Falco

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rakouském zpěvákovi. Další významy jsou uvedeny v článku Falco (rozcestník).
Falco
Falco a Ursela Monn
Falco a Ursela Monn
Základní informace
Rodné jméno Johann Hölzel
Jinak zvaný Falco
Narození 19. únor 1957
Vídeň, Rakousko
Původ Rakousko Rakousko
Úmrtí 6. února 1998 (40 let)
Dominikánská republikaPuerto Plata, Dominikánská republika
Žánry Alternative rock
Experimental Pop
Euro disco
Povolání zpěvák
Aktivní roky 1974 - 1998
Vydavatel A&M Records, EMI
Web Oficiální stránka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Falco, občanským jménem Johann Hölzel (19. února 1957 Vídeň6. února 1998 Puerto Plata, Dominikánská republika), byl jedním z největších umělců rakouské hudební scény 80. a 90. let 20. století, který jako první německy zpívající zpěvák dosáhl prvního místa v US-Billboard-Charts. Za jeho života bylo prodáno přibližně 60 milionů nosičů s jeho nahrávkami.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Hans Hölzel se narodil 19. února 1957 ve Vídni – Margareten jako jediné z trojčat, které přežilo komplikovaný porod. Jeho matka Maria Hölzelová byla v té době zaměstnána v Městských prádelnách, otec Alois Hölzel byl nekvalifikovaným dělníkem.

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Rodiče si velmi brzy všimli hudebního talentu Hanse. Na jeho čtvrté narozeniny mu koupili klavír a zapsali jej na hodiny hudby k Dr. Marii Bodemové, která brzy potvrdila domněnku rodičů. Nedlouho poté profesor vídeňské akademie nazval Hanse „malým Mozartem“. V roce 1962 dostal Hans od své babičky gramofon, oblíbenými zpěváky byli pro něj Cliff Richard, Elvis Presley a také skupina Beatles. V roce 1963 začal Hans Hölzel chodit do základní katolické školy Schule für Piaristen, kde již v prosinci vystoupil při sváteční slavnosti poprvé veřejně. Byla to skladba „Na krásném modrém Dunaji“. Jako přídavek hrál Vídeňskou krev, kterou o mnoho let později uvedl jako titul jedné ze svých písní a zilustroval ji videoklipem, označovaným za „krvavý“. Od roku 1967 navštěvoval vídeňské reálné gymnásium – Rainer Gymnasium.

Začátky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 odešel Hansův otec Alois Hölzel od rodiny a od té doby Hanse vychovávaly jen dvě ženy – maminka a babička a spolu s nimi sousedka, kterou měl Hans velmi rád a nazýval ji „Schlintzi”. Ve věku 16 let Johann Hölzel opustil školu. Při výkonu vojenské služby se naučil hrát na baskytaru. Nějakou dobu se pak živil různými způsoby, také si koupil svoji první basovou kytaru a jako baskytarista začal vystupovat se skupinou Umspannwerk. Mimo to více než tři semestry navštěvoval Vídeňskou jazzovou konzervatoř.

V roce 1977 odjel do západního Berlína na zkušenou, aby zde následoval svůj vzor – Davida Bowieho. Zůstal tam přes rok a hrál tam v různých rockových kapelách. Po návratu do Vídně začal vystupovat ve skupině Hallucination Company, tak zvaném „rockovém divadle“.

Umělecké jméno[editovat | editovat zdroj]

V té době se také přejmenoval na Falco. Bylo to na počest východoněmeckého skokana na lyžích Falko Weisspfloga, jehož viděl v pořadu Turné čtyř můstků – Vier-Chancen-Tournée. Písmeno „k“ změnil ve jméně na „c“ proto, aby bylo světově přístupné a atraktivnější. Nedlouho poté pozval Dr. Stefan Weber, lídr kultovního anarchistického rockového divadla Drahdiwaberl, ke spolupráci několik hudebníků z Hallucination Company a mezi nimi i Falca.

