Jezídové
Jezídové (Jazídové, Jezidi, Yazídí, Yezidis, Yadzid, Kurdsky: ئێزیدی nebo Êzidî) jsou považováni především za tajnou islámskou sektu, ale ve skutečnosti se zde mísí řada prvků hinduismu,[1] mazdaismu (zoroastrismus), manicheismu, šamanismu, judaismu, křesťanství (nestorianismu – např. lámání chleba, křest) a již zmíněného islámu (především súfismu[2] - např. obřízka, pouť, oběť, půst)[3] . Příslušníky jsou především Kurdové ze severního Iráku.
Obsah |
[editovat] Historie
Jezídové pocházejí původně z Indie, odkud převzali určité prvky hinduismu. Časem se pomalu přesouvali na západ a po cestě přebírali prvky ostatních náboženství, se kterými se setkali, a to zejména perského zoroastrismu.[1] Prvky islámu byly integrovány až za nejvýznamnějšího náboženského učitele a islámského mystika Hádí ibn Musáfira (šajch Adi; † 1162)[1] [2] , který byl pohřben nedaleko Mosulu v Šehanu[3] (Irák) a dodnes je jeho hrob nejuctívanější jezídské poutní místo a svatyně.[2]
Podle historických pramenů tvořili Jezídové 2 000 let př.n.l. významnou složku Sumérů, Babyloňanů, Asyřanů a Židů (z této doby je pravděpodobné převzetí prvků judaismu). Jezídové o sobě tvrdí, že jsou nejstarším náboženstvím na světě a dokládají to historickým náboženským kalendářem, který by měl být o tisícovky let starší než kalendář křesťanský, gregoriánský, židovský a muslimský.[1]
[editovat] Název
Už v době, kdy příslušníci Jezídismu žili na území Indie, byli známi jako Yezidis/Yazidis. Pojmenování vychází ze slov „ez Xwede dam“ znamenajících „bylo stvořeno bohem“ neboli, jak se domnívají někteří Jezídové, „následovníci cesty pravdy“. Název je také velice blízko perským slovům Yazdan, „Bůh“, a Yazata, „božský“ nebo „andělský“. Jiní učenci však tvrdí, že název byl odvozen až od muslimského chálífa z Umajjovské dynastie Yazid bin Muawiyah[1] (uznávaného zakladatele Yezid ibn Unasa člena islámské sekty Harigite[4]. ). Podle Jezídů se tento muslimský vládce (680-683) rozčílil nad islámskou vírou a konvertoval k jezídismu.[1] Známý je také svým vojenským útokem na Husajna, syna Alího ibn Abí Táliba. U města Karbalá v Iráku proběhla klíčová bitva, ve které Husajn padl. Pro Šíity se Yazid stal symbolem zla a později toho využívá i Ájatolláh Chomejní při svých pokusech svrhnout Rezá Šáha Pahlavího (Íránská islámská revoluce v roce 1979). [5] [6]
Jiní zase tvrdí, že jezídové sami sebe takto nepříliš rádi oslovují a dávají přednost označení „Dasin“. Toto označení by mělo být původnější na rozdíl od perského „ízed´“[7]
[editovat] Náboženské učení
Jezídismus je dualistické náboženství. Jeho příslušníci věří ve statického, neaktivního a nadpřirozeného Boha, jenž stvořil sedm andělů a svět, a v Malak Táúse (Tawsi Melek/Malek-Tá´ús – Peacock/páv - král či anděl), který je činný a výkonný. [8] [3]
Příběh o stvoření světa, ze kterého vychází základní podstata náboženství, zní asi takto:
Samotný Bůh byl původně nad širými kosmickými moři. Hrál si s bílou perlou, když tu ji najednou odhodil do kosmického moře, ve kterém se perla roztříštila a stala se základní substancí, ze které vznikly planety a hvězdy. K dokončení a doladění celého vesmíru byl pověřen nejlepší ze sedmi andělů, které stvořil Bůh, Táús Malak. Tento Peacock-anděl ztělesňoval veškerou sílu a moudrost Boha a byl tak připraven splnit úkol. Pomoci mu mělo zbývajících šest andělů, dnes uctívaných jako dalších 6 svatých.
