Jezídové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jezídové okolo roku 1920

Jezídové (také Jazídové, kurdsky ئێزیدی nebo Êzidî) jsou etnicko-náboženská komunita, jejíž příslušníky jsou především Kurdové ze severního Iráku. Často jsou považováni za tajnou islámskou sektu, ale ve skutečnosti se zde mísí řada prvků hinduismu,[1] mazdaismu (zoroastrismus), manicheismu, šamanismu, judaismu, křesťanství (nestorianismu – např. lámání chleba, křest) a již zmíněného islámu (především súfismu[2] – např. obřízka, pouť, oběť, půst).[3] Jezídové věří v Boha jakožto stvořitele světa a v sedm andělů, z nichž nejvýznamnější je Melek Táús (Anděl Páv).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrob šejcha Adího v Láliši

Jezídové pocházejí původně z Indie, odkud převzali určité prvky hinduismu. Časem se pomalu přesouvali na západ a po cestě přebírali prvky ostatních náboženství, se kterými se setkali, a to zejména perského zoroastrismu.[1] Prvky islámu byly integrovány až za nejvýznamnějšího náboženského učitele a islámského mystika Adího ibn Musáfira (šejch Adí; † 1162),[1][2] který byl pohřben nedaleko Mosulu v Láliši[3][4] (Irák) a dodnes je jeho hrob nejuctívanější jezídské poutní místo a svatyně.[2]

Podle historických pramenů tvořili Jezídové 2 000 let př.n.l. významnou složku Sumérů, Babyloňanů, Asyřanů a Židů (z této doby je pravděpodobné převzetí prvků judaismu). Jezídové o sobě tvrdí, že jsou nejstarším náboženstvím na světě a dokládají to historickým náboženským kalendářem, který by měl být o tisícovky let starší než kalendář křesťanský, gregoriánský, židovský a islámský.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Už v době, kdy příslušníci jezídismu žili na území Indie, byli známi jako Jezídové. Pojmenování vychází ze slov „ez Xwede dam“ znamenajících „bylo stvořeno bohem“ neboli, jak se domnívají někteří Jezídové, „následovníci cesty pravdy“. Název je také velice blízko perským slovům Yazdan, „Bůh“, a Yazata, „božský“ nebo „andělský“. Jiní učenci však tvrdí, že název byl odvozen až od muslimského chalífy z Umajjovské dynastie Jazída ibn Mu'áviji[1] (uznávaného zakladatele Yezid ibn Unasa člena islámské sekty Harigite).[5] Podle Jezídů se tento muslimský vládce (680-683) rozčílil nad islámskou vírou a konvertoval k jezídismu.[1] Známý je také svým vojenským útokem na Husajna, syna Alího ibn Abí Táliba. U města Karbalá v Iráku proběhla klíčová bitva, ve které Husajn padl. Pro šíity se Jazíd stal symbolem zla a později toho využívá i Ájatolláh Chomejní při svých pokusech svrhnout Rezá Šáha Pahlavího (Íránská islámská revoluce v roce 1979).[6][7]

Jiní zase tvrdí, že jezídové sami sebe takto nepříliš rádi oslovují a dávají přednost označení „Dasin“. Toto označení by mělo být původnější na rozdíl od perského „ízed´“[8]

Náboženské učení[editovat | editovat zdroj]

Melek Táús - Anděl Páv

Jezídismus je dualistické náboženství. Jeho příslušníci věří ve statického, neaktivního a nadpřirozeného Boha, jenž stvořil sedm andělů a svět, a Meleka Táúse (Tawsi Melek/Malek-Tá´ús – paví král či anděl), který je činný a výkonný.[9][3]

Příběh o stvoření světa, ze kterého vychází základní podstata náboženství, zní asi takto:

Samotný Bůh byl původně nad širými kosmickými moři. Hrál si s bílou perlou, když tu ji najednou odhodil do kosmického moře, ve kterém se perla roztříštila a stala se základní substancí, ze které vznikly planety a hvězdy. K dokončení a doladění celého vesmíru byl pověřen nejlepší ze sedmi andělů, které stvořil Bůh, Táús Melek. Tento paví anděl ztělesňoval veškerou sílu a moudrost Boha a byl tak připraven splnit úkol. Pomoci mu mělo zbývajících šest andělů, dnes uctívaných jako dalších 6 svatých.

