Falstaff (opera)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Falstaff
Základní informace
Žánr opera
Hudba Giuseppe Verdi
Libreto Arrigo Boito
Počet dějství 3
Originální jazyk italština
Literární předloha William Shakespeare: Veselé paničky windsorské, Jindřich IV.
Datum vzniku 18891893
Premiéra 9. února 1893, Milán, Teatro alla Scala

Falstaff je posledním hudebně-dramatickým dílem, které napsal italský klasik romantické opery Giuseppe Verdi. Opera vznikala mezi lety 18891893 a její premiéra se konala 9. února 1893 v milánské La Scale.

Námět a libreto[editovat | editovat zdroj]

Ke kompozici Falstaffa inspiroval Verdiho jeho přítel a obdivovatel, hudební skladatel a libretista Arrigo Boito. Ten Verdimu nabídl námět a sám poté zpracoval libreto. Boito převzal základní dějovou linku z Shakespearovy oblíbené komedie Veselé paničky windsorské a částečně vyšel i z Shakespearovy historické hry Jindřich IV. (slavný monolog o cti). Hlavní postavou opery je zhýralý rytíř, tlouštík Sir John Falstaff, který ze svého pohodlí v hostinci „U podvazku“ podniká smělé zálety za windsorskými měšťankami Alicí Ford a Meg Page. Alice a Meg za pomoci Paní Quickly však na Falstaffa vždy vyzrají. Falstaff může působit jako naivní hlupák, který se nechá vždy napálit, v závěru opery však vyjevuje svou filosofii: nebýt jeho neomalenosti a naprosté nezodpovědnosti, život by plynul nudně a ani měšťanská ctnost by nemohla ukázat, jak je ctnostná.

Hudební zpracování[editovat | editovat zdroj]

Ve Falstaffovi Verdi vytvořil svou jedinou komickou operu, která ho přežila (komická opera Un giorno di regnoJeden den králem – z doby Verdiho skladatelských počátků při premiéře propadla a na jeviště se již nevrátila). Falstaff je dokladem vrcholného kompozičního mistrovství a hudebně-dramatické invence a originality, které si Verdi podržel i do pozdního věku, kdy tuto operu psal (v roce 1893, kdy měla premiéru, bylo Verdimu 80 let). Verdi střídá subtilní, drobnokresebné prostředky s drastickými vpády plného orchestrálního zvuku, kterému vévodí žesťové nástroje a brilantní pasáže smyčců. Vedle lyrických scén (Nanetta a Fenton) se objevují i jemně parodované verdiovské hrdinské výstupy plné triumfálního nadšení nebo vzrušeného dramatismu (Falstaff, Ford). Snad nejproslulejší a zároveň hudebně nejkomplikovanější jsou na této opeře její ansámbly, zjevně inspirované Rossinim a Donizettim, které přivádějí tuto hudebně-dramatickou formu až k mezím interpretačních možností. Nejznámějším takovým ansámblem je závěrečná fuga "Tutto nel mondo e burla..." (Všechno na světě je fraška), v níž se proplétají hlasy všech deseti sólistů a sboru.

Postavy opery[editovat | editovat zdroj]

Sir John Falstaff baryton
Ford, manžel Alice baryton
Fenton, milenec Nannetty tenor
Doktor Cajus, nápadník Nannetty tenor
Bardolfo, Falstaffův sluha tenor
Pistola, Falstaffův sluha bas
Alice Ford, Fordova manželka soprán
Nannetta, dcera Alice a Forda soprán
Paní Quickly mezzosoprán
Meg Page mezzosoprán
Hostinský, Páže Robin, Fordovo páže němé role

Sbor: měšťané, lid, Fordovo služebnictvo, masky skřítků, víl a čarodějnic

Falstaff v Čechách[editovat | editovat zdroj]

V českém prostředí se Falstaff poprvé objevil ještě v roce své světové premiéry, když byl 16. listopadu 1893 uveden v pražském Národním divadle[1] díky iniciativě tehdejšího ředitele Františka Adolfa Šuberta a díky pomoci Terezy Stolzové.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOSTOMSKÁ, Anna. Opera : průvodce operní tvorbou. 10.., doplněné vyd. Praha : NS Svoboda, 1999. ISBN 80-205-0578-4. S. 115-117.  
  • WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha : IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 151.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. záznam v archivu Národního divadla

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Falstaff v archivu Národního divadla