Jezídové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jezídi okolo roku 1920

Jezídové (Jazídové, Jezidi, Yazídí, Yezidis, Yadzid, kurdsky ئێزیدی nebo Êzidî) jsou považováni především za tajnou islámskou sektu, ale ve skutečnosti se zde mísí řada prvků hinduismu,[1] mazdaismu (zoroastrismus), manicheismu, šamanismu, judaismu, křesťanství (nestorianismu – např. lámání chleba, křest) a již zmíněného islámu (především súfismu[2] – např. obřízka, pouť, oběť, půst)[3]. Jeho příslušníky jsou především Kurdové ze severního Iráku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrob šejcha Adiho v Šehanu

Jezídové pocházejí původně z Indie, odkud převzali určité prvky hinduismu. Časem se pomalu přesouvali na západ a po cestě přebírali prvky ostatních náboženství, se kterými se setkali, a to zejména perského zoroastrismu.[1] Prvky islámu byly integrovány až za nejvýznamnějšího náboženského učitele a islámského mystika Hádí ibn Musáfira (šajch Adi; † 1162)[1] [2] , který byl pohřben nedaleko Mosulu v Šehanu[3] (Irák) a dodnes je jeho hrob nejuctívanější jezídské poutní místo a svatyně.[2]

Podle historických pramenů tvořili Jezídové 2 000 let př.n.l. významnou složku Sumérů, Babyloňanů, Asyřanů a Židů (z této doby je pravděpodobné převzetí prvků judaismu). Jezídové o sobě tvrdí, že jsou nejstarším náboženstvím na světě a dokládají to historickým náboženským kalendářem, který by měl být o tisícovky let starší než kalendář křesťanský, gregoriánský, židovský a muslimský.[1]


Název[editovat | editovat zdroj]

Už v době, kdy příslušníci Jezídismu žili na území Indie, byli známi jako Yezidis/Yazidis. Pojmenování vychází ze slov „ez Xwede dam“ znamenajících „bylo stvořeno bohem“ neboli, jak se domnívají někteří Jezídové, „následovníci cesty pravdy“. Název je také velice blízko perským slovům Yazdan, „Bůh“, a Yazata, „božský“ nebo „andělský“. Jiní učenci však tvrdí, že název byl odvozen až od muslimského chalífy z Umajjovské dynastie Jazída ibn Mu'áviji[1] (uznávaného zakladatele Yezid ibn Unasa člena islámské sekty Harigite[4]. ). Podle Jezídů se tento muslimský vládce (680-683) rozčílil nad islámskou vírou a konvertoval k jezídismu.[1] Známý je také svým vojenským útokem na Husajna, syna Alího ibn Abí Táliba. U města Karbalá v Iráku proběhla klíčová bitva, ve které Husajn padl. Pro Šíity se Jazíd stal symbolem zla a později toho využívá i Ájatolláh Chomejní při svých pokusech svrhnout Rezá Šáha Pahlavího (Íránská islámská revoluce v roce 1979). [5] [6]

Jiní zase tvrdí, že jezídové sami sebe takto nepříliš rádi oslovují a dávají přednost označení „Dasin“. Toto označení by mělo být původnější na rozdíl od perského „ízed´“[7]

Náboženské učení[editovat | editovat zdroj]

Jezídismus je dualistické náboženství. Jeho příslušníci věří ve statického, neaktivního a nadpřirozeného Boha, jenž stvořil sedm andělů a svět, a v Malak Táúse (Tawsi Melek/Malek-Tá´ús – Peacock/páv - král či anděl), který je činný a výkonný. [8] [3]

Příběh o stvoření světa, ze kterého vychází základní podstata náboženství, zní asi takto:

Samotný Bůh byl původně nad širými kosmickými moři. Hrál si s bílou perlou, když tu ji najednou odhodil do kosmického moře, ve kterém se perla roztříštila a stala se základní substancí, ze které vznikly planety a hvězdy. K dokončení a doladění celého vesmíru byl pověřen nejlepší ze sedmi andělů, které stvořil Bůh, Táús Malak. Tento Peacock-anděl ztělesňoval veškerou sílu a moudrost Boha a byl tak připraven splnit úkol. Pomoci mu mělo zbývajících šest andělů, dnes uctívaných jako dalších 6 svatých.

