Quintus Horatius Flaccus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Quintus Horatius Flaccus na malbě A. von Wernera (1905)

Quintus Horatius Flaccus (8. prosince 65 př. n. l. Venusia – 27. listopadu 8 př. n. l. Řím) byl římský básník.

Horatius byl synem propuštěnce z Venussie, kde získal první vzdělání. Později se přestěhoval do Říma, protože mu otec chtěl umožnit vzdělání lepší. Roku 45 př. n. l. odešel studovat filosofii do Athén.

V roce 44 př. n. l. vstoupil do Brutovy armády, kde se stal tribunem, roku 42 př. n. l. se účastnil bitvy u Filipp, kde byl Brutus poražen (Horatius se zachránil útěkem). Po amnestii se vrátil do Itálie, kde byl nucen živit se jako písař. V této době vznikly jeho první básně, především satiry. Roku 38 př. n. l. se seznámil s Gaiem Cilniem Maecenatem, který mu pomohl s vydáním prvních knih a který Horatiovi věnoval statek, aby se básník mohl věnovat pouze psaní. Později se jeho prostřednictvím seznámil s Octavianem a přestože byl bývalý bojovník proti němu, stal se z něj jeho stoupenec. V některých básních hlásal jeho slávu (dělal to dobrovolně). Nepřijal úřad jeho tajemníka, protože chtěl mít čas a svobodu na psaní. Horatius byl pohřben vedle Maecenata na Esquilinu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Horatius, přestože se stal jedním z nejznámějších římských básníků, neměl velké básnické nadání [zdroj?] (což sám přiznával v několika básních). Více se mu dařily satiry a jim podobné (spíše kratší) básně než ódy. Z počátku byl řecký vliv velmi patrný (jednalo se spíše o překlady), později se této závislosti téměř zbavil.

  • Saturae (Satiry, I. kniha 34 př. n. l., II. 33 př. n. l.) jsou ironickou kritikou lidských chyb. Nejsou útočné, spíše vybízejí k zamyšlení nad pošetilostí běhu světa. Po této knize začal psát lyriku, vzorem mu byli klasičtí řečtí básníci Sapfó, Alkaios či Archilochos, jejichž metra napodoboval.
  • Epodae (Epódy nebo též Jamby, 30 př. n. l.) jsou první Horatiovou sbírkou. Jedná se vlastně o sbírku 17 satirických básní věnovaných Maecenatovi,
  • Carmina (Ódy, 4 knihy) jsou věnovány opět Maecenatovi. Byly vydány v r. 23 př. n. l. a jedná se o tematicky různorodé básně opěvující víno, lásku, přírodu, zpěv, vlast, přátelství, atp. Horatius zde již dosahuje formální virtuozity. Nevzbudily však kýžený ohlas a Horatius se částečně vrací k dřívějšímu ironickému tónu.
  • Epistulae (Listy) (20 př. n. l.) – poetické dopisy, které Horatius adresuje svým přátelům. pokračování Satir
  • Carmen saeculare (17 př. n. l.) složil Horatius na Augustovo přání ke slavnosti bohů, opěvuje především Apollóna a Dianu.
  • Čtvrtá kniha lyrických básní opěvuje Augustovy syny Drussa a Tiberia. Ve druhé knize opěvuje též Augusta - list první. Posledním listem (třetím) této knihy je De arte poetica (Epistula ad Pisones, Poslání Pisonům), které pojednává o estetických a literárních otázkách. Snad proto, že zřejmě zůstalo nedokončeno, soudilo se dlouho, že je Horatiovým dílem posledním, ve skutečnosti však nevíme o době vzniku téměř nic.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Horatius, Quintus Flaccus: Epistola ad Pisones De arte poetica ad plures editiones collata, atque in partes et capita divisa, cum praecipuis lectionis varietatibus Dostupné online