První alba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1979 Falco nahrál svůj první sólo singl Chance To Dance, který se však dočkal svého vydání až 9 let po jeho smrti, a to pod titulem Falco's 1. – Chance To Dance/Summer. Jeho prvním krokem k úspěchu byla píseň Ganz Wien v anglické verzi That Scene, k níž složil text i hudbu. Byla to satira na jev narkomanie. Tato píseň byla zpočátku hrána jako znělka na koncertech Drahdiwaberl, ale již v roce 1980 se stala hitem.

Průlom – Falco na mezinárodní hudební scéně (1981–1984)[editovat | editovat zdroj]

Falco se svojí manažerkou Claudií A. Wohlfrommovou (1997)

Falco tak přilákal pozornost Markuse Spiegela, tehdejšího ředitele vydavatelství GIG Records, který s ním podepsal smlouvu jako se sólistou a představil jej skladateli Robertu Pongerovi. Spolupráce Falca s Robertem Pongerem měla nejprve úspěch se singlem Der Kommissar, který se stal hitem Neue Deutsche Welle a v nákladu 7 milionů exemplářů obletěl svět.

Dalším velkým úspěchem bylo v roce 1982 Falcovo první album Einzelhaft, které udělalo z 25letého umělce mezinárodní hvězdu a milionáře. Bohužel pro tak příliš citlivého umělce, jakým byl Falco, znamenal tak náhlý úspěch především stres a obavy, že se mu znovu nepodaří dosáhnout vytčeného cíle a on rychle upadne v zapomnění. V té době začaly jeho první problémy s alkoholem.

Tyto obavy se potvrdily při vydání dalšího alba Junge Römer – v porovnání s předchozím nebylo zdaleka tak úspěšné, přesto je obecně považováno za kultovní. Toto album, jehož producentem byl rovněž Robert Ponger, bylo vydáno v roce 1984 a v Německu se prodalo 120 000 nosičů. V Rakousku dostal Falco Zlatou desku (Goldene Platte) za počet prodaných nosičů.

V roce 1984 Falco také nazpíval s TV-hvězdou Désirée Nosbusch duet pod názvem Kann es Liebe sein? s cílem zvýšit počet prodaných desek. Tato píseň byla také součástí alba Junge Römer (9. track), avšak zde ji Falco zpívá sám.

Historickou událostí v německy zpívaném popu pak byla pro televizi zfilmovaná kompletní verze alba Junge Römer. Tato televizní videoshow nesla název Helden von Heute – Die Show a její některé části byly točeny mimo jiné i v Chelsea Hotel. Falco je označován za jednoho z prvních tvůrců v éře vzniku dnes tolik rozšířených videí.

V roce 1985 ukončil Falco spolupráci s Robertem Pongerem a začal spolupracovat s producentským duem – bratry Bollandovými. Tehdejší popularita Formanova filmu Amadeus byla Falcovi inspirací k napsání písně ukazující postavu Mozarta z úplně nového pohledu. Hudbu zkomponovali Rob a Ferdi Bollandovi – a byla to trefa do černého. Píseň Rock Me Amadeus okamžitě ovládla žebříčky hitparád v Rakousku a Německu, o něco později se stala také číslem jedna ve Velké Británii a v březnu 1986 se Falco jako první německy zpívající umělec probojoval na první místo americké hitparády.

Další singl z alba Falco 3 (1985) – „Vienna Calling” postoupil na 18. místo a celé album se dostalo na třetí místo amerických Charts. Dalším velkým úspěchem, i když už ne ve světovém měřítku, byla píseň „Jeanny” – ta byla v té době bojkotována radiostanicemi a televizními kanály kvůli propagaci násilí a stala se v roce 1986 v Německu největším skandálem roku, avšak také největším hitem toho roku.

Koncerty a turné[editovat | editovat zdroj]

25. května 1985 Falco pořádá svůj první významnější koncert. Je to ve Vídni na Radničním náměstí (Rathausplatz) při vídeňských slavnostech Festwochen. Na podzim roku 1985 startuje pak svoje první velké turné a Wiener Stadthalle je 31. října 1985 vyprodaná do posledního místa.

