Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov
Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (rusky Николай Андреевич Римский-Корсаков, Nikolaj Andreevič Rimskij-Korsakov; 18. března 1844 Tichvin v Petrohradské oblasti nedaleko Novgorodu – 21. června 1908, Ljubensk), byl významný romantický ruský hudební skladatel a pedagog (vyučoval harmonii a orchestraci, jejímž byl mistrem).
Byl členem umělecké skupiny zvané „Pětka“ nebo též „Mocná hrstka“. Jeho díla jsou často inspirována náměty z oblasti lidové slovesnosti (zejména pohádek). Rimskij-Korsakov jako první předložil svou představu synestetického (vícesmyslového) vnímání hudby (sluch a zrak), kde určitému tónu je pevně přiřazena určitá barva (viz níže).
Obsah |
Život [editovat]
Dětství raná léta [editovat]
Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov se narodil 18. března roku 1844 v Tichvinu v Petrohradě do aristokratické rodiny jako syn gubernátora. Ve své autobiografii Kronika mého hudebního života (Летопись моей музыкальной жизни) napsal, že se u něj jeho hudební nadání projevilo velice brzy: „Ve dvou letech jsem již rozeznal všechny melodie, které mě matka zpívala, a ve třech nebo ve čtyřech jsem dokázal doprovázet svého otce při hraní na klavír údery na buben.“ V šesti letech se naučil hrát na klavír a stále u něj rostl zájem o partitury, které našel doma, včetně Glinkovy opery, Život za cara. Jeho první skladba vznikla v jeho deseti letech a byla to „předehra“ pro klavír. Jelikož v rodině existovala námořnická tradice, a hudba nebyla v té době tak považována, ostatně i jím samým, šel tedy Korsakov ve stopách svého bratra a tak v roce 1856 vstoupil do školy pro námořní kadety v Petrohradě, kde jeho bratr, který byl mimochodem o celých dvaadvacet let starší než on, se měl krátce po Korsakovém odchodu v roce 1862 stát ředitelem.
Jeho studentské povinnosti mu však poskytovaly dostatek času věnovat se hudbě, chodit na hodiny hry na klavír a mimo jiné navštěvovat i nejrůznější opery a orchestrální koncerty, k nimž patřily hlavně Beethovenovy symfonie a hudba jeho krajana Glinky, hudba, která ho fascinovala svým charakterem a brilantním zvukem orchestru. Když bylo Korsakovovi osmnáct let, v posledním roce školy, ho jeho učitel na klavír seznámil s třemi, už v té době známými skladateli: s Balakirevem, Kjujem a s Musorgským. Balakirev viděl v Korsakovovi velkého skladatele a když mu Korsakov ukázal svůj první pokus o operu, začal na něj naléhat, aby ji dokončil. Do roku 1862 vznikly pod Glinkovým vedením dvě a půl věty.
Vrcholná léta [editovat]
Přitažlivost hudby byla nyní pro Korsakova tak silná, že chtěl opustit námořní kariéru, ale rodina mu to nedovolila, a tak více než dva roky cestoval po moři a navštívil města včetně New Yorku, Rio de Janeira a Londýna, kde v Covent Garden navštěvoval operní představení, a dokončil pomalou větu své symfonie. Po návratu do Ruska jako (jeho vlastními slovy) „diletanský důstojník občas provozující nebo poslouchající hudbu“, znovu se setkal a obnovil přátelství s Balakirevem a nakonec v říjnu 1865 dokončil svou symfonii a poté ji sám řídil na Nový rok.
Po zbytek desetiletí spojoval Korsakov své námořnické povinnosti na souši s působením hudebníka, autora několika nových skladeb včetně programové druhé symfonie s podtitulem Antar. V červenci 1871 se mu podařilo, ač byl stále námořním poručníkem bez formálního vzdělání v kompozici, učit na petrohradské konzervatoři, kde se musel učit potají, aby byl alespoň o krok před svými studenty.
V červenci 1872 se Korsakov oženil s Naděždou Purgoldovou, která byla nejen krásná, ale i vynikající sopranistka. Ta pak nadále svého manžela v hudební kariéře stále podporovala. Opustit námořní kariéru se mu podařilo až v květnu roku 1873, když pro něj ministr pro námořní dopravu, jeho přítel, vytvořil dobře placené místo námořního inspektora, které zastával v letech 1873-1884. V pozdější době se začal Korsakov zdokonalovat a získal si i určité jméno. Komponoval hudbu v několika žánrech, ale především psal opery a symfonickou hudbu. Své znalosti a energii obětavě věnoval hudbě svých přátel, mezi které patří mimo jiné i Musorgský, který po své smrti v roce 1881 zanechal svou hudbu ve značném nepořádku. Korsakov ji připravil k uvedení a uveřejnění. Dále do této skupiny patří také Borodin s dílem „Kníže Igor“, které bývá v Korsakově verzi uváděno dodnes.
Pozdní léta a osobní život [editovat]
Ke konci svého života, kdy trpěl angínou pectoris, na kterou mimochodem i zemřel, vytvořil taková dokonalá díla, jako je Šeherezáda nebo opera Zlatý kohoutek. Mezi jeho žáky patřily například osobnosti jako Glazunov nebo Stravinskij, který si svého učitele velmi vážil. Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov zemřel v Ljubensku v roce 1908 a byl pohřben na Ljubenském hřbitově v Petrohradě. Korsakov zanechal velké dědictví, z kterého žila jeho vdova Naděžda až do konce svého života.
Korsakov měl s Naděždou Purgoldovou celkem sedm dětí.
Dílo [editovat]
Přehled děl [editovat]
Opery [editovat]
- Pskoviťanka (Car Ivan Hrozný)
- Májová noc
- Sněhurka (Jarní pohádka)
- Mlada (opera-balet)
- Noc před Vánocemi
- Sadko
- Mozart a Salieri
- Věra Šeloga
- Nesmrtelný Kaščej
- Carská nevěsta
- Pohádka o caru Saltánovi
- Servilia
- Pan vojvoda
- Kaščej Nesmrtelný (Pohádka jeseně)
- Pověst o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii
- Zlatý kohoutek
Symfonická hudba [editovat]
- 3 symfonie
- suity Antar, Šeherezáda
Komorní hudba [editovat]
Synestezie podle Rimského-Korsakova [editovat]
Nikolaj Rimskij-Korsakov vnímal barvy v souvztažnosti k jednotlivým tónům, resp. notám následujícím způsobem:
| Nota | Barva |
| C | bílá |
| D | žlutá |
| E | safírová modř |
| F | zelená |
| G | zlatá |
| A | růžová |
| H | tmavě modrošedá |
Odkazy [editovat]
Zdroje [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Rimsky-Korsakov na anglické Wikipedii.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
