Koruška evropská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKoruška evropská
alternativní popis obrázku chybí
Koruška evropská (Osmerus eperlanus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaryby (Osteichthyes)
Podtřídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádkoruškotvární (Osmeriformes)
Čeleďkoruškovití (Osmeridae)
Rodkoruška (Osmerus)
Binomické jméno
Osmerus eperlanus
(Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čerstvě ulovená koruška

Koruška evropská (Osmerus eperlanus), starším českým názvem řepacha, je drobná koruškovitá ryba vyskytující se v Severním a Baltském moři a jejich úmoří.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá délky okolo 20 cm, má dlouhé štíhlé tělo. Typickými znaky jsou špičatá hřbetní ploutev a protažená spodní čelist. Barva je šedostříbrná, někdy přecházející v načervenalou. Šupiny jsou velmi jemné a volně upevněné.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Zimu tráví korušky v hloubce, v březnu začíná migrace do řek za účelem rozmnožování (jedna samička naklade naráz až 40 000 jiker). Jikry leží na dně. Larvální stadium trvá dosti dlouho, a teprve když jsou rybky dlouhé 4 – 5 cm, vyvíjejí se jim šupiny a táhnou do moře. V moři žijí v temných hlubinách.[2] Živí se převážně živočišným planktonem. Dožívá se šesti let. V jezerech severozápadního Ruska žije zakrslá forma korušky nazývaná snětok.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Korušky jsou přes svoji nevalnou velikost oblíbeným jídlem jako smažené, nakládané nebo sušené. Mají specifickou vůni připomínající okurky. V minulosti byly tyto ryby velmi hojné, používaly se také jako hnojivo. V průběhu 20. století jich hodně ubylo v důsledku průmyslového znečištění.

Kuriozita[editovat | editovat zdroj]

Německé město Lüneburg vyhlásilo v roce 2007 Rok korušky a lákalo turisty na kulinářské speciality i umělecká díla spojená s touto rybou.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ČIHAŘ, Jiří; MALÝ, Jiří. Sladkovodní ryby. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1978. 
  3. luene-info.de Archivováno 9. 10. 2007 na Wayback Machine. (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZÁBORSKÝ, Bohuslav. Malý Brehm. Plazi, obojživelníci a ryby. Praha : Levné knihy, 2001. ISBN 80-7309-031-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]