V létě 1985, v době kdy píseň Rock Me Amadeus slavila první úspěchy, se Johann Hölzel seznámil v Grazu se svojí pozdější ženou Isabellou Vitkovic, která byla ještě v té době provdaná za jiného muže. I přes to se z nich stal pár a Isabella brzy zjistila, že je v jiném stavu. 13. března roku 1986 se narodila dcera Katharina Bianca Vitkovic. Falco doufal, že dítě vnese do jeho života klid a stabilizaci. Věnoval Katharině svoje album Emotional, na němž byla již pod názvem Coming Home uvedena píseň Jeanny, Part 2 – Ein Jahr danach a dvě další písně, které se brzy staly hity – Emotional a Sound Of Musik.

1982 – Turné k albu "Einzelhaft" (Falco & Minisex) a vystoupení z doby alba "Einzelhaft"

23.11.1982

AMSTETTEN

Johann Pölz-Halle

začátek ve 20 hod.

29.11.1982

BADEN

Kongreßhaus

začátek ve 21 hod.

30.11.1982

GMUNDEN

Sporthalle

začátek ve 20 hod.

1985 – Turné k albu „Falco 3"

K albu „Falco 3" se v celé Evropě konalo mnoho koncertů, z toho mnohé v Německu a Rakousku. Skupina měla včetně doprovodných zpěváků asi tak 15 osob. Byla to výlučně LIVE-skupina, v níž nehrál nikdo z holandských studiových hudebníků známých z doby alb "Falco 3" nebo "Emotional". Bandleaderem byl Peter Viehweger.

31.10.1985

WIEN

Stadthalle

11.000 fanoušků

01.11.1985

WIEN

Stadthalle

7000 fanoušků

02.11.1985

INNSBRUCK

Eisstadion

 

04.11.1985

KLAGENFURT

Messehalle Nr.5

 

05.11.1985

GRAZ

Eishalle Liebenau

začátek v 19 hod. 30, 4.000 fanoušků

06.11.1985

LINZ

Sporthalle

 

08.11.1985

SALZBURG

Sporthalle

 

09.11.1985

MÜNCHEN

Alabama-Halle

1700 fanoušků

10.11.1985

FRANKFURT

Music-Hall

 

11.11.1985

BRAUNSCHWEIG

Atlantis

zrušeno

12.11.1985

BERLIN

Metropol

zrušeno

13.11.1985

HANNOVER

Ballroom Blitz

zrušeno

14.11.1985

KÖLN

Alter Wartesaal

 

16.11.1985

HAMBURG

Markthalle

 

17.11.1985

STUTTGART

Mozartsaal

 

18.11.1985

ZÜRICH

Volkshaus

 

25.5.1985

WIEN

Rathausplatz

"Wiener Festwochen" 50.000 fanoušků

29.6.1985

GRAZ

Stadion Liebenau

"Opus & Friends",25.000 fanoušků

1986 – Turné k albu "Emotional" (Festivalové turné s "Tanztheater Wien" pod vedením Liz King)

08.8.1986

MÖRBISCH

Seebühne

zrušeno kvůli dešti

09.8.1986

GMUNDEN

Seebühne

"Kultursommer"

10.8.1986

SALZBURG

Domplatz

20.000 fanoušků

11.8.1986

VELDEN

Seebühne

 

13.8.1986

BOZEN

Stadion

"Südtiroler Kultursommer"

14.8.1986

BREGENZ

Seebühne

 

1986 – Světové turné k albu "Emotional"

11.10.1986

GRAZ

Eishalle Liebenau

začátek v 19 hod. 30

12.10.1986

WIEN

Stadthalle

11.000 fanoušků

13.10.1986

LINZ

 

 

15.10.1986

INNSBRUCK

 

 

16.10.1986

KLAGENFURT

 

862 fanoušků

18.10.1986

MÜNCHEN

Olympiahalle

začátek ve 20 hod., 9.000 fanoušků

19.10.1986

NÜRNBERG

 

 

20.10.1986

WÜRZBURG

 

 

22.10.1986

ULM

 

 

23.10.1986

FREIBURG

 

 

26.10.1986

HAMBURG

Sporthalle Hamburg

začátek ve 20 hod.

27.10.1986

BERLIN

Eissporthalle FALCO LIVE FOREVER

 

28.10.1986

HANNOVER

Eilenriederhalle

4.000 fanoušků

30.10.1986

ESSEN

Grugahalle

začátek ve 20 hod.

