Cesmína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Cesmína

Plodící cesmína ostrolistá
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: cesmínotvaré (Aquifoliales)
Čeleď: cesmínovité (Aquifoliaceae)
Rod: cesmína (Ilex)
L., 1753

Cesmína (Ilex) je jediný rod čeledi cesmínovité (Aquifoliaceae) vyšších dvouděložných rostlin. Cesmíny jsou stálezelené nebo opadavé keře a stromy, rostoucí na všech kontinentech. Některé druhy a jejich kultivary jsou pěstovány jako okrasné dřeviny. V Česku cesmína přirozeně neroste. Od anglického názvu cesmíny "holly" je odvozen Hollywood.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Cesmíny jsou opadavé nebo stálezelené dvoudomé keře a stromy se střídavými nebo výjimečně i vstřícnými listy. Listy jsou tuhé nebo měkké, na okraji celokrajné, pilovité nebo ostnité, s drobnými opadavými nebo vytrvalými palisty, lysé nebo zřídka i pýřité. Řapík je většinou přítomen, výjimečně jsou listy přisedlé. Květy jsou jednotlivé nebo častěji uspořádané v chudých úžlabních vrcholících či svazečcích. Květy jsou jednopohlavné, pravidelné a drobné, obvykle 4 až 8 četné. Kalich je vytrvalý, koruna na bázi srostlá, nejčastěji bílá nebo žlutavá, řidčeji zelená, žlutá, růžová nebo červená. Samčí květy obsahují stejný počet tyčinek jako je počet kališních a korunních lístků, v samičích květech je svrchní semeník srostlý ze 4 až 8 plodolistů, se 4 až 8 komůrkami obsahujícími po 1 vajíčku. Blizna je obvykle přisedlá, bez čnělky. Samčí i samičí květy obsahují zbytky druhého pohlaví. V samičích květech jsou šípovitá nebo srdčitá staminodia, v samčích zakrnělý semeník. Plodem je kulovitá dužnatá peckovice obsahující obvykle 4 až 6 semen. Zralé plody jsou obvykle červené, hnědé nebo černé, výjimečně zelené. Semena obsahují hojný olejnatý endosperm.[1][2]

Květy jsou opylovány obvykle hmyzem, lákaným nektarem z nektárií uložených na bázi korunních lístků. Plody jsou šířeny ptactvem.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje asi 500 až 600 druhů a je zastoupen na všech kontinentech. Roste v tropických, subtropických a v menší míře i mírných oblastech na obou polokoulích.[1] Největší druhové zastoupení je v tropické Americe (asi 300 druhů)[2] a v jihovýchodní a východní Asii (v Číně asi 200 druhů).[1] V Africe a na Madagaskaru je rod zastoupen jediným druhem (Ilex mitis), podobně v Austrálii (Ilex arnhemensis). Na Kanárských ostrovech a Madeiře roste endemická cesmína Ilex canariensis.[2][3] V Evropě rostou 2 blízce příbuzné druhy: cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) a cesmína kolchická (Ilex colchica).[4] Dalším příbuzným druhem je kavkazský endemit Ilex stenocarpa.[5] V ČR žádný druh cesmíny přirozeně neroste ani nezplaňuje.[6]

Cesmíny rostou spíše na vlhčích stanovištích a jsou rozšířeny od nížin do horských oblastí. V Andách vystupují do nadmořské výšky až 4000 m.[2] Množství druhů roste jako endemity na vrcholech venezuelských stolových hor.[7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Dříve byly do čeledi Aquifoliaceae řazeny rody Oncotheca, Phelline a Sphenostemon, v současném systému jsou první dva rody řazeny do samostatných čeledí na různých místech větve Asterids, zatímco rod Sphenostemon byl vřazen do čeledi Paracryphiaceae. Dalším členem čeledi Aquifoliaceae byl v minulosti severoamerický rod nitkokvětec (Nemopanthus), zahrnující jediný druh: nitkokvětec bodlinatý (Nemopanthus mucronatus). Pro blízkou příbuznost s cesmínami byl vřazen do rodu Ilex jako Ilex mucronata.[2][8]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Cesmína paraguayská - maté (Ilex paraguariensis)

Listy více než 60 druhů jsou používány na přípravu povzbuzujících nápojů. Nejznámější je cesmína paraguayská, známá jako maté nebo také yerba maté. Z dalších druhů jsou takto používány např. jihoamerické druhy Ilex dumosa, Ilex amara, Ilex guayausa[9] a Ilex tarapotina, dále Ilex vomitoria v jv. USA a Mexiku, Ilex yunnanensis na hranicích Číny a Tibetu a Ilex latifolia v Číně a Japonsku.[2]

Některé druhy cesmíny mají medicinské využití. Listy cesmíny ostrolisté jsou využívány např. při zánětu pohrudnice, kataru a neštovicích, listy Ilex colchica z Bulharska a jz. Asie na léčení horečky a žaludečních potíží a kořeny při kašli. Andský druh Ilex guayusa je používán jako emetikum a stimulans. Listy a kůra čínské Ilex cornuta jsou používány na ledvinové choroby a jako tonikum, kořeny Ilex cymosa z jihovýchodní Asie na horečky. Africký druh Ilex mitis je místně využíván jako laxativum a emetikum při ošetřování koliky u dětí.[2]

Dřevo cesmíny kolchické (Ilex colchica) je používáno jako náhrada ebenu např. na pažby pušek. Z kůry cesmíny ostrolisté a cesmíny širokolisté (Ilex latifolia) byl připravován lep na ptáky.[2]

Jako okrasné dřeviny jsou u nás pěstovány nejčastěji různé kultivary cesmíny ostrolisté, případně její kříženec s cesmínou vrásčitou (Ilex rugosa), cesmína modrá (Ilex x meserveae).[5] Ve sbírkách botanických zahrad jsou mimoto nejčastěji zastoupeny cesmína rohatá (Ilex cornuta), cesmína vroubkovaná (Ilex crenata), cesmína temná (Ilex opaca) a jejich kultivary, z opadavých druhů pak cesmína přeslenitá (Ilex verticillata).[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Flora of China: Aquifoliaceae [online]. . Dostupné online.  
  2. a b c d e f g h i SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  3. SCHONFELDER, Peter; SCHONFELDER, Ingrid. Květena Kanárských ostrovů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0998-1.  
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  5. a b KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  6. SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.  
  7. BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. II). Missouri : Timber Press, 1995. ISBN 0-88192-326-5.  
  8. STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  9. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  10. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu