Jeghiše Čarenc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jeghiše Čarenc, arménsky Եղիշե Չարենց, vlastním jménem Jeghiše Soghomonjan (13. března 1897, Kars, Ruské impérium, nyní v Turecku - 29. listopadu 1937, Jerevan) byl arménský básník, zakladatel moderní arménské literatury. Stal se obětí stalinského teroru během tzv. "Velké čístky".

Život[editovat | editovat zdroj]

Čarenc pocházel z rodiny obchodníka s koberci. V letech 1908-1912 studoval na střední škole v rodném městě, v roce 1915 se přihlásil do jednoho z arménských dobrovolnických oddílů, které se snažili zabránit arménské genocidě ze strany Turecka, a zúčastnil se obrany města Van. Roku 1916 začal v Moskvě studovat na Národní městské universitě Šaňavského. Komunistickou říjnovou revoluci přivítal, protože v ní viděl naději pro záchranu svébytnosti arménského národa a proto vstoupil roku 1918 do rudé armády, se kterou se zúčastnil bojů o Carycin a později i občanské války v Arménii.

Roku 1922 se vrátil do Moskvy, aby dokončil své vzdělání, a zapojil se plně do litrárního života, ve kterém byl pod vlivem Proletkultu propagátorem odmítání předrevolučních literárních tradic. V letech 19231925 působil v diplomatických službách v Turecku a v západní Evropě.

Své první básně publikoval Čarenc ještě při studiu na střední škole. Zpočátku byl ovlivněn francouzským a ruským symbolismem, později dal své dílo do služeb revoluce a hledal nové estetické principy pro vyjádření revulučních idejí. Psal však také intimní, hluboce emocionální lyriku, a právě pro tu je dodnes vysoce ceňen. V polovině 30. let se však v jeho díle začal projevovat pesimismus, vyvolaný zřejmě rozčarováním z národnostní praxe v Sovětské svazu, za který byl ostře kritizován a který se stal nakonec záminkou k jeho fyzické likvidaci. Roku 1937 byl jako údajný kontrarevolucionář zatčen a obviněn z nacionalismu, trockismu a dokonce i terorismu. Ve vězení pak za nejasných okolností zemřel. Roku 1955 byl plně rehabilitován.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeghiše Čarenc na arménské poštovní známce z roku 1997.

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Jereg jerg tchradaluk aghdžkan (1914, Tři písně bledé dívce),
  • Tesilažamer (1915, Hodiny vidin),
  • Kaputačja hairenik (1915, Modrooká vlast),
  • Danteakan araspel (1916, Dantovská legenda),
  • Clacan (1917, Duha),
  • Voghdžakizvogh krak (1920, Všespalující oheň),
  • Poghocajin pčruhun (1920, Pouliční krásce),
  • Tagharan (1921, Zpěvník),
  • Utnjakner arevin (1921, Osmiverší slunic),
  • Romans anser (1922, Romance bez lásky),
  • Aspekatan rapsodia (1922, Rytířské rapsodie),
  • Balald Vladimir Iljiči, mužiki jev mi zujg košiki masin (1924, Balada o Vladimíru Iljiči, mužikovi a páru bot),
  • Lenin keri (1924, Srýček Lenin),
  • Rubajai (1926, Čtyřverší),
  • Epikakan lusabac (1930, Epické svítání),
  • Lenin u Alin (1935, Lenin a Alí).

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Jerkir Nairi (1926, Země Nairi), román, odehrávající se v Karsu, prodchnutý sžíravou ironií a zároveň bolestou rezignací na dobou zrazené sny o vytvoření samostatné země Nairi (Arméni toto slovo používají jako jiné pojmenování své vlasti),
  • Hišoghutjuner Jerevani Ughghič tnic (1927, Vzpomínky z jerevanské polepšovny).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník sovětských spisovatelů I., Odeon, Praha 1976, str. 286-287