31.10.1986

DÜSSELDORF

Philipshalle

začátek ve 20 hod.

02.11.1986

MAINZ

Rheingoldhalle

 

03.11.1986

KÖLN

Sporthalle

 

04.11.1986

FRANKFURT

Alte Oper

 

06.11.1986

STUTTGART

Kultur- und Kongresszentrum Beethovensaal

začátek ve 20 hod.

08.11.1986

MANNHEIM

Rosengarten/Mozartsaal

začátek ve 20 hod.

09.11.1986

SAARBRÜCKEN

Saarlandhalle

 

10.11.1986

RAVENSBURG

Oberschwabenhalle

 

12.11.1986

PASSAU

Nibelungenhalle

300 fanoušků

14.11.1986

WIEN

Stadthalle

11.000 fanoušků

16.11.1986

WIEN

Stadthalle

 

??.11.1986

ZÜRICH

Hallenstadion

11.000 fanoušků

??.11.1986

BUDAPEST

Nepstadion/Sporthalle

začátek v 18 hod.

??.11.1986

BUDAPEST

Nepstadion/Sporthalle

 

 

 

JAPAN TOUR

 

02.12.1986

OSAKA

 

začátek v 18.30 hod.

03.12.1986

FUKUOKA

 

začátek v 18.30 hod., 800 fanoušků

05.12.1986

NAGOYA

 

začátek v 18.30 hod.

06.12.1986

TOKYO

NHK

začátek v 18.30 hod., 3692 fanoušků

07.12.1986

TOKYO

NHK

začátek v 18.30 hod., 3692 fanoušků

1987 – Turné po USA (zrušeno)

1988 – Turné k albu "Wiener Blut"(plánované turné, zrušeno)

Uskutečněná vystoupení

24.3.1988 – 27.3.1988 MOSKAU (přesná data dosud chybí)

podzim 1988 OLDENBURG, Weser Ems-Halle

1990 – Vystoupení k albu "Data De Groove"

26.5.1990

WIEN

Donauinselfest

 

??.8.1990

LEIPZIG

Festwiese

75.000 fanoušků

25.1.1991

WIEN

Metropol ("The Best of New Wave"-10 Jahre NDW)

 

03.8.1991

PRAHA

Křižíkova fontána

začátek v 21.30 hod.

1993 – Turné k albu "Nachtflug"

01.5.1993

EBBS

Reithalle Fohlenhof

začátek v 18.30 hod.

02.5.1993

ZÜRICH

Black Out

považováno spíše za klubové vystoupení, cca 200-300 fanoušků

03.5.1993

FELDKIRCH

Stadthalle

začátek ve 20 hod.

05.5.1993

SALZBURG

Kongreßhaus

začátek ve 20 hod.

06.5.1993

WIENER NEUSTADT

Stadttheater

 

08.5.1993

LINZ

Posthof

začátek ve 20 hod.

09.5.1993

VOITSBERG

Volkshaus

 

10.5.1993

WIEN

Bank Austria-Zelt

začátek v 19.30 hod.

12.5.1993

KNITTELFELD

 

 

14.5.1993

KREMS

Stadtsaal

začátek ve 20 hod.

15.5.1993

OPERPULLENDORF

Freizeitzentrum

 

16.5.1993

GRAZ

Stadtfest

 

18.5.1993

MÜNCHEN/RIEM

Alter Flughafen

 

19.5.1993

INNSBRUCK

Hollywood

 

22.5.1993

SCHWERIN

 

 

23.5.1993

ALTENBURG

 

 

27.6.1993

WIEN

Donauinselfest

(150.000 návštěvníků)

30.6.1993

GRAZ

Orpheum

se skupinou Opus

09.7.1993

ST.PÖLTEN

Domplatz (Stadtfest)

 

12.5.1994

WIENER NEUSTADT

Domplatz SYMPHONIC

10.000 fanoušků

10.9.1994

PURKERSDORF

Szenelokal "NIKODEMUS"

začátek ve 21 hod.

