Svatá Agáta
| Svatá Agáta | |
|---|---|
 |
|
| Mučednice | |
| Narození | 225?, Canaia nebo Palermo, Sicílie |
| Úmrtí | 251?, Catania |
| Svátek | 5. únor |
| Uctívána církvemi | římskokatolická církev, pravoslaví, východní pravoslavné společenství |
| Významné zasvěcené kostely | Katedrála svaté Agáty v Katánii |
| Atributy | ňadra na podnosu |
| Patronkou | tkalců, zvonařů, zlatníků, havířů, pasaček; před nádory prsu |
Svatá Agáta (asi 225–251), česky dříve častěji zvaná Háta, byla sicilská panna a křesťanská mučednice. Patří mezi prvomučednice, je jednou ze sedmi žen (vyjma Panny Marie), které jsou jmenovány v římském kánonu při mši svaté. Je hlavní patronkou města Katánie, ochránkyní před zemětřesením a erupcemi sopky Etny. Od 20. století se uctívá také jako patronka chránící před nemocemi (nádory) prsu.
Obsah |
Život [editovat]
Narodila se na Sicílii, buď v Katánii nebo v Palermu, některé zdroje uvádějí období vlády římského císaře Decia kolem roku 225[1]. Umučena byla přibližně v roce 251 v Katánii.
Podle legendy, zapsané v římském martyrologiu a ve Zlaté legendě [2]., vytrvale odmítala milostné návrhy a příslib sňatku mocného římského prefekta Quintiana, který ji obvinil z křesťanské víry a odsoudil. Nejdříve byla zavřena do nevěstince, který vlastnila Afrodisia. Ani množství zákazníků tam její přesvědčení nezlomilo. Následně podstoupila mučení římskými vojáky, mimo jiné jí buď uřízli (či kleštěmi utrhli) obě prsa. Proto bývá často zobrazována při tomto mučednickém aktu, a v reprezentačních vyobrazeních je jejím ikonografickým atributem podnos, na kterém nese svá prsa. Tvar jejích uříznutých prsou dal vzniknout legendě o Agátě jako té, která zavedla užívání zvonů.[zdroj?] Jako poslední stupeň mučednictví zhrzený nápadník Agátu odsoudil k smrti upálením. Agáta byla tehdy údajně zachráněna zázračným zemětřesením. Zemřela později na následky svých zranění ve vězení.
Pohřbena je v sicilském městě Katánie v Katedrále sv. Agáty. Její lebka byla v polovině 14. století oddělena od těla a vložena do stříbrné relikviářové bysty, která se dodnes uchovává v tamním biskupském chrámovém pokladu. Ukazuje se pouze jedenkrát ročně v její svátek.
Uctívá se jako údajná zachránkyně města Katánie před soptěním Etny. Při její ničivé erupci v polovině 17. století měla Agáta na přímluvu místních zbožných obyvatel zastavit proud žhavé lávy u hradu, takže město zůstalo uchráněno. Archeologický průzkum hradu v letech 2004 - 2009 opravdu zjistil a obnažil okraj tohoto ztuhlého přes tři metry hlubokého lávového pole.[zdroj?]
Její svátek se slaví 5. února.|
Zbožná tradice [editovat]
Světice ve zbožné venkovské tradici dala jméno Agátiným chlebíčkům pro dobytek, Agátiným cedulkám a Agátiným svíčkám na ochranu proti ohni.[1]
Patronka [editovat]
Uvádí se dále jako profesní patronka řemesel - tkalců, zvonařů, zlatníků, havířů, a pasaček.[3]
Dále je svatá Agáta patronkou mnoha měst a obcí:
- v Itálii: Alì, Asciano, Besenello, Capua, Katánie, Fossalunga, Gallipoli, Marcignago, Martinengo, Ornago, Prossedi, Radicofani, Sant'Agata Bolognese, Sant'Agata di Militello, Sant'Agata Fossili, Sant'Agata sul Santerno, Santhià, Sant'Agata di Puglia, Tovo di Sant'Agata, Trescore Cremasco, Sant'Agata del Bianco
- spolupatronka San Marina
- v Belgii: Berchem-Sainte-Agathe
- ve Francii: Le Fournet, Saint-Pierre-d’Albigny, Maillane, Gundolsheim, Montchavin-Les Coches, Plaine des Palmistes nell'Isola de La Réunion, Blanzey, Sulignat, Rumilly
- na Maltě: Mdina
- v Nizozemí: Beverwijk a Leidschendam
- ve Španělsku: Sorihuela del Guadalimar, Santa Cruz de la Palma, Alsasua, Castrejón de la Peña, Pinarejo, Peñalba de San Esteban, Baracaldo e Castrejana, Villalba del Alcor, Paesi Baschi, Gorbea (Paesi Baschi), Echo, Veganzones, Jérica, Xilxes, Lagata, Benicàssim, Sencelles, Zaidìn, Catral, Torres de Berrellén, El Molar
- v Německu: Aschaffenburg, Agathaberg
- v Kanadě: Sainte Agathe des Monts
- Do českých zemí byla úcta ke sv. Agátě zavedena již ve 12. století. Její kult do katedrály sv. Víta na Pražském hradě uvedl císař Karel IV., který opatřil také relikvii z lebky světice a vložil ji do stříbrného relikviáře. Sv. Agáta měla až do husitských válek v katedrále svůj oltář.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- BRAUNFELS, Wolfgang ed.). Lexikon der christlichen Ikonographie. Rom - Basel - Freiburg - Wien : Herder, 2005.
- RAVIK, Slavomír. O světcích a patronech. Praha : Levné knihy KMa, 2006. ISBN 80-7309-343-X.
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
Reference [editovat]
- ↑ a b Ravik S. str. 123
- ↑ Lexikon der christlichen Ikonographie, díl I, str. 79
- ↑ Ravik S. str. 122-123