Malak byl pověřen zajistit Zemi krásu a hojnost. Když sestupoval na naši planetu, vzal na sebe podobu páva (proto Peacock), ptáka sedmi základních barev. Tyto barvy Melek předal světu včetně bohaté fauny a flóry. Poté se přesunul do zahrady v Edenu, aby se potkal s Adamem, který byl právě stvořen, ale bez duše. Malak tedy do něj vdechl život a obrátil ho ke slunci, které představovalo stvořitele, jenž měl být i nadále uctíván (proto se jezídové modlí směrem ke Slunci). Poté byla stvořena také Eva. Nadešla chvíle, kdy se měla klíčová dvojice rozmnožit. Adam a Eva se však začali předhánět a hádat, že jsou přece schopni zplodit potomky jeden bez druhého. Svár skončil tak, že oba uzavřeli svá semena do sklenic a teprve po uplynutí inkubační doby je otevřeli. Ze všech vylétl odporný hmyz až na tu jednu Adamovu, ze které vykoukl nádherný chlapeček. Tento chlapec, známý jako Shehid bin Jer - „Son of Jar“ (syn ze sklenice), rostl rychle, oženil se a měl potomky, kteří se nazývají jezídové. Proto se jezídové pokládají za potomky Adama, nikoliv Evy. Adamovi byla svěřena posvátná moudrost, která se předává dál všem jeho potomkům a stává se tak základním věděním jezídů. [8]

Jezídské učení spolu s obřady je drženo v tajnosti a žádný z členů nemá zájem o jeho šíření. Základní spisy jsou psány arabsky a jsou jimi Černé písmo (Mushaf reš) a Kniha zjevení (Ktébí džalva).[2] Jezídové uctívají Malaka Táúse jako padlého anděla a vládce tohoto světa. Ačkoli je Malak podřízen nejvyššímu Bohu stvořiteli, nemá to velký význam, protože Bůh nezasahuje do chodu světa.[2]

Jezídové věří v reinkarnaci duší.[3] Za nejvýznamnější reinkarnaci je považován šejch Adi, který se pokládal za vtělení Malaka Táúse.[9] Šejch Adi je uctíván jako nejvýznamnější jezídský učitel, který mimo jiné zavedl pravidlo, že jezídové nemohou konvertovat k jinému náboženství a ani se jezídem nemůže stát příslušník jiné víry.[9]

Na zemi neexistuje peklo a ďábel, protože Malak shromažďoval 7 tisíc let své slzy do 7 nádob a jimi pak uhasil všechen oheň v pekle, čímž peklo zaniklo.[7]


Po smrti je tedy mrtvola ihned uložena do kuželové hrobky se zkříženýma rukama na hrudi. Ačkoli jezídové nemají peklo (viz předešlý odstavec), mají určitou koncepci ráje. Zlé duše čeká osud zatracení a zapomenutí.[7]


Jezídové se modlí dvakrát denně ve směru ke slunci. Za svatý den považují středu, ale dnem odpočinku je sobota. K důležitým povinnostem patří vykonat pouť. Na pouť se chodí v srpnu a je vedena do Mosuly k hrobu Adiho. Celý obřad je velkou společenskou záležitostí, vládne veselí, praktikují se nejrůznější zvyky a u hrobů Adiho a ostatních svatých hoří olejové lampy. Co se týče obřadu narození dítěte, po pokřtění se provádí obřízka chlapce, ale je to záležitost dobrovolná.[7]

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Jezídské komunity, podobně jako Kurdské, tvoří kmeny v čele s kmenovými vůdci. Jezídové nepovolují sňatky s osobami jiného náboženství, protože jezídové pocházejí z Adama na rozdíl od zbytku lidstva, které pochází z Evy.