1998 – Vystoupení z dob tvorby alba "Egoisten" (Promotion, album posmrtně vydáno pod názvem "Out of the Dark")

19.2.1997

PUERTO PLATA

Falcovy 40. narozeniny

 

17.12.1997

WIEN

Sophien-Säle, vánoční svátky společnosti Lauda-Air

 

31.12.1997/1.1.1998

EXCALIBUR CITY (Hatě u Znojma)

SYLVESTER-PARTY

 

Toto jsou Falcova poslední vystoupení, při nichž Falco zpíval mimo jiné některé písně z jeho tehdy ještě nevydaného alba „Egoisten". Nedokončené album, jehož pracovní název byl „Egoisten", bylo měsíc po Falcově smrti vydáno pod názvem „Out of the Dark (into the light").

Turné k projektu „Dance Machine"(naplánováno, již nerealizováno)

Cesta zpět – neúspěchy[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1987 nazpíval Falco společně s Brigitte Nielsen singl Body next to body, avšak tento společný počin neskončil uměleckým úspěchem, ale pouze krátkodobým flirtem mezi Falcem a Brigitte Nielsen.

Také další album Wiener Blut, na jehož vydání spolupracovalo duo producentů Mende/de Rouge a bratři Bollandové, nevzbudilo patřičný zájem. Bylo zrušeno koncertní turné Falca, plánované na rok 1988. K této sérii neúspěchů se přiřadil ještě velmi tichý sňatek Falca s Isabellou Vitkovic v Las Vegas, o němž nevěděla ani Falcova matka. Falco se sice nechal slyšet, že to udělal pro dobro dítěte, ale byl to krok nepřirozený, a Falco a Isabella se již po 309 dnech manželství po oboustranné dohodě rozvedli.

V roce 1990 Falco, opět společně s Robertem Pongerem, vydavatelem prvních dvou alb, vydává album Data de groove které kromě toho (nebo právě proto), že bylo značně novátorské, bylo absolutním propadákem.

Comeback[editovat | editovat zdroj]

Teprve album Nachtflug vydané v roce 1992 bylo oceněno, avšak jeho úspěch se nemohl rovnat úspěchu předchozích alb. Byl to ale návrat ve skutečně dobrém stylu. Singl Titanic se pak udržel po 18 týdnů v rakouské hitparádě. Falco se poprvé po šesti letech vydal na koncertní turné a 27. června 1993 vystoupil ve Vídni na Donauinsel (obchodní centrum na ostrůvku na Dunaji) před 100.000 diváky. Byl to nejlepší koncert v jeho kariéře. V témže roce se také dozvěděl, že není biologickým otcem Kathariny Biancy.

Nový umělecký pseudonym, změna stylu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 se Falco pod pseudonymem T>>MA opět vrátil na špici hitparád singlem Mutter der Mann mit dem Koks ist da, laděným ve stylu techno.

K jeho novým projektům patřil i projekt, který již umělec nestačil dokončit, a na jehož základě již neměl dále vystupovat jako živá osoba, ale v kybernetické podobě. Z této doby se dochovala série snímků pořízených pro tento projekt.

V roce 1995 také působil ve Vídeňské škole poezie – Schule für Dichtung, v jejímž vedení stojí umělecký ředitel Christian Ide Hintze. Posledním singlem, vydaným za jeho života, byl singl Naked v roce 1996, jehož vydavatelem byl Thorsten Börger.

Dominikánská republika[editovat | editovat zdroj]

Na jaře roku 1996 se Falco přestěhoval do Dominikánské republiky, kde bydlel ve vile v Hazienda Resort v městečku Puerto Plata. Téměř dva roky pracoval na svém novém albu, které mělo pracovní název Egoisten. Připravoval svůj návrat na evropskou hudební scénu, rovněž v Dominikánské republice budoval nové nahrávací studio. K jeho novým plánovaným projektům patřila i výše zmíněná kybernetická podoba.

Smrt a pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Falcův hrob na vídeňském hřbitově Zentralfriedhof.

Falco, který byl neustále nespokojený s finálními nahrávkami písní, je stále měnil a vylepšoval, takže nikdy nebude známo, zdali album Out of the dark (into the light), jak bylo toto album nakonec pojmenováno, mělo vypadat tak, jak vypadá. Falco totiž dne 6. února 1998 zahynul při automobilové nehodě. Přibližně v 16.40 hod. do jeho auta narazil výletní autobus (řidič jel nepřiměřenou rychlostí a strávil za to 3 roky ve vězení) na silnici v Puerto Plata. Byl jedinou obětí této nehody.