Malak byl pověřen zajistit Zemi krásu a hojnost. Když sestupoval na naši planetu, vzal na sebe podobu páva (proto Peacock), ptáka sedmi základních barev. Tyto barvy Melek předal světu včetně bohaté fauny a flóry. Poté se přesunul do zahrady v Edenu, aby se potkal s Adamem, který byl právě stvořen, ale bez duše. Malak tedy do něj vdechl život a obrátil ho ke slunci, které představovalo stvořitele, jenž měl být i nadále uctíván (proto se jezídové modlí směrem ke Slunci). Poté byla stvořena také Eva. Nadešla chvíle, kdy se měla klíčová dvojice rozmnožit. Adam a Eva se však začali předhánět a hádat, že jsou přece schopni zplodit potomky jeden bez druhého. Svár skončil tak, že oba uzavřeli svá semena do sklenic a teprve po uplynutí inkubační doby je otevřeli. Ze všech vylétl odporný hmyz až na tu jednu Adamovu, ze které vykoukl nádherný chlapeček. Tento chlapec, známý jako Shehid bin Jer - „Son of Jar“ (syn ze sklenice), rostl rychle, oženil se a měl potomky, kteří se nazývají jezídové. Proto se jezídové pokládají za potomky Adama, nikoliv Evy. Adamovi byla svěřena posvátná moudrost, která se předává dál všem jeho potomkům a stává se tak základním věděním jezídů. [8]
Jezídské učení spolu s obřady je drženo v tajnosti a žádný z členů nemá zájem o jeho šíření. Základní spisy jsou psány arabsky a jsou jimi Černé písmo (Mushaf reš) a Kniha zjevení (Ktébí džalva).[2] Jezídové uctívají Malaka Táúse jako padlého anděla a vládce tohoto světa. Ačkoli je Malak podřízen nejvyššímu Bohu stvořiteli, nemá to velký význam, protože Bůh nezasahuje do chodu světa.[2]
Jezídové věří v reinkarnaci duší.[3] Za nejvýznamnější reinkarnaci je považován šejch Adi, který se pokládal za vtělení Malaka Táúse.[9] Šejch Adi je uctíván jako nejvýznamnější jezídský učitel, který mimo jiné zavedl pravidlo, že jezídové nemohou konvertovat k jinému náboženství a ani se jezídem nemůže stát příslušník jiné víry.[9]
Na zemi neexistuje peklo a ďábel, protože Malak shromažďoval 7 tisíc let své slzy do 7 nádob a jimi pak uhasil všechen oheň v pekle, čímž peklo zaniklo.[7]
Po smrti je tedy mrtvola ihned uložena do kuželové hrobky se zkříženýma rukama na hrudi. Ačkoli jezídové nemají peklo (viz předešlý odstavec), mají určitou koncepci ráje. Zlé duše čeká osud zatracení a zapomenutí.[7]
Jezídové se modlí dvakrát denně ve směru ke slunci. Za svatý den považují středu, ale dnem odpočinku je sobota. K důležitým povinnostem patří vykonat pouť. Na pouť se chodí v srpnu a je vedena do Mosuly k hrobu Adiho. Celý obřad je velkou společenskou záležitostí, vládne veselí, praktikují se nejrůznější zvyky a u hrobů Adiho a ostatních svatých hoří olejové lampy. Co se týče obřadu narození dítěte, po pokřtění se provádí obřízka chlapce, ale je to záležitost dobrovolná.[7]
[editovat] Organizace
Jezídské komunity, podobně jako Kurdské, tvoří kmeny v čele s kmenovými vůdci. Jezídové nepovolují sňatky s osobami jiného náboženství, protože jezídové pocházejí z Adama na rozdíl od zbytku lidstva, které pochází z Evy.
Běžná je monogamie, až na kmenového vůdce, který může mít manželek několik. Rozvést se je prakticky nemožné, protože jediným důvodem může být cizoložství a to musí být ještě doloženo třemi svědectvími. Ale pokud manžel zůstane v zahraničí, pryč od své rodiny déle než rok, je automaticky rozveden a navíc ztrácí právo se znovu oženit s jezídkou. [7]
[editovat] Pronásledování jezídů
Ačkoli se víra jezídů skládá z mnoha prvků ostatních náboženství, jsou často utlačováni a pronásledováni. Stovky let byli jezídové napadáni především muslimy, kteří prohlásili, že základní principy jezídismu (zejména Táús Malak the „Peacock Angel“) jsou satanské a že jezídové nejsou „lidi knihy“. Svým tvrzením, že jezídové přece nemají v základech své víry posvátnou knihu (jako ostatní uznávaná náboženství př. Bible a Korán…), ospravedlňují jejich masakr. Jezídy nepovažují téměř za lidi. Muslimové vyvraždili během 700 let až na 23 miliónů jezídů, čímž je dostali na pokraj existence. [1] Prapůvod tohoto sporu je s největší pravděpodobností ve shodnosti jmen „Malak Ta'us“, který je v Koránu představitel Satana/ ďábla. Jejich opravdová shodnost je však nepodložená a málo pravděpodobná.[7]
[editovat] Dnešní rozmístění
Některé zdroje uvádějí, že příslušníků této náboženské sekty je kolem 800 tisíc. Největší skupina jezídů žije v severním Iráku poblíž Mosulu. Menší komunity se nacházejí také v Sýrii, Turecku, Gruzii a v Arménii. [2]
[editovat] Reference
- ↑ a b c d e f g YezidiTruth.org - A Humanitarian Organization [online]. Templars-United States: Vystaveno roku 2009 [cit. 15. 04. 2010]. <http://www.yeziditruth.org/the_yezidis>
- ↑ a b c d e f HRABAL, F.R.. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD Press, 1998. ISBN 80-85349-79-5
- ↑ a b c d HOLEČEK, Michal. Encyklopedie náboženství. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-188-2
- ↑ SPRENGLING, M.: The Origin of the Yezidis; A Question of Priority. The American Journal of Semitic Languages and Literatures. [online]. 1820. Vol. 37, No. 1 [cit. 23. 2. 2010]. Dostupný z: <http://www.jstor.org/stable/528364>
- ↑ ESPOSITO, J. L.. The Oxford Dictionary of Islam. Oxford: Oxford University Press, 2003. ISBN 0-19-512558-4
- ↑ DROZDIKOVA, J., Lexikón Islámu. Bratislava: Kalligram, 2005. ISBN 80-7149-764-9
- ↑ a b c d e f KJEILEN, T., Looklex encyclopaedia, Yazidism [online]. looklex.com. [cit. 15. 04. 2010]. <http://looklex.com/e.o/yazidism.htm>.
- ↑ a b YezidiTruth.org - A Humanitarian Organization [online]. Templars-United States: Vystaveno roku 2009 [cit. 15. 04. 2010]. < http://www.yeziditruth.org/yezidi_religious_tradition >
- ↑ a b YezidiTruth.org - A Humanitarian Organization [online]. Templars-United States: Vystaveno roku 2009 [cit. 15. 04. 2010]. http://www.yeziditruth.org/yezidi_reformer_sheikh_adi>
[editovat] Související články
Dokumentační centrum českého hermetismu [online]. www.dcch.wz.cz. Přístup ke zdroji: <http://www.dcch.wz.cz/texty/jezide.htm>