Kontrafagot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kontrafagot
ital.: contrafagotto
něm.: Kontrafagott
angl.: contrabassoon
fr.: contrebasson
Contrabassoon2.jpg
Klasifikace
Podle orchestrální praxe:
Dřevěné nástroje
Podle způsobu vzniku tónu:
Aerofony
Tónový rozsah
Range bassoon.png
kontrafagot zní o oktávu níže
než v notovém zápise
Příbuzné nástroje
Fagot, Hoboj

Kontrafagot je dvouplátkový dechový dřevěný nástroj; má dvakrát delší trubici než fagot, proto zní o oktávu níže (od této jeho vlastnosti je odvozeno jedno z anglických pojmenování kontrafagotu: double bassoon, neboli dvojitý fagot). V symfonickém orchestru je nejnižším dechovým nástrojem, používá se také ve větších dechových orchestrech.

Stavba a funkce[editovat | editovat zdroj]

Kontrafagot má velice podobnou stavbu jako fagot, také způsob tvorby tónu a prstoklad se velmi blíží fagotovému. Existují samozřejmě některé odlišné prvky:

  • plátek kontrafagotu měří 70-75 mm, v porovnání s 53-58 mm u fagotu
  • prstoklady se liší zvláště ve vysokých polohách
  • ve spodní části je umístěn bodec sloužící pro podporu nástroje (podobně jako u violoncella)
  • kontrafagot má zařízení pro vypouštění zkondenzované vody

Délka trubice se blíží šesti metrům a je několikrát ohnutá. Kvůli komplikovanému systému klapek ale na rozdíl od fagotu nejde rozložit do více částí.

Použití v hudbě[editovat | editovat zdroj]

Jako sólový nástroj není kontrafagot příliš vhodný - zejména v nižších polohách je pro posluchače problém rozlišit mezi jednotlivými tóny. Přesto například Gunther Schuller nebo Donald Erb zkomponovali koncert pro kontrafagot a orchestr. Erwin Schulhoff zkomponoval Bassnachtigall, tři skladby pro kontrafagot sólo (1922).

V komorní hudbě má kontrafagot větší využití, příkladem může být Mozartova Gran Partita pro dva hoboje, dva klarinety, dva basetové rohy, čtyři lesní rohy, dva fagoty a kontrafagot.

V orchestru se kontrafagot používá již od dob baroka, zvláště jako zvuková podpora fagotů a kontrabasů v monumentálních dílech (Händelův Mesiáš, Bachovy Janovy pašije a další). První samostatný kontrafagotový part (tady bez pouhého zdvojování partu fagotu) napsal Ludwig van Beethoven ve své Páté symfonii. Ve svých symfoniích tento nástroj s oblibou používali například Gustav Mahler, Richard Strauss nebo Dmitrij Šostakovič.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]