Juda Tadeáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Juda Tadeáš od Georges de La Tour

Svatý Juda Tadeáš byl posledním ze dvanácti apoštolů Ježíše Krista. V seznamech apoštolů je vždy uváděn (srov. Mt 10,4; Mk 3,18; Lk 6,15; Sk 1,13), ale pouze jeden Judův list, součást novozákonního kánonu. Je uctíván jako světec zejména v arménské a pravoslavné církvi.

Tradice[editovat | editovat zdroj]

Tradice spojuje dvě různá jména: Zatímco jej totiž Matouš a Marek nazývají jednoduše "Tadeáš" (u Matouše s příjmením "Lebeus") (Mt 10,3; Mk 3,18), Lukáš ho označuje jménem "Juda Jakubův" (Lk 6,16; Sk 1,13). Přízvisko Tadeáš je nejistého původu a bývá považováno buď za odvozeninu aramejského "tadda'", což znamená "hruď", a překládalo by se tedy jako "velkodušný", anebo za zkratku řeckého jména "Thedor, Theodotus".

Podle tradice byl Juda Tadeáš synem Alfea (Kleofáše) a jeho manželky Marie (Marie Kleofášova), která byla příbuznou Panny Marie. Jeho bratrem byl apoštol Jakub Mladší.

Písmo svaté[editovat | editovat zdroj]

Jan ve svém evangeliu zaznamenává jeho jedinou otázku, s níž se obrátil na Ježíše během Poslední večeře: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, a světu ne?" Ježíšova odpověď je hluboká a tajemná: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; příjdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (srov. J 14,22-23)

Judovi Tadeášovi bylo v minulosti připsáno autorství jednoho z listů Nového Zákona, jež bývají nazývány "katolické". To znamená, že není adresován určité místní církvi, ale širokému okruhu příjemců. List byl podle tradice napsán kolem roku 65.

Evangelizace[editovat | editovat zdroj]

Podle starobylého podání (u Pseudo - Abdia) působil společně s apoštolem Šimonem Horlivcem 13 let v Arménii a v Persii, kde nakonec oba spolu podstoupili mučednickou smrt. Byli oba zavražděni mágy. Svatý Juda byl usmrcen kyjem, nebo sekerou.

Od působení Judy Tadeáše a Bartoloměje odvozuje svůj vznik Arménská apoštolská církev.

Atributy a zobrazování[editovat | editovat zdroj]

V nejstarších raně křesťanských vyobrazeních je Juda Tadeáš zpodoben v dlouhém rouchu (tunice) a v ruce drží knihu nebo svitek. V raném novověku mívá kratší oděv venkovana, tvář s plnovousem, a v pravé ruce drží kyj nebo sekeru (halapartnu). Dále držívá v ruce ikonu - štít či desku s vyobrazením Kristovy hlavy, tzv. mandylion. Ten podle legendy přinesl králi Abgarovi z Edessy. Podle Církevní historie Eusebia z Cesareje však desku opatřil jiný Tadeáš, jeden ze 72 Kristových žáků. Na skupinových vyobrazeních všech apoštolů Juda Tadeáš zaujímá téměř vždy skromné místo v pozadí.

Patrocinium[editovat | editovat zdroj]

Společné zasvěcení apoštolů sv. Šimona a sv. Judy Tadeáše nesly oltáře od pozdního středověku. Nejstarší český kostel jim byl zasvěcen v Praze Na Františku při špitálu řádu milosrdných bratří již v letech 1618-1620. V 18. a v 19. století byly na přímluvu Judy Tadeáše mnohokrát vyslyšeny prosby trpících a od té doby mnoho věřících začalo vidět v tomto apoštolovi zvláštního ochránce v beznadějných případech nemocí a životní nouze. Jeho sochy stávají před vchodem do kostela nebo místo postranního oltáře, Juda bývá vzýván jako přímluvce zázračného uzdravení nemocných, například v řádových kostelech a špitálech kapucínů nebo Milosrdných bratří. V Praze je to barokní socha před vchodem do bývalého řádového kostela novoměstských kapucínů u sv. Josefa na Náměstí republiky.

Ostatky[editovat | editovat zdroj]

Ostatky Judy Tadeáše byly rozděleny. Podstatná část je uchovávána ve Svatopetrské bazilice v Římě. Další ostatky jsou ve věžovém relikviáři v pokladnici dómu v Kolíně nad Rýnem. Téměř tisíc let nenesl žádný evropský katolický kostel Judovo jméno, oltáře však jsou časté od 14.století.

Svátek sv. Judy Tadeáše je ve východní církvi slaven 19. června, na západě spolu se svatým Šimonem Horlivcem se slaví jejich společný svátek 28. října.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (ed.), Band VIII - Ikonographie der Heilgen. Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992, s. 547.
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]