Metro v Petrohradu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Metro v Petrohradu
Písmeno M petrohradského metra
Písmeno M petrohradského metra
Délka sítě 113.6 km
Počet linek 5
Počet stanic 67
Datum otevření 15. listopadu 1955
Parametry
Typ metra klasické metro
sovětského typu
Rozchod kolejí 1520 mm
Přívod proudu přívodní kolejnicí
Napětí 825 V
Vozy a zázemí
Nasazené typy vozů Soupravy E
Soupravy 81–71
Počet vozů
Depa 5

Petrohrad, druhé největší velkoměsto v Rusku, má vlastní systém podzemní dráhy. Tvoří jej 5 linek, radiálně vedené a spojující historický střed města s jeho novějšími částmi.

Schéma sítě petrohradského metra

Historie[editovat | editovat zdroj]

První projekty[editovat | editovat zdroj]

První plány na výstavbu metra existují již od roku 1899. Byla vyhlášena soutěž, v níž se objevilo velké množství projektů. Jejich základním a jednotným prvkem ale bylo propojení všech nádraží spolu s Něvským prospektem, hlavní dopravní tepnou města. Jednalo se tehdy ještě o nadzemní městskou dráhu.

Na počátku 20. století se objevil návrh P. I. Balinského který na něm pracoval několik let, považován za velmi významný pro historii metra v Petrohradu. Mělo vzniknout šest linek, z toho dvě okružní. Celková délka sítě by dosáhla 172 km; vzniknout mělo mnoho mostů a estakád. Výstavba by si vyžádala náklady ve výši 190 milionů tehdejších rublů.

Nakonec se však ukázalo, jak náročná stavba v oblasti s písčitým a velmi komplikovaným podložím bude, proto se výstavba nerealizovala. Situaci rovněž ztížila i říjnová revoluce a změna priorit země.

Realizace[editovat | editovat zdroj]

Kopat se začalo až v roce 1940 a stavělo se 15 let (ražbu tunelů však přerušila 2. světová válka a blokáda Leningradu). Po válce se ještě měnily trochu projekty, opět se začalo se stavebními pracemi 3. září 1947. Město bylo ve srovnání s Moskvou více poničené válkou, a proto bylo nutné stavební kapacity využít na potřebnějších místech (obnova nádraží, ulic apod). Na podzim roku 1955 už vše finišovalo. 7. října téhož roku projel první zkušební vlak tratí a 15. listopadu se konalo slavnostní otevření prvního úseku, spojujícího všechna významná nádraží ve městě, dnes součást Kirovsko-Vyborgské linky (označená červeně).

První léta rozvoje metra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1961 přibyla druhá linka, o šest let později třetí; tím se v centru města vytvořil přestupní trojúhelník. Roku 1985 byla otevřena ještě linka Pravoberežnaja.

Postsovětské období v rozvoji metra[editovat | editovat zdroj]

Na začátku roku 1992 probíhaly stavební práce na celkem 14 stanicích, nacházejících se na několika úsecích po celém městě. Jednalo se o 6 stanic „přímořského rádiusu“ (Admiraltějskaja, Sportivnaja, Čkalovskaja, Krestovskij ostrov, Staraja Děrevňa a Komendantskij prospekt), dvě stanice na Pravoberežné lince (Spasskaja a tunel do stanice Narodnaja), dále také i stanice Parnas (otevřena teprve v roce 2007), stanice „frunzenského rádiusu“ (Zvenigorodskaja, Obvodnyj kanal, Volkovskaja, Bucharestskaja, Meždunarodnaja). Pokud by bylo dodrženo tempo výstavby ještě z let osmdesátých, bylo by možné tyto stanice dokončit do pěti až šesti let. To však předpokládalo dosatatek finančních prostředků.

