Jevgenij Zamjatin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jevgenij Zamjatin
Obraz Jevgenije Zamjatina od Borise Kustodijeva
Obraz Jevgenije Zamjatina od Borise Kustodijeva
Rodné jméno Евгений Иванович Замятин
Narození 1. únor 1884
Ruské impérium Lebedaň, Tambovská gubernie, ruské impérium
Úmrtí 10. března 1937 (ve věku 53 let)
Francie Paříž, Francie
Povolání spisovatel, překladatel
Národnost Rus
Témata antiutopie, kritika komunismu
Významná díla My
Vliv na George Orwell, Aldous Huxley, Ayn Rand, Ray Bradbury, Kurt Vonnegut
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jevgenij Ivanovič Zamjatin, rusky Евгений Иванович Замятин, (1. únor greg. / 20. leden jul. 1884, Lebedaň (Tambovská gubernie) – 10. března 1937, Paříž) byl ruský spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Lebedani v nepříliš bohaté šlechtické rodině. V dětství ho ovlivnilo rodinné prostředí. Dalším významným vlivem bylo prostředí rodné Lebedaně, o které psali i Ivan Sergejevič Turgeněv (Lovcovy zápisky), Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Ivan Alexejevič Bunin. V roce 1896 nastoupil na gymnázium ve Voroněži, které absolvoval se zlatou medailí. (Tuto medaili později zastavil v Petrohradu za 25 rublů). V roce 1902 odešel studovat lodní inženýrství na techniku v Petrohradu. V rámci letní praxe hodně cestoval. Navštívil mimo jiné Konstantinopol, Smyrnu (nyní Izmir), Bejrút, Port Said, Jaffu, Alexandrii a Jeruzalém. V roce 1905 byl v Oděse svědkem povstání na křižníku Potěmkin, což se odráží v jeho povídce Tři dny (Три дня, 1913). Po návratu do Petrohradu vstoupil do Bolševické strany a účastnil se revolučních událostí roku 1905. Po neúspěšné revoluci v prosinci 1905 byl zatčen za bolševickou agitaci a vězněn (ve vězení se věnoval studiu angličtiny a psal básně). Na jaře 1906 byl propuštěn a posléze vypovězen do Lebedaně, ilegálně se ale vrátil zpět do Petrohradu a pokračoval ve studiu (v letech 1906-1911 žije v ilegalitě).

V roce 1908 ukončil studium polytechniky a stal se lodním inženýrem. Zůstal na škole a přednášel předmět stavba lodí. V březnu 1916 byl vyslán do Velké Británie, aby tam stavěl ledoborce pro Rusko. Pracoval v loděnicích v Glasgow, Newcastle upon Tyne a Sunderland, byl hlavním konstruktérem ledoborce Svatý Alexandr Něvský (po revoluci přejmenován na Lenin).

Po vydání knihy My v zahraničí (anglicky 1925) byl autor doma perzekvován. V roce 1931 požádal v dopisu Stalinovi o povolení vystěhovat se, v roce 1932 mu