Lev Vygotskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lev Vygotskij

Lev Semjonovič Vygotskij, rusky Лев Семёнович Вы́готский, rodným jménem Lev Simchovič Vygodskij, rusky Лев Симхович Выгодский (17. listopadu 1896, Orša11. června 1934, Moskva) byl sovětský psycholog židovské národnosti narozený na území dnešního Běloruska. Byl nejuznávanějším sovětským psychologem v západním světě, zakladatelem tzv. kulturně-historické psychologie (někdy též zvané Vygotského škola). Byl 83. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[1]

Zpočátku se zajímal především o umění a byl ovlivněn ruským formalismem. I v jeho pozdějších psychologických pracích je vliv formalismu znát, především důrazem na roli znaků, jazyka a kultury při formování vědomí a myšlení, a to především ve vrcholné studii Myšlení a řeč (Мышление и речь). Jeho přístup byl v sovětském kontextu zvláštní tím, že nevolal po marxistické psychologii založené přímo na Marxových koncepcích, ale spíše po psychologii, která by měla "marxistického ducha", což mu otevřelo možnost nechat se ovlivnit širokým polem osobností (mj. gestalt psychologie, Alfred Adler, Jean Piaget, Wolfgang Köhler ad.) a rozvinout osobitou teorii. Známé je jeho rozlišení vyšších a nižších psychických funkcí (které však v pozdějších fázích své tvorby spíše opustil). Jeho vlivným konceptem je též tzv. zóna nejbližšího vývoje, který odvodil ze studia dětského kognitivního vývoje. Zvláštní pozornost věnoval též psychologii hry. Vytvořil i skupinu svých následovníků, tzv. Vygotského kroužek, k jeho nejdůležitějším žákům patřili Alexandr Romanovič Lurija či Alexej Leonťjev. Řada jeho prací zůstala nepublikována. Zemřel v pouhých 37 letech na tuberkulózu.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Психология искусства (1925-26)
  • Сознание как проблема психологии поведения (1924-25)
  • Исторический смысл психологического кризиса (1927)
  • Проблема культурного развития ребенка (1928)
  • Конкретная психология человека (1929)
  • Орудие и знак в развитии ребенка (1930)
  • Этюды по истории поведения: Обезьяна. Примитив. Ребенок (1930)
  • История развития высших психических функций (1931)
  • Педология подростка (1929-1931)
  • Лекции по психологии (1932)
  • Проблема развития и распада высших психических функций (1934)
  • Мышление и речь (1934)

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Psychologie umění. Přeložil L. Zadražil. 1. vyd. Praha : Odeon, 1968. 522 s.
  • Myšlení a řeč. Přeložil J. Průcha. 1. vyd. Praha : SPN, 1970. 295 s.
  • Vývoj vyšších psychických funkcí. Přeložil J. Průcha a M. Sedláková. 1. vyd. Praha : SPN, 1976. 363 s.
  • Psychologie myšlení a řeči. Výbor z díla, uspořádal J. Průcha. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 135 s. ISBN 80-7178-943-7

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kozulin, A. (1990). Vygotsky's Psychology: A Biography of Ideas. Cambridge, MA: Harvard University Press.
  • Van der Veer, R., & Valsiner, J. (1991). Understanding Vygotsky. A quest for synthesis. Oxford: Basil Blackwell.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]