Operace Entebbe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Operace Entebbe
Konflikt: Arabsko-izraelský
Stará budova terminálu mezinárodního letiště Entebbe na fotografii z roku 2008.
Stará budova terminálu mezinárodního letiště Entebbe na fotografii z roku 2008.
Trvání: 4. července 1976
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Mezinárodní letiště Entebbe, Uganda
Casus belli: Únos letadla Air France a zajetí izraelských rukojmí
Výsledek: Mise úspěšná, většina rukojmích osvobozena
Změny území:
Strany
Izrael Izrael LFOP
Vlajka Revolučních buněk Revoluční buňky
Uganda Uganda
Velitelé
Izrael Jekutiel „Kuti“ Adam
Izrael Dan Šomron
Izrael Jonatan Netanjahu
Izrael Moše „Muki“ Betser
Wadía Haddád
Vlajka Revolučních buněk Wilfried Böse
Uganda Idi Amin
Síla
přibližně 100
členové komanda, letecká obsluha a podpůrná obsluha
neznámá
Ztráty
zabit Jonatan Netanjahu
zraněno 5 členů komanda
zabiti 4 rukojmí
zraněno 10 rukojmí
zabito 7 únosců
zabito 45 ugandských vojáků
zničení ugandského válečného letectva
{{{poznámky}}}

Operace Entebbe známá také jako operace Blesk (Operation Thunderbolt) (hebrejsky: כדור הרעם‎‎, Kadur ha-ra'am) či jako operace Jonatan (מבצע יונתן‎‎, mivca Jonatan) byla záchranná protiteroristická akce na osvobození rukojmí unesených palestinskými teroristy, kterou provedla speciální jednotka izraelské armády Sajeret Matkal v noci ze 3. na 4. července 1976 (6. tamuz 5736) na letišti Entebbe v Ugandě. Rukojmí byli pasažéři letu společnosti Air France z Tel Avivu do Paříže.

Původní kódové označení izraelské armády bylo operace Blesk (nebo operace Kulový blesk). Mise však byla zpětně přejmenována na operaci Jonatan, k uctění památky padlého velitele zásahové jednotky Sajeret Matkal, podplukovníka Jonatana „Joniho“ Netanjahua, který byl během mise zabit. Ze 104 rukojmích byli čtyři zabiti a pět členů izraelského komanda bylo zraněno.

Únos[editovat | editovat zdroj]

Únos letounu naplánoval vůdce radikální palestinské teroristické organizace Lidová fronta pro osvobození Palestiny (LFOP) dr. Wadía Haddád.[1] Za cíl zvolil dopravní letoun společnosti Air France na lince Tel Aviv – Paříž. Při mezipřistání tohoto letu 23. června v Athénách na palubu nastoupil německý „manželský pár“ (členové organizace Revoluční buňky) a dva Palestinci.[1] Osm minut po startu letadla jej ovládli a zajali všech 254 cestujících a posádku. Následně pak odklonili směr letu do libyjského Benghází, kde doplnili palivo. Poté odletěli na letiště Entebbe do Ugandy, kde vládl sympatizující diktátor Idi Amin. Ten se následně stal prostředníkem mezi teroristy a izraelskou vládou.[1] 29. června oznámil Amin izraelské vládě, že teroristé požadují propuštění 53 odsouzených palestinských teroristů a jejich odlet do Entebbe, jinak budou rukojmí zabiti. Na výzvu reagovali tehdejší premiér Jicchak Rabin a ministr obrany Šimon Peres tak, že jsou ochotni vyjednávat.

Mezitím izraelské komando Sajeret Matkal začalo připravovat vyhodnocování možné záchranné akce. Ta se ukázala být reálnou poté, co bylo ultimátum teroristů posunuto o 72 hodin a bylo propuštěno přibližně 150 neizraelských cestujících.[1] Propuštění bylo nabídnuto i posádce letadla, ta se však rozhodla dobrovolně zůstat s izraelskými zajatci.[2] Během získaných tří dnů mohlo izraelské komando naplánovat akci. Výhodou pro ně bylo také to, že agenti Mosadu podrobili navrátivší rukojmí v Paříži výslechu a vyzvěděli od nich přesné informace o rozmístění rukojmích, únosců a ugandských vojáků.[1] Další výhodou bylo, že Izrael vlastnil plány budovy, v níž teroristé drželi rukojmí, jelikož budovu postavila izraelská stavební společnost.[2] Vojáci pak 3. července seznámili Rabina a Perese se svým plánem, který byl přijat.

