Veřejná doprava

Veřejná doprava je doprava provozovaná za předem určených a vyhlášených přepravních a tarifních podmínek a přístupná každému zájemci. Pojem se používá zejména u osobní dopravy.

Dělení

Podle funkce

dělení podle funkce

Je na grafu vpravo (po kliknutí se zobrazí detail).

Ve smyslu zákona o Silniční dopravě

dělení ve smyslu zák. 111

Je na grafu vpravo níže (po kliknutí se zobrazí detail).

Podle dopravního prostředku

• drážní (železniční včetně dopravy metrem, tramvajová, trolejbusová, na lanové dráze)
  • pravidelnou
  • nepravidelnou
• silniční
  • silniční linkovou, zahrnující zejména autobusovou (neveřejná silniční linková doprava se nazývá zvláštní linková doprava)
  • silniční nelinkovou, do níž spadá zejména
    • taxislužba
    • doprava nemotorovými vozidly (nepodléhá regulaci linkové dopravy)
    • jiné formy, například radiobus, rozvoz cestujících podle potřeb
• leteckou
• vodní
• jiné formy: doprava na nosítkách, eskalátorem, lyžařským vlekem a podobně

Linková a jiná pravidelná doprava

Linková nebo pravidelná doprava se provozuje podle předem vyhlášeného jízdního řádu. Může být veřejná i neveřejná.

Veřejná doprava v Česku

Státní regulace

Některé formy veřejné dopravy je možné provozovat pouze se speciální koncesí nebo licencí podle zvláštního zákona, jiné podléhají jen obecným předpisům o podnikání (živnostenský zákon atd.). V současné době veřejnou dopravu a její zajišťování upravuje zejména Zákon o drahách a Zákon o silniční dopravě (okrajově též Zákon o civilním letectví a Zákon o vnitrozemské plavbě). Již delší dobu se připravuje Zákon o veřejné dopravě, ale dosud nikdy nedospěl do fáze oficiálního návrhu.

Financování

Veřejnou dopravou může být jak doprava objednaná nebo financovaná veřejnými subjekty (stát, kraj, obec), tak doprava, jejíž provoz je plně hrazen z jízdného nebo dotován soukromým subjektem.

Závazek veřejné služby

V České republice mají kraje a některé obce zákonem stanovenou povinnost hradit dopravcům prokazatelnou ztrátu vzniklou při zajišťování dopravní obslužnosti území. V právní úpravě jsou některé nejednoznačnosti, které vedly v roce 2006 k několikadennímu kolapsu autobusové dopravy v Ústeckém kraji, protože kraj odmítl Dopravnímu podniku Ústeckého kraje zaplatit požadovanou úhradu, kterou považoval za příliš vysokou.

Standardy

Zejména v souvislosti s povinností veřejnoprávních korporací (státu, krajů, obcí) objednávat a dotovat dopravu v určitém rozsahu a kvalitě vznikají standardy dopravní obslužnosti veřejnou dopravou. „Pracovní skupina pro standardy ve veřejné dopravě“, kterou ustavilo Ministerstvo dopravy České republiky v souvislosti s přípravou Zákona o veřejné dopravě, dělí standardy do pěti skupin:

• dosažitelnost (může být charakterizována frekvencí a časovým rozložením spojů, docházkovou vzdáleností ke stanicím a zastávkám atd., kvalitou a dostupností informací o provozované dopravě, dostupností pro osoby se sníženou schopností pohybu nebo orientace, možnostmi přepravy dětských kočárků, jízdních kol, zavazadel)
• spolehlivost (např. dodržování jízdního řádu, operativní nahrazování vadných vozidel a nízká závadovost atd.)
• bezpečnost (moderní vozidla v řádném technickém stavu, dodržování bezpečnostních předpisů pro provoz i údržbu atd.)
• ekologičnost (moderní vozidla v rádném technickém stavu, udržování čistoty a nákladání s odpady při údržbě a deponaci atd.)
• kultura cestování (dostatečná kapacita vozidel, příjemné a pohodlné prostředí ve vozidlech i na stanicích a zastávkách, úklid a údržba, osvětlení a ochrana před vlivy počasí při čekání, nepřipuštění nežádoucích osob do přepravních prostor, doplňkové služby ve vozidlech a ve stanicích a zastávkách – např. občerstvení, záchody, umývárny aj.)

Sankce dopravcům

Sankce za nedodržení standardů kvality dopravy mohou být v zásadě dvojího druhu:

• Sankce za porušení povinností uložených zákonem nebo licenčními podmínkami. Takovou sankci uděluje orgán státní správy (například magistrát nebo městský úřad v přenesené působnosti, případně ministerstvo).
• Sankce vyplývající se smlouvy s objednatelem. Někteří objednatelé (např. kraje, obce…) motivují dopravce smluvními sankcemi zohledňujícími kvalitu poskytnutých služeb. Takové sankce mohou být koncipovány buď objektivně, nebo mohou zohledňovat míru zavinění nepravidelnosti dopravcem.
• Cestující v pozici zákazníka veřejné dopravy nemá příslušnými zákony a vyhláškou o přepravním řádu daný žádný nárok uplatnit vůči dopravci sankce ani náhradu škod, nedodrží-li dopravce svůj závazek. V některých případech však má nárok na vrácení jízdného nebo jeho části nebo na bezplatnou přepravu zpět do výchozí stanice nebo zastávky.

Olomoucký kraj v listopadu 2007 uplatnil vůči Českým drahám pokutu 5 454 000 Kč za zpožděné železniční spoje v období leden až září 2007, přičemž případy zpoždění nezaviněné dopravcem nebyly do pokuty zahrnuty. Celková úhrada prokazatelné ztráty krajem tomuto dopravci za rok 2007 přitom má činit 303 miliónu korun.

Související články

• Závazek veřejné služby
• Konkurence autobusových dopravců v Ústeckém kraji
• Konkurence železničních dopravců v Česku

Externí odkazy

• Tomáš Mykl: Obecný přehled o veřejné dopravě (Dopravní web, 7. 2. 2006)