Roku 1994 bylo navrženo vybudovat v dalších deseti letech celkem 61 stanic na třech zcela nových linkách. Přestože první z nich (pátá) už byla ve stavbě, nakonec se právě kvůli problémům, které prostihly v 90. letech celou zemi otevřelo v této době mnohem méně – jen šest stanic. Navíc stárl také i vozový park, problematické se stalo i několikaleté rozdělení první linky na dvě kvůli technickým problémům (vnik podzemní vody). Metro začalo být sponzorovaným projektem.

První úsek páté linky byl otevřen v roce 2008. Podle velkolepých plánů má existovat kolem roku 2030 již okolo osmi linek (v mnoha projektech se objevuje i linka okružní) a hlavní dopravní zátěž tak připadne metru.

Vývoj stanic[editovat | editovat zdroj]

Zatímco stanice budované v 50. letech se podobají soudobým z Moskvy, výstavba z let 60. a 70. je více strohá a spartánská, nakonec začaly převažovat stanice jednolodní. Petrohradskou specialitou jsou také stanice metra uzavřeného typu, které nemají přístupné boční lodě; jsou zavřené dveřmi, které se otevřou jen při příjezdu vlaku. Na rozdíl od jiných měst bývalého SSSR, kde bylo rozšířeno v jednu dobu více typů stanic, v Petrohradu docházelo k pravidelnému střídání.

Linky[editovat | editovat zdroj]

# Název linky Otevření Délka Počet stanic
1 Kirovsko-Vyborgskaja (rusky Кировско-Выборгская) 1955 30,9 km 19
2 Moskovsko-Petrogradskaja (rusky Московско-Петроградская) 1961 30,1 km 18
3 Něvsko-Vasileostrovskaja (rusky Невско-Василеостровская) 1967 24,3 km 10
4 Pravoberežnaja (rusky Правобережная) 1985 11,2 km 8
5 Frunzensko-Primorskaja (rusky Фрунзенско-Приморская) 2008 20,1 km 12
Celkem: ' 116,6 km 67

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Současný systém metra tvoří 5 linek s 67 stanicemi a celkovými 116,6 km tratí. Většina stanic je budovaná hluboko pod zemí. 15 je konstruováno jako jednolodní, 14 se sloupy, 13 s prostupy, 3 jsou mělce založené se sloupy a 3 stanice jsou povrchové. Pět dep vypravuje celkem 1403 vagónů nasazených na 188 vlacích, přepraví denně 3,43 milionu cestujících.

Vozový park[editovat | editovat zdroj]

V Petrohradském metru jezdí vlaky několika typů, deponováno je dohromady 1476 vozů. Nejstaršími jsou typu E, vyrobené v dnešním závodě Metrovagonmaš u Moskvy. Mezi novější pak patří soupravy typů Em a 81-71, rovněž původem z moskevského závodu. Ovšem ne všechny; některé z nich byly vyrobené přímo v Petrohradu, v tehdejší továrně Leningradskij vagonosrojitelnyj zavod imeni I. J. Jegorova (rusky Ленинградский вагоностроительный завод им. И. Е. Егорова). Menší část vozového parku tvoří různé modifikace těchto vlaků, jako například 81-540/541 (série těchto souprav byla vyrobena přímo specificky pro Petrohrad) a další úpravy vlaků sérií 81-71. Od roku 2013 jsou dodávány soupravy NěVa.

Vlaky jsou na první lince provozovány osmivozové, na zbylých třech linkách pak mají soupravy vagonů šest. Na nejstarší úseky jsou také vypravovány i nejstarší vozy; zatímco na Kirovsko-Vybrogské lince přepravují cestující vozy typů E a Em, novější 81-71 a jejich modifikace lze potkat na zbylých třech linkách.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Seznam deponovaných typů soupravy na stránkách vagon.metro.ru

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Linky metra v Petrohradu
Spb metro line1.svg Linka 1 Spb metro line2.svg Linka 2 Spb metro line3.svg Linka 3 Spb metro line4.svg Linka 4 Spb metro line5.svg Linka 5