Émile Benveniste

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Émile Benveniste (27. května 1902, Aleppo, Sýrie3. října 1976, Versailles) byl francouzský strukturalistický jazykovědec a indoevropeista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské rodině v Syrii, studoval lingvistiku v Paříži na École pratique des hautes études (EPHE) u Auguste Meilleta, jednoho z nejvýznačnějších žáků Ferdinande de Saussure. Roku 1924 získal francouzské občanství a od roku 1927 začal na EPHE přednášet. Zde také začala jeho dlouholetá spolupráce s polským lingvistou Jerzym Kurylowiczem. Zpočátku se Benveniste zabýval hlavně íránskými jazyky, postupně se však obrátil ke srovnávací jazykovědě indoevropských jazyků, která ho proslavila, a od roku 1937 přednášel na Collège de France.

Roku 1940 byl jako důstojník zajat, podařilo se mu ale uprchnout a do roku 1945 žil ve Švýcarsku. Od roku 1945 byl tajemníkem Pařížské lingvistické společnosti, roku 1960 byl zvolen členem Académie des inscriptions et belles-lettres a roku 1965 členem italské Accademia dei Lincei. V posledním období se stále víc zabýval vztahy mezi jazykem a organizací společností a těsně spolupracoval s kulturními antropology. Jeho poslední dílo, „Slovník indoevropských institucí“, se snaží nacházet ve starých jazycích stopy společenské organizace. Koncem roku 1969 byl postižen mrtvici a do smrti trpěl afázií.

Přínosy[editovat | editovat zdroj]

Benveniste ukázal, jak aristotelské kategorie závisejí na gramatických strukturách řečtiny. Obrátil pozornost jazykovědců od textů k mluvené řeči a k rozhovoru jako vlastnímu živlu jazyka a zdůraznil tak situačnost jazykových projevů. Nově vyložil zvláštní povahu zájmen (zejména osobních) nebo slovesa „být“, které je v indoevropských jazycích zároveň sponou. Ze srovnávacího studia starých indoevropských jazyků se pokusil odvodit, jak vypadaly jejich společenské instituce, jak se organizovala obživa, společenské vrstvy a funkce.

Benveniste ovlivnil řadu jazykovědců, literárních vědců, antropologů i filosofů. Výslovně na něho navazovali například Claude Lévi-Strauss, Roland Barthes, Pierre Bourdieu, Jacques Derrida, Julia Kristeva nebo Tzvetan Todorov.

Hlavní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Problémy obecné lingvistiky (Problèmes de linguistique générale 1966 a 1974, Paris, Gallimard.
  • Slovník indoevropských institucí (Le Vocabulaire des institutions indo-européennes 1 a 2, 1969, Paris, Minuit.
  • Perské náboženství a hlavní řecké texty (The Persian religion, according with the chief greek texts), 1974, Paris, Geuthner.
  • Poslední přednášky na Collège de France (Dernières Leçons. Collège de France (1968-1969), 2012, Paris, Gallimard/Seuil/EHESS.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku francouzské a německé Wikipedie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Émile Benveniste
  • J. Černý, Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia 1996
  • T. Koblížek, Nová poetika. Kapitola z francouzského myšlení o literatuře. Praha: Togga 2013.

Související články[editovat | editovat zdroj]