Tělo Hanse Hölzela bylo převezeno do Vídně letadlem společnosti Lauda-Air, které bylo později pojmenováno jeho jménem. Převoz zpěvákových ostatků do Rakouska zajistil jeho dlouholetý přítel Niki Lauda. Pohřeb se konal na Ústředním vídeňském hřbitově (Zentralfriedhof) ve Vídní a zúčastnilo se jej přibližně 4 tisíce lidí.

Posmrtně vydané dílo[editovat | editovat zdroj]

Album Out of the dark bylo vydáno měsíc po smrti umělce (27. února 1998) a pilotní píseň, pojednávající ironicky právě o životě a smrti a sugerující myšlenku Falca na smrt, okamžitě začala útočit na čelní místa hitparád. Text a obsah písně, který byl však ne zcela správně pochopen veřejností, způsobil mylně všeobecně přijatý názor o umělcově sebevraždě.

V roce 1999 byl vydán singl Push, push, a k němu byl natočen snímek vytvořený tak, aby působil dojmem živého koncertu. Podklady pro tvorbu videa byly převzaty z Falcova Live vystoupení v Excalibur City. Bylo také vydáno album Verdammt wir leben noch s do té doby nevydanými skladbami. Vprůběhu následujících let jsou vydávány různé kompilace viz níže uvedený přehled.

Falco ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Život Falca byl natolik zajímavý, že se ho rozhodl rakouský režisér Thomas Roth zfilmovat. Tento téměř dvě hodiny trvající film, se objevil v kinech během roku 2008, k příležitosti 10 let od Falcova úmrtí. Tento životopisný film se jmenuje Falco - Verdammt, wir leben noch!

Pocty zpěvákovi, různé vzpomínkové akce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 vydali bratři Bollandové singl Bolland&Bolland feat. Alida – Tribute to Falco, který je epitafem pro tohoto umělce.

V roce 2000 představil Theater des Westens z Berlína muzikál s názvem Falco meets Amadeus, který je hrán dodnes, a je fantazií vyprávějící o životě Falca ilustrovanou jeho písněmi.

Na počest zpěváka byl v roce 2000 hrán ve vídeňském divadle Ronacher divadelní kus nazvany F@lco – a cyber show, v němž působila řada umělcových přátel z vídeňské umělecké scény.

Návaznost na tvorbu a samotnou osobnost Falca, který se svého času sám rád nazýval kmotrem bílého rapu, je mimo jiné možno najít v písni „Mope“ z roku 2000 skupiny Bloodhound Gang (zpěv Laura Branigan) a také ve skladbě "NDW2005" z roku 2005 německého rapera, který vystupuje pod pseudonymem Fler.

I mnoho let po své smrti dává o sobě Falco vědět. Se svým DVD-albem Hoch wie nie byl nominován na cenu Amadeus-Awards v kategorii nejlepší hudba na DVD. Již v roce 2005 zvítězil v této kategorii se svým DVD Donauinsel L.I.V.E.

Ceny a vyznamenání udělené za života[editovat | editovat zdroj]

  • Goldene Europa
    • 1982 Künstler des Jahres – umělec roku
    • 1986 Künstler des Jahres – umělec roku

Ceny a vyznamenání udělené posmrtně[editovat | editovat zdroj]

  • Echo
    • 1999 Ocenění za celoživotní dílo
  • Amadeus Austrian Music Award
    • 2000 ocenění za životní dílo a ocenění jako národní pop/rockový umělec
    • 2005 Musik-DVD des Jahres – cena za nejlepší DVD roku – za DVD „Live Donauinsel + Stadthalle Wien“
    • 2007 Musik DVD des Jahres – cena za nejlepší DVD roku – za DVD „Hoch wie nie“

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Falca.

Alba vydaná za života zpěváka[editovat | editovat zdroj]

Alba vydaná posmrtně[editovat | editovat zdroj]

Out of the Dark (Into the Light) (1998) Verdammt wir leben noch (1999) The Spirit Never Dies (2009)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]