Dekonstrukce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dekonstrukce je bourání, odstraňování, způsob filozofické práce, který rozvinul mimo jiné Jacques Derrida v návaznosti na Martina Heideggera. Svůj program dekonstrukce metafyziky zformuloval původně jako úlohu dekonstrukce v dějinách ontologie. Dekonstrukce je kritická ohledně tradic, ale tato kritika se odehrává ve jménu tradice. V dekonstrukci (jak ji rozvíjí francouzská filozofie obecně, nejen Derrida) jde o odhalování dvojího pojetí filozofie, podle Heideggera pojímané jednak jako myšlení a jednak jako tradici. Francouzská filozofie se od poloviny šedesátých let 20. století snaží ukázat příslušnost filozofické tradice k tradici celkově a zároveň zkoumat, jak tato formace rozvíjí možnost myšlení. Tento úkol se orientuje jednak monograficky (Karel Marx, Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Immanuel Kant) a jednak tematicky (písmo, umění, politika, dějiny).

Podle Derridy je dekonstrukce analýza tradovaných významových útvarů až do doby, kdy nebudou odhaleny jejich skryté a potlačené předpoklady. Pojem dekonstrukce zprvu ve větší míře zazníval především v americké literární vědě, pro samotného Derridu je dekonstrukce výrazem pro změnu pořádku racionality, v níž žijeme.

Idea dekonstrukce byla vedoucí myšlenkou při založení Collége International de Philosophie v Paříži v roce 1983 pod Derridovým vedením. Tento ústav má mimo akademickou hierarchii a na interdisciplinární úrovni udržovat otevřenou možnost svobodného filozofického výzkumu.

Dekonstrukce v architektuře[editovat | editovat zdroj]

Dekonstruktivní stavba gymnázia v Orlové, autoři Kiszka a Potyszová

Dekonstrukce (dekonstruktivismus) jako směr postmoderní architektury inspirovaný dekonstruktivistickou filosofií je charakteristický např. kouskováním a posouváním povrchů, vlnitými či polámanými tvary, které navozují dojem nepředvídatelnosti, kontrolovaného chaosu, opouštěním vertikál a horizontál (antigravitace), používáním ostrých úhlů i zdánlivě nelogických konstrukcí. Jako typičtí představitelé bývají jmenováni například Peter Eisenman, Frank Owen Gehry, Vlado Milunič, Bernard Tschumi nebo Zaha Hadid. V Praze je v tomto stylu postaven tzv. Tančící dům[1], mimo hlavní město např. budova gymnázia v Orlové.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Derrida, Jacques; Texty k dekonstrukci - Práce z let 1967-72; Archa, Bratislava, 1993; ISBN 80-7115-046-0
  • Funda, Ondřej; Analytický dekonstruktivismus v díle Iana M. Hackinga; dostupné online na www.phil.muni.cz (navštíveno 3. listopadu 2009)
  • Zygma, Jiří; Hypermoderní dekonstrukce; Quadrom, 2007, Ostrava, ISBN 978-80-254-2821-4

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dekonštrukcia na slovenské Wikipedii.

  1. Architektura 20. století – Dekonstruktivismus, anonymní web architektura.ic.cz