Viola da gamba
| Rodina gamb: 1. 2. 3. Viola da gamba 4. Violone (kontrabasová gamba) | |
|---|---|
| ital.: Viola da gamba něm.: Viola da gamba angl.: Viol fr.: Viole de gamba |
|
 |
|
| Klasifikace | |
Podle orchestrální praxe:
|
|
Podle způsobu vzniku tónu:
|
|
| Tónový rozsah | |
 soprán, alt/tenor, bas |
|
| Příbuzné nástroje | |
| Violoncello, Viola d'amore, Viola da braccio, Viola di bordoni |
Viola da gamba (název odvozený z italského gamba – noha) je historický smyčcový nástroj. Na rozdíl od violy da braccio (z které se později vyvinuly nástroje houslové rodiny) má viola da gamba 6 až 7 strun a střevové převazy, tzn. pražce na hmatníku. Tento nástroj se při hře drží mezi koleny (nemá tedy bodec jako např. violoncello) a lukovitý smyčec se drží jinak než je zvykem u moderních nástrojů. Oproti violoncellu je v lubech širší a vyšší. Existuje více variant gamb - diskantová, altová, tenorová, basová a kontrabasová (jeden z předchůdců moderního kontrabasu).
Viola da gamba umožňuje i akordickou hru a mnohem snazší hru intervalů, které jsou na violoncellu velmi obtížné.
Obsah |
[editovat] Stavba
Trup nástroje je klenutý, ale výrazně méně než u houslí. Stejně jako většina ostatních smyčcových nástrojů je vrchní deska vyráběna ze smrku, spodní deska a luby z javoru (v porovnání s houslemi jsou luby relativně vysoké). Viola da gamba má taktéž pod nejvyšší strunou umístěnu duši a pod nejhlubší strunou basový trámec.
[editovat] Ladění
Gamby mají struny laděné v kvartách, přičemž mezi prostředními dvěma strunami je tercie; podobné ladění má také loutna.
Viola sopraninová "pardessus de viole": g"-d"-a'-f'-c'-(g)
Viola sopránová: d"-a'-e'-c'-g-d
Viola altová: c"-g'-d'-b-f-c
Viola tenorová: g'-d'-a-f-c-G
Viola basová: d'-a-e-c-G-D-(A1)
Viola velká basová: g-d-A-F-C-G1
Viola kontrabasová: d-a-e-C-G1-D1
[editovat] Historie
Viola da gamba prožívala své zlaté období v době renesance a baroka, zejména ve Francii (Monsieur de Sainte-Colombe, Marin Marais a další). V té době také vznikalo pro tento nástroj mnoho hudebních děl (například Bachův 6. Braniborský koncert). Velice oblíbené byly komorní soubory složené z více gamb. Mnozí skladatelé komponovaly zvláštní skladby pro gambové soubory. Velká obloba těchto souborů byla zejména v Anglii (např. William Byrd, John Dowland, Henry Purcell).
Od pozdního baroka začaly být gamby vytlačovány modernějšími nástroji jako viola nebo violoncello. Dnes violu da gamba používají soubory hrající na historické nástroje. Nejvýraznějším gambistou současnosti je Jordi Savall, z českých pak především Petr Wagner.
[editovat] Literatura
- Antonín Modr: Hudební nástroje, SNKLHU, Praha, 1954
[editovat] Související články
