Nazírství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nazírství – v Bibli popsaný dočasný nebo celoživotní zvláštní slib zasvěcení se Bohu. Člověk, který takový slib učinil, byl označován jako nazír (hebrejsky נָזִיר, doslova „neobdělaný“ [1]) a zavazoval se:

  • k zdržování se konzumace jakéhokoliv nápoje a jídla vyrobeného z plodů vinné révy [2],
  • k nestříhání a neholení vlasů a vousů [3],
  • k vyhýbaní se jakéhokoli dotyku s mrtvolou [4].

Ve Starém zákoně jsou popsaní jako nazírové Samson [5] a Samuel [6]. Z postav Nového zákona byli za nazíry považováni Jan Křtitel a Jakub, „bratr Páně“. Nazírský slib ovšem mohla složit i žena [7]. Minimální doba, po kterou bylo možné se zavázat k nazírství, bylo 30 dní [8]. Po skončení nazírského závazku musela být přinesena posvátná oběť [9] a nazír si musel oholit nazírské znamení [10]. Zákon o nazírství se uplatňoval pouze do roku 70 n. l., kdy byl zničen Chrám [11].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PÍPAL, Blahoslav. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha : Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. S. 100.  
  2. Nu 6, 3 (Kral, ČEP)
  3. Nu 6, 5 (Kral, ČEP)
  4. Nu 6, 6 (Kral, ČEP)
  5. Sd 13, 7 (Kral, ČEP)
  6. 1S 1, 11 (Kral, ČEP)
  7. Nu 6, 2 (Kral, ČEP)
  8. Časopis Šavua tov 31/5767, str. 5
  9. Nu 6, 13 (Kral, ČEP)
  10. Nu 6, 18 (Kral, ČEP)
  11. NEWMAN, Ja‘akov; SIVAN, Gavri’el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. S. 125.