Code civil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
První strana originálu Code Civil vydaného v roce 1804

Code civil (plným názvem francouzsky Code civil des Français, česky doslova Občanský zákoník Francouzů, v letech 18071816 a 18521870 nazývaný Napoleonův občanský zákoník, franc. Code Napoléon) je francouzský občanský zákoník, který byl schválen 21. března 1804 a přes mnohé novely zůstává doposud základem francouzského občanského práva.[1] Navíc jím formulované zásady ovlivnily občanské zákonodárství v mnoha jiných zemích.[2]

Koncept[editovat | editovat zdroj]

Byl koncipovaný řadou právních expertů své doby (Tronchet, Bigot de Prémaneneu, Cambacérès, Malleville aj.), přičemž Napoleon Bonaparte často zasahoval do utváření jednotlivých návrhů a projevoval značný zájem o závěry komise. Po svém vyhlášení obsahoval 2281 článků a definitivně odstraňoval feudalismus a jakékoliv stopy lenního práva.[3] Mezi jinými pak např. potlačil práva prvorozených a stanovil dělbu majetku mezi všechny dědice mužského pohlaví, formálně uznal oprávněnost dřívějšího prodeje státních pozemků zkonfiskovaných církvi a emigrantům či stanovil další podmínky dědictví a rozvodů.[3]

Zákoník je založen na idejích přirozeného práva a lze v něm zároveň nalézt výrazné vlivy římského práva, např. už jeho samotné členění vychází z justiniánské kodifikace.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Kodex se skládal ze tří knih (dnes bychom řekli částí), každá z nich se dělila na tituly (hlavy):

  • I. O osobách (Des personnes) – 11 titulů, články 7. až 515.,
  • II. O majetku a různých druzích vlastnictví (Des biens et des différentes modifications de la propriété) – 4 tituly, články 516. až 710.,
  • III. O různých způsobech nabývání vlastnictví (Des différentes manières dont on acquiert la propriété) – 20 titulů, články 711. až 2281.
  • Předpisy obsažené v těchto knihách předchází krátký titul úvodní se 6 články o vyhlašování, důsledcích a uplatňování práv obecně (De la publication, des effets et de l'application des lois en général).

Tato trojdílné uspořádání volně navazuje na trojdílnost římského práva v Gaiových institucích. Zároveň uskutečňuje postuláty směru přirozeného práva podobně, jako jiná kodifikace civilního práva té doby – rakouský kodex ABGB (Všeobecný zákoník občanský). Podle záměru tvůrců zákoníku měla systematika dát záruku tří nejdůležitějších přínosů revoluce: osobní svobody (kniha I.), nedotknutelnosti soukromého vlastnictví (kniha II.) a svobody smluvní (kniha III.). Ty ustavily fundamentální postuláty revoluční buržoazie a tím základy vytvářející se kapitalistického hospodářství.

Maximy[editovat | editovat zdroj]

Code Civil zaručil všem mužským obyvatelům hlavní požadavky revoluce:

  • Volnost (Liberté)
  • Rovnost (Egalité)
  • Bratrství (Fraternité)

prostřednictvím zásad (maxim):

  • Rovnost před právem
  • Svobodu pro každého
  • Ochrana soukroméhho vlastnictví
  • Úplné oddělení církve od státu
  • Konec cechovního zřízení
  • Svoboda zaměstnání a volby povolání
  • Právní základ svobodného trhu
  • Matrika - soupis narození a úmrtí (evidence obyvatelstva)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Kdy, kde, proč a jak se to stalo. Praha : Readers Digest Výběr s.r.o., 2002. ISBN 80-902069-6-4. S. 208.  
  2. ČORNEJ, Petr; KUČERA, Jan P.; VANÍČEK, Vratislav. Evropa králů a císařů. Praha : Ivo Železný, 2005. ISBN 80-237-3941-7. S. 298.  
  3. a b ELLIS, Geoffrey. Napoleon. Praha : Paseka, 2001. ISBN 80-7185-405-0. S. 77.