Jakub Spravedlivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jakub Spravedlivý, hebrejsky יַעֲקֹב הַצַּדִּיק (Ja‘akov ha-Cadik), řecky Ιακωβος Δικαιος (Jakóbos Dikajos), v Novém zákoně je označen za „Jakuba, bratra Páně“ [1], čímž je naznačena rodinná příbuznost s Ježíšem Kristem. Podle latinské verze Pseudo-Matoušova evangelia (odstavec XLI) byl Jakub prvorozeným synem Josefa, jenž se mu narodil v prvním manželství [2]. Coby vdovec si pak Josef vzal za manželku Marii, jež mu porodila Ježíše, a Marie se tak stala Jakubovou macechou. Kromě nevlastního bratra Ježíše měl i vlastní bratry: Josefa, Šimona a Judu [3]. Postava Jakuba Spravedlivého je často zaměňována s jinými Jakuby, o nichž se zmiňují novozákonní spisy, především se dvěma apoštoly téhož jména – s Jakubem, synem Zebedeovým [4], a Jakubem, synem Alfeovým [5].

Jakub Spravedlivý byl v 1. století n. l. společně s apoštoly význačným představitelem vznikajícího mesiánského judaismu, vedl jednu z jeruzalémských synagóg a toto postavení v ní zastával až do roku 62 n. l., kdy byl na podnět velekněze Anana svržen z chrámové věže a ukamenován [6]. Přízvisko „Spravedlivý“ či též „Obdivuhodný“, řecky Ωβλιας (Óblias), získal na základě svého zbožného a nezištného způsobu života – od narození byl nazírem, v Chrámu často klečel na kolenou a prosil Pána za odpuštění pro lid [7]. Je považován za autora jednoho novozákonního spisu, jenž je znám jako list Jakubův.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ga 1, 19 (Kral, ČEP)
  2. DUS, Jan A.; POKORNÝ, Petr. Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I.). Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-839-8. S. 311.  
  3. Mt 13, 55 (Kral, ČEP)
  4. Mt 10, 2 (Kral, ČEP)
  5. Mt 10, 3 (Kral, ČEP)
  6. NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha : Kalich, 1956. S. 271.  
  7. MEYER, Marvin. Evangelium svatého Tomáše. Praha : VOLVOX GLOBATOR, 2007. ISBN 978-80-7207-640-6. S. 90-91.