Běžná je monogamie, až na kmenového vůdce, který může mít manželek několik. Rozvést se je prakticky nemožné, protože jediným důvodem může být cizoložství a to musí být ještě doloženo třemi svědectvími. Ale pokud manžel zůstane v zahraničí, pryč od své rodiny déle než rok, je automaticky rozveden a navíc ztrácí právo se znovu oženit s jezídkou. [7]


Pronásledování jezídů[editovat | editovat zdroj]

Jezídští muži v Tureckém Mardinu koncem 19. století

Ačkoli se víra jezídů skládá z mnoha prvků ostatních náboženství, jsou často utlačováni a pronásledováni. Stovky let byli jezídové napadáni především muslimy, kteří prohlásili, že základní principy jezídismu (zejména Táús Malak the „Peacock Angel“) jsou satanské a že jezídové nejsou „lidi knihy“. Svým tvrzením, že jezídové přece nemají v základech své víry posvátnou knihu (jako ostatní uznávaná náboženství př. Bible a Korán…), ospravedlňují jejich masakr. Jezídy nepovažují téměř za lidi. Muslimové vyvraždili během 700 let až na 23 miliónů jezídů, čímž je dostali na pokraj existence. [1] Prapůvod tohoto sporu je s největší pravděpodobností ve shodnosti jmen „Malak Ta'us“, který je v Koránu představitel Satana/ ďábla. Jejich opravdová shodnost je však nepodložená a málo pravděpodobná.[7]

Dnešní rozmístění[editovat | editovat zdroj]

Některé zdroje uvádějí, že příslušníků této náboženské sekty je kolem 800 tisíc. Největší skupina jezídů žije v severním Iráku poblíž Mosulu. Menší komunity se nacházejí také v Sýrii, Turecku, Gruzii a v Arménii. [2]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g YezidiTruth.org - A Humanitarian Organization [online]. Templars-United States: Vystaveno roku 2009 [cit. 15. 04. 2010]. <http://www.yeziditruth.org/the_yezidis>
  2. a b c d e f HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD Press, 1998. ISBN 80-85349-79-5
  3. a b c d HOLEČEK, Michal. Encyklopedie náboženství. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-188-2
  4. SPRENGLING, M.: The Origin of the Yezidis; A Question of Priority. The American Journal of Semitic Languages and Literatures. [online]. 1820. Vol. 37, No. 1 [cit. 23. 2. 2010]. Dostupný z: <http://www.jstor.org/stable/528364>
  5. ESPOSITO, J. L.. The Oxford Dictionary of Islam. Oxford: Oxford University Press, 2003. ISBN 0-19-512558-4
  6. DROZDIKOVA, J., Lexikón Islámu. Bratislava: Kalligram, 2005. ISBN 80-7149-764-9
  7. a b c d e f KJEILEN, T., Looklex encyclopaedia, Yazidism [online]. looklex.com. [cit. 15. 04. 2010]. <http://looklex.com/e.o/yazidism.htm>.
  8. a b YezidiTruth.org - A Humanitarian Organization [online]. Templars-United States: Vystaveno roku 2009 [cit. 15. 04. 2010]. < http://www.yeziditruth.org/yezidi_religious_tradition >
  9. a b YezidiTruth.org - A Humanitarian Organization [online]. Templars-United States: Vystaveno roku 2009 [cit. 15. 04. 2010]. http://www.yeziditruth.org/yezidi_reformer_sheikh_adi>

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dokumentační centrum českého hermetismu [online]. www.dcch.wz.cz. Přístup ke zdroji: <http://www.dcch.wz.cz/texty/jezide.htm>