Národnosti unesených[editovat | editovat zdroj]

Národnost Pasažéři Posádka Celkem
Belgie Belgie 4 0 4
Dánsko Dánsko 2 0 2
Francie Francie 42 12 54
Itálie Itálie 9 0 9
Izrael Izrael 84 0 84
Japonsko Japonsko 1 0 1
Jižní Korea Jižní Korea 1 0 1
Německo Německo 1 0 1
Řecko Řecko 25 0 25
Velká Británie Spojené království 30 0 30
USA Spojené státy americké 32 0 32
Španělsko Španělsko 5 0 5
Celkem 248 12 260

Záchranná mise[editovat | editovat zdroj]

Letiště v Entebbe

Záchranná mise čítající zhruba 200 izraelských vojáků, odletěla 3. července ve 3 hodiny z egyptského Šarm aš-Šajchu (tou dobou v izraelském držení). Její součástí byly čtyři izraelské vojenské letouny C-130 Hercules a velitelský letoun Boeing 707.[3] Letouny letěly sedm hodin podél východoafrického pobřeží. Poté se první Hercules zavěsil za pravidelný britský nákladní let, aby nebyl zpozorován řídící věží v Entebbe.[3] Z letounu byla vysazena parajednotka, která pro potřeby zbylých letounů na ranvej umístila přenosná přistávací světla. První letoun pak zajel do tmavého kouta letiště, kde z něj zbylí vojáci vyložili černý Mercedes-Benz a dva Land Rovery, které byly upraveny tak, aby odpovídaly vzhledu vozu prezidenta Amina a jeho doprovodu.[3]

Tři auta se ihned vypravila k budově s rukojmími, vojáci vtrhli dovnitř, zabili šest teroristů držících stráž a rukojmí přepravili do letounu. Mezitím nad oblastí kroužil velitelský Boeing 707, který po přesunu rukojmích dal instrukce k přistání zbylých tří letounů Hercules.[3] Z těch bylo vyloženo několik obrněných aut a vojáci, kteří následně odrazili ugandské vojáky.

Celý přepad trval od přistání prvního letounu do jeho odletu se zachráněnými rukojmími 57 minut.[3] O 42 minut později z letiště Entebbe odstartoval poslední letoun Hercules. Letouny měly na cestě do Izraele mezipřistání v Keni, kde doplnily palivo.

Během akce byli zabiti 4 rukojmí (ze 104) a podplukovník Sajeret MatkalJonatan Netanjahu. Zraněno pak bylo 5 členů komanda a 10 rukojmích.

Jelikož zde byla možnost, že by Uganďané podporující únosce mohli chtít bezbranné dopravní letouny pronásledovat a sestřelit, zvláštní skupina přepadového komanda během akce zničila 11 stíhacích letounů MiG-17, které se nacházely na letišti a představovaly prakticky celé ugandské válečné letectvo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Operation Entebbe na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e SACHAR, Howard M. Dějiny Státu Izrael. Praha : Regia, 1999. ISBN 80-902484-4-6. S. 622.   [Dále jen: SACHAR, H.M. Dějiny Státu Izrael.]
  2. a b 6. Tamuz [online]. Eretz.cz, 2007-06-22, [cit. 2008-03-30]. Dostupné online.  
  3. a b c d e SACHAR, H.M. Dějiny Státu Izrael. S.623

Související články[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • DUNSTAN, Simon. Blesková operace izraelských speciálních jednotek: útok na letiště Entebbe v roce 1976. Praha : Grada, 2010. 64 s. ISBN 978-80-247-3402-6.  
  • Hastings, M. Yoni, Hero of Entebbe Bantam Doubleday Dell Publ., 1979. ISBN 0-385-27127-1
  • HERZOG, Chaim. Arabsko-izraelské války. Praha : Lidové noviny, 2008. 617 s. ISBN 978-80-7106-954-6.  
  • Netanjahu, I. Yoni's Last Battle: The Rescue at Entebbe, 1976, Gefen Books. ISBN 965-229-283-4
  • Netanjahu, I. Entebbe: A Defining Moment in the War on Terrorism: The Jonathan Netanyahu Story, New Leaf Press, 2003. ISBN 0-89221-553-4
  • Netanyahu, J., Netanjahu, B., Netanjahu, I. Self-Portrait of a Hero: From the Letters of Jonathan Netanyahu, 1963-1976, Warner Books, 1998. ISBN 0-446-67461-3
  • Netanjahu, J. The Letters of Jonathan Netanyahu, Gefen Books, 2001. ISBN 965-229-267-2
  • Stevenson, W. Ninety Minutes at Entebbe, Bantam Books, 1976. ISBN 0-553-10482-9
  • Richler, M. Solomon Gursky Was Here, Penguin Books, 1989, pp. 539–41. ISBN 0-14-011608-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]