Melek byl pověřen zajistit Zemi krásu a hojnost. Když sestupoval na naši planetu, vzal na sebe podobu páva, ptáka sedmi základních barev. Tyto barvy Melek předal světu včetně bohaté fauny a flóry. Poté se přesunul do zahrady v Edenu, aby se potkal s Adamem, který byl právě stvořen, ale bez duše. Melek tedy do něj vdechl život a obrátil ho ke slunci, které představovalo stvořitele, jenž měl být i nadále uctíván (proto se jezídové modlí směrem ke Slunci). Poté byla stvořena také Eva. Nadešla chvíle, kdy se měla klíčová dvojice rozmnožit. Adam a Eva se však začali předhánět a hádat, že jsou přece schopni zplodit potomky jeden bez druhého. Svár skončil tak, že oba uzavřeli svá semena do sklenic a teprve po uplynutí inkubační doby je otevřeli. Ze všech vylétl odporný hmyz až na tu jednu Adamovu, ze které vykoukl nádherný chlapeček. Tento chlapec, známý jako Šhehíd bin Džer - „syn ze sklenice“, rostl rychle, oženil se a měl potomky, kteří se nazývají jezídové. Proto se jezídové pokládají za potomky Adama, nikoliv Evy. Adamovi byla svěřena posvátná moudrost, která se předává dál všem jeho potomkům a stává se tak základním věděním jezídů.[9]

Jezídské učení spolu s obřady je drženo v tajnosti a žádný z členů nemá zájem o jeho šíření. Základní spisy jsou psány arabsky a jsou jimi Kniha zjevení (Ktébí džalva), kterou napsal šejch Adí, a Černé písmo (Mushaf reš), sepsané mystikem Hasanem el-Basri.[2][10] Jezídové uctívají Meleka Táúse jako padlého anděla a vládce tohoto světa. Ačkoli je Melek podřízen nejvyššímu Bohu stvořiteli, nemá to velký význam, protože Bůh nezasahuje do chodu světa.[2]

Jezídové věří v reinkarnaci duší.[3] Za nejvýznamnější reinkarnaci je považován šejch Adí, který se pokládal za vtělení Meleka Táúse.[11] Šejch Adí je uctíván jako nejvýznamnější jezídský učitel, který mimo jiné zavedl pravidlo, že jezídové nemohou konvertovat k jinému náboženství a ani se jezídem nemůže stát příslušník jiné víry.[11]

Na zemi neexistuje peklo a ďábel, protože Melek shromažďoval 7 tisíc let své slzy do 7 nádob a jimi pak uhasil všechen oheň v pekle, čímž peklo zaniklo.[8] Po smrti je tedy mrtvola ihned uložena do kuželové hrobky se zkříženýma rukama na hrudi. Ačkoli jezídové nemají peklo, mají určitou koncepci ráje. Zlé duše čeká osud zatracení a zapomenutí.[8]

Jezídové se modlí dvakrát denně ve směru ke slunci. Za svatý den považují středu, ale dnem odpočinku je sobota. K důležitým povinnostem patří vykonat pouť. Na pouť se chodí v srpnu a je vedena do Mosulu k hrobu Adího. Celý obřad je velkou společenskou záležitostí, vládne veselí, praktikují se nejrůznější zvyky a u hrobů Adího a ostatních svatých hoří olejové lampy. Co se týče obřadu narození dítěte, po pokřtění se provádí obřízka chlapce, ale je to záležitost dobrovolná.[8]

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Jezídské komunity, podobně jako kurdské, tvoří kmeny v čele s kmenovými vůdci. Jezídové nepovolují sňatky s osobami jiného náboženství, protože jezídové pocházejí z Adama na rozdíl od zbytku lidstva, které pochází z Evy.

Běžná je monogamie, až na kmenového vůdce, který může mít manželek několik. Rozvést se je prakticky nemožné, protože jediným důvodem může být cizoložství a to musí být ještě doloženo třemi svědectvími. Ale pokud manžel zůstane v zahraničí, pryč od své rodiny déle než rok, je automaticky rozveden a navíc ztrácí právo se znovu oženit s jezídkou.[8]

Pronásledování jezídů[editovat | editovat zdroj]

