1986 (anglicky Tragedy and Myth in Ancient Greece, 1981; Myth and Tragedy in Ancient Greece, 1988)
Mythe et société en Grèce ancienne (Paříž), 1974 (anglicky Myth and Society in Ancient Greece, 1978)
Divination et rationalité, 1974
Společně s Marcelem Detiennem: Les ruses de l'intelligence: La mètis des Grecs (Paříž), 1974 (anglicky Cunning Intelligence in Greek Culture and Society, 1977)
Religion grecque, religions antiques (Paříž), 1976
Religion, histoires, raisons (Paříž), 1979
Společně s Marcelem Detiennem: La cuisine de sacrifice en pays grec (Paříž), 1979 (anglicky Cuisine of Sacrifice among the Greeks, 1989)
Společně s Pierrem Vidal-Naquetem: Travail et esclavage en Grèce ancienne (Brusel), 1988
L'individu, la mort, l'amour: soi-même et l'autre en Grèce ancienne (Paříž), 1989
Mythe et religion en Grèce ancienne (Paříž), 1990
Figures, idoles, masques (Paříž), 1990
Společně s Pierrem Vidal-Naquetem: La Grèce ancienne, 3 vols. (Paříž), 1990-92
Mortals and Immortals: Collected Essays (Princeton), 1991
Společně s Pierrem Vidal-Naquetem: Œdipe et ses mythes (Brusel), 1994
Entre mythe et politique (Paříž), 1996
Společně s Jean Bottérem a Clarisse Herrenschmidt: L'orient ancien et nous (Paříž), 1996 (anglicky Ancestor of the West: Writing, Reasoning, and Religion in Mesopotamia, Elam, and Greece, 2000)
Společně s Françoisem Frontisi-Ducrouxem: Dans l'œil du miroir (Paříž), 1997
L'univers, les dieux, les hommes: récits grecs des origines Paříž, Le Seuil, 1999 (= The Universe, The Gods, and Men: Ancient Greek Myths, 2001)
La traversée des frontières (Paříž), 2004

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Pierre Vernant na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean-Pierre Vernant
(francouzsky) Biografické údaje
(anglicky) Odkazy na online interview a mediální prezentace

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.