Mezzotinta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
První známá mezzotinta, portrét Amelie Elisabeth von Hessen, archiv Metropolitní muzeum umění
Jedna z prvních mezzotint, 27.5 × 21.3 cm

Mezzotinta je grafická technika. Řadí se do tisku z hloubky. V mezinárodním značení má symbol C7. Vznikla v 17. století v Německu a jejím objevitelem byl Ludwig von Siegen (1609-1676). Tato technika dovolila dávno před akvatintou zaplnit celou plochu obrazu libovolně odstupňovanou barvou.

Technika mezzotinty je jednou z nejpůsobivějších technik - výsledná grafika rozehrává celou škálu sametových odstínů zvolené barvy. Dnes ji umělci pro její obtížnost a časovou náročnost téměř nepoužívají. Častěji se jí používá při kombinaci s jinou technikou.

Mezzotinta dosáhla svého vrcholu v Anglii v 18. století. Díky ní se také prvně projevila anglická grafika osobitě. Byla v té době v Anglii vůbec nejpoužívanější technikou a sloužila dlouhou dobu jako vzor ostatním zemím. V 19. století se začala mezzotinta postupně přežívat a začala být nahrazována zejména leptem. Důvodem byla hlavně její velká obtížnost.

Postup[editovat | editovat zdroj]

Postup při zrnění destičky pomocí skobliny

Měděná deska se co nejjemněji rozzrní pomocí skobliny (polokruhový nůž, hustě špičatě ozubený). Je třeba trpělivě a mnohokrát přejít skoblinou všemi směry. Toto skoblení trvá velmi dlouho a potřebuje velkou zručnost. Je také potřeba dbát na pravidelnost zrnění. Po nazrnění se zrnka kovu odškrabují škrabátkem a deska se nakonec uhladí hladítkem. Nazrněná destička se při tisku dosti opotřebovává a sametová hloubka se postupně ztrácí.

Mezzotinta dá běžně pouze 40-60 kvalitních tisků.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Mezzotints ve Wikimedia Commons