Jezídští muži v tureckém Mardinu koncem 19. století

Ačkoli se víra jezídů skládá z mnoha prvků ostatních náboženství, jsou často utlačováni a pronásledováni. Stovky let byli jezídové napadáni především muslimy, kteří prohlásili, že základní principy jezídismu (zejména Táús Melek) jsou satanské a že jezídové nejsou „lidé knihy“. Svým tvrzením, že jezídové přece nemají v základech své víry posvátnou knihu (jako ostatní uznávaná náboženství, kupříkladu Bibli nebo Korán), ospravedlňují jejich masakr. Jezídy nepovažují téměř za lidi. Muslimové vyvraždili během 700 let až na 23 miliónů jezídů, čímž je dostali na pokraj existence.[1] Prapůvod tohoto sporu je s největší pravděpodobností ve shodnosti jmen „Melek Ta'us“, který je v Koránu představitel Satana/ďábla. Jejich opravdová shodnost je však nepodložená a málo pravděpodobná.[8]

V roce 2007 se vztahy mezi jezídy a muslimy vyostřily, když byla ve městě Bašika nedaleko Mosulu ukamenována sedmnáctiletá dívka Du'a Khalil Aswad za to, že konvertovala k islámu, aby si mohla vzít muslima. V odplatě za to muslimové přepadli autobus v Mosulu, donutili muslimy a křesťany vystoupit a zbylých 23 jezídských pasažérů postříleli. O několik měsíců později muslimští sebevražední atentátníci najeli cisternami plnými benzínu do budov ve dvou jezídských městech, zabili 796 a zranili 1562 lidí.

V roce 2014 při tažení Islámského státu mnoho uprchlíků z řad jezídů zemřelo v horách v okolí Sindžáru na severu Íráku a podle íráckého ministra pro lidská práva Muhamada Šía Súdáního islamisté nejméně 500 z nich zabili, přičemž některé z nich pohřbili zaživa.[12][13] Spojené státy podnikly letecké útoky a poslaly 130 vojáků na jejich ochranu.[14]

Dnešní rozmístění[editovat | editovat zdroj]

Některé zdroje uvádějí, že příslušníků této náboženské skupiny je kolem 800 tisíc. Největší skupina jezídů žije v severním Iráku poblíž Mosul, odkud část v roce 2014 uprchla před islamisty do Sýrie. Menší komunity se nacházejí také v Sýrii, Turecku, Gruzii a v Arménii.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g YezidiTruth.org - A Humanitarian Organization [online]. Templars-United States: Vystaveno roku 2009 [cit. 15. 04. 2010]. <http://www.yeziditruth.org/the_yezidis>
  2. a b c d e f HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD Press, 1998. ISBN 80-85349-79-5
  3. a b c d HOLEČEK, Michal. Encyklopedie náboženství. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-188-2
  4. TKÁČ, Silvestr. Lališ: Svaté místo jezídů v Kurdistánu. lidovky.cz [online]. 12. března 2014 [cit. 2014-08-07]. Dostupné online.  
  5. SPRENGLING, M.: The Origin of the Yezidis; A Question of Priority. The American Journal of Semitic Languages and Literatures. [online]. 1820. Vol. 37, No. 1 [cit. 23. 2. 2010]. Dostupný z: <http://www.jstor.org/stable/528364>
  6. ESPOSITO, J. L.. The Oxford Dictionary of Islam. Oxford: Oxford University Press, 2003. ISBN 0-19-512558-4
  7. DROZDIKOVA, J., Lexikón Islámu. Bratislava: Kalligram, 2005. ISBN 80-7149-764-9
  8. a b c d e f KJEILEN, T., Looklex encyclopaedia, Yazidism [online]. looklex.com. [cit. 15. 04. 2010]. <http://looklex.com/e.o/yazidism.htm>.
  9. a b YezidiTruth.org - A Humanitarian Organization [online]. Templars-United States: Vystaveno roku 2009 [cit. 15. 04. 2010]. < http://www.yeziditruth.org/yezidi_religious_tradition >
  10. Kdo jsou JEZIDOVÉ?
  11. a b YezidiTruth.org - A Humanitarian Organization [online]. Templars-United States: Vystaveno roku 2009 [cit. 15. 04. 2010]. http://www.yeziditruth.org/yezidi_reformer_sheikh_adi>
  12. NOVOTNÁ, Kristýna. echo24.cz, 10. srpna 2014. Dostupné online.  
  13. Echo24, čtk, 10. srpen 2014. Dostupné online.  
  14. ČTK, Američané vyslali do Iráku 130 vojáků na pomoc jezídům, 13.8.2014

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]