Lockheed F-104 Starfighter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
F-104 Starfighter
Určení stíhací letoun
Výrobce Lockheed Corporation
Šéfkonstruktér Clarence L. "Kelly" Johnson
První let 4. března 1954
Zařazeno 20. února 1958
Vyřazeno 1975 USA
2004 Itálie
Charakter vyřazen
Uživatel Letectvo Spojených států
Luftwaffe
Itálie
Japonsko
Vyrobeno kusů 2 578 ks
Cena za kus 1,42 milionu USD

Lockheed F-104 Starfighter byl americký nadzvukový přepadový stíhač. Byl to první stíhací letoun, který překonal rychlost 2 machy. Letoun byl navržen v roce 1951, po rozhovorech s piloty během korejské války, jako letoun s nadprůměrnými letovými vlastnostmi i na úkor zásob paliva a výzbroje. V roce 1953 vznikl stroj označený jako Model 83 a roku 1958 první F-104 vstoupily do služby v americkém letectvu.

Letoun byl typický svým vysokým zrychlením, stoupavostí, krátkými a tenkými nešípovými nosnými plochami; nadzvukovou rychlost měl povolen pouze s přídavnými nádržemi nebo střelami na konci křídel. Starfighter pro svůj provoz vždy potřeboval kvalitní letiště. Kvůli vysoké nehodovosti (která, jak se později ukázalo, byla způsobena spíše personálem, než samotnou konstrukcí) a krátkému doletu se stal letoun v USA neoblíbený a bylo jím vyzbrojeno pouze několik letek (většinou Národní garda). U řadových jednotek USAF ukončily Starfightery službu v roce 1968, u jednotek národní gardy v roce 1975.

Většího úspěchu Starfighter dosáhl v Evropě. Roku 1960 si Luftwaffe vybrala verzi F-104G za hlavní bojový letoun, další země NATO následovaly a v programu složeného z Německa, Belgie, Nizozemí a Itálie zahájily licenční výrobu. Mezi lety 1965 - 1980 byl Starfighter hlavní bojový letoun NATO. Během 80. let byla zahájena výměna za letouny F-16. Nejnovější verze byla F-104S, šlo o společný projekt USA a Itálie; letoun byl vybaven lepšími přístroji, silnějším motorem a výzbrojí, stroje pak vyráběla firma Aeritalia. V Japonsku se licenčně vyráběla verze F-104J, v Kanadě se stroje vyráběly pod označením CF-104. Poslední F-104 sloužily v Itálii. Na konci roku 2004 byly vyřazeny a nahrazeny Eurofightery.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

F-104G
Taiwanský F-104J
  • XF-104: vzlet prvního prototypu v roce 1954
  • YF-104: předsériové stroje produkované v roce 1956
  • F-104A: 155 sériových letounů
  • NF-104A:
  • QF-104A: (bezpilotní létající cíl - pro cvičení ostré střelby)
  • F-104B: 26 dvoumístných letounů
  • F-104C: 77 kusů
  • F-104D: dvoumístná cvičná verze poháněná motorem J79-GE-7 pro USAF, celkem vyrobeno 22 kusů
  • F-104DJ:
  • F-104F: dvoumístná cvičná verze, vestavěny nové vystřelovací sedačky Martin Baker Q5
  • F-104G: verze pro bývalou NSR, první vzlet 7. června 1960, motor J79-GE-11A
  • RF-104G: průzkumná verze s třemi vestavěnými kamerami TA-7M místo trupového kanonu
  • TF-104G: dvoumístná verze pro výcvik, celková produkce 137 letounů
  • F-104J: Japonský Starfighter vyráběný licenčně u Mitsubishi a Kawasaki s motorem J79-IHI-11A
  • F-104N:
  • F-104S : první vzlet v prosinci 1966, vyráběný v Itálii koncernem F.I.A.T. s motorem J79-GE-19, celkem vyrobeno 165 kusů
  • F-104S-ASA (Aggiornamento Sistemi d'Arma): V letech 19861991 prošlo 153 letounů italského letectva AMI modernizací zbraňového systému.
  • F-104S-ASA/M (Aggiornamento Sistemi d'Arma/Modificato): další modernizace italských letounů zástavbou nové avioniky, GPS a hlavních letadlových systémů, upraveno bylo 49 jednomístných a 15 dvoumístných strojů. První z nich byl dodán koncem roku 1998 23. Gruppo/5. Stormo
  • TF-104G ASA-M: cvičné dvoumístné italské Starfightery po modernizaci
  • CF-104: Kanadský Starfighter vyráběný firmou Canadair s motorem J79-OEL-7 vyráběný licenčně společností Orenda
  • CF-104D: dvoumístná verze vyráběná firmou Canadair

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Bývalí uživatelé letadel F-104 Starfighter

Vojenští[editovat | editovat zdroj]

Letadla F-104 létala v letectvech těchto zemí:

Belgie Belgie

Taiwan Čínská republika

Dánsko Dánsko

Řecko Řecko

Japonský F-104J Starfighter, 1982

Nizozemsko Nizozemsko

Japonsko Japonsko

Jordánsko Jordánsko

Kanada Kanada

Německé letouny F-104G Starfighter, 1965

Německo Německo

Norsko Norsko

Pákistán Pákistán

USA Spojené státy

Flag of Spain (1945 - 1977).svg Španělsko

JF-104A Starfighter používán NASA, 1965

Itálie Itálie

Turecko Turecko

Civilní[editovat | editovat zdroj]

USA Spojené státy

  • NASA
  • The Starfighters F-104 Demo Team
  • F-104RB "Red Baron"

Specifikace (F-104G)[editovat | editovat zdroj]

F-104C

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 6,36 m
  • Délka: 16,66 m
  • Výška: 4,09 m
  • Nosná plocha: 18,22 m²
  • Zátěž křídel: 514 kg/m²
  • Profil křídla: Biconvex 3.36% root and tip
  • Hmotnost prázdného stroje: 6350 kg (6 760 kg u F-104S)
  • Vzletová hmotnost: 9365 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 13 170 kg (14 060 kg u F-104S)
  • Pohonná jednotka: 1× proudový motor General Electric J79 s přídavným spalováním
    • Tah: 48 kN
    • Tah s přídavným spalováním: 69 kN
  • Zero-lift drag coefficient: 0,0172
  • Plocha čelního odporu: 0,31 m²
  • Štíhlost křídla: 2,45
  • Lift-to-drag ratio: 9,2
  • Tah/Hmotnost: 0,76

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 2125 km/h (2330 km/h u F-104S)
  • Dostup: 15 240 m
  • Stoupavost: 244 m/s (při kolmém letu vzhůru)
  • Dolet:
    • Bojový: 670 km
    • Přeletový: 2600 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1× 20mm šestihlavňový rotační kanón M61 Vulcan s 725 střelami (kadence: 6600 ran/min)
  • AIM-9 Sidewinder, protilodní řízené střely Kormoran, protizemní řízené střely AGM-12 Bullpup, řízené střely Nord A.S.20
  • Do 1815 kg bomb, raket nebo další munice na sedmi závěsech např. kontejnery LAU-3 a LAU-10 s neřízenými raketami ráže 70 mm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]