Lino Ventura
| Lino Ventura | |
 |
|
| Narození | 14. červenec 1919 Parma |
|---|---|
| Úmrtí | 22. říjen 1987 Saint-Cloud |
| Manžel/ka | Odette Le Conte |
Lino Ventura, rodným jménem Angiolino Giuseppe Pasquale Ventura (* 14. července 1919, Parma, Itálie - 22. října 1987, Saint-Cloud, Francie) byl francouzsko-italský filmový herec a sportovec italského původu, mistr Evropy v zápase ve volném stylu pro rok 1950 ve střední váze, muž sveřepého vzezření a citlivé duše.
Život [editovat]
Pocházel z italské Parmy, nicméně už od osmi let žil se svou rodinou v Paříži, jeho otec krátce poté rodinu opustil, takže zůstal sám s matkou. V únoru 1942 dostal povolávací rozkaz, aby sloužil v italské armádě u horských myslivců, avšak krátce po nástupu na vojnu dezertoval zpět do Francie a už se do armády nevrátil. Už od 10 let se živil všelijak, kromě toho se věnoval i sportu. Krátce poté co se stal mistrem Evropy (v zápasení ve volném stylu) mu soupeř nešťastně zlomil nohu a tak musel vrcholového sportu předčasně zanechat, nicméně do konce svého života dále intenzivně sportoval rekreačně.
V roce 1954 se uchytil u filmu, jeho drsný a zároveň i velice přirozený civilní herecký projev byl velice přesvědčivý. Hned ve svém prvním filmu Nesahejte na prachy si zahrál s Jeanem Gabinem, se kterým se později velmi spřátelil. Zpočátku hrál většinou jen samé drsné a tvrdé postavy, gangstery, zločince, policisty, lidi na okraji společnosti. Postupem doby se ale vypracoval i na vynikajícího charakterního herce. Kromě francouzských filmů také hrál (díky svému původu) i v celé řadě italských filmů. Přátelil se také s šansoniérem Jacquesem Brelem, se kterým natočil snímek Daleký západ. Jeho patrně vůbec nejkvalitnější rolí se stala postava Jeana Valjeana ve snímku Ubožáci natočeném v roce 1982, za níž byl nominován na Césara. Nicméně během svého života se bránil všem cenám a oceněním i poctám, odmítl převzít i vysoké francouzské státní vyznamenání - řád Čestné legie.
Společně se svojí manželkou se velmi intenzivně věnoval charitativní činnosti. Jejich dcera Linda byla zdravotně postižená a proto se věnovali především postiženým dětem. Jeho žena Odetta le Conte v roce 1987 obdržela za svoji charitativní činnost řád Čestné legie.
Během své kariéry natočil zhruba 70 filmů. I přes lákavé nabídky ale nikdy nevstoupil na divadelní jeviště, snad proto, že byl herec samouk.
Zemřel náhle v roce 1987 na infarkt.
Filmografie [editovat]
- Sicilský klan (1969)
- Valachiho svědectví (1972)
- Šťastný nový rok (1973)
- Klec (film) (1975)
- Dotek medúzy (1978)
- Rozhněvaný muž (1979)
- Svědek (film) (1981)
- Probuď se, špione (1982)
- Bídnici (film) (1982)
- Drsný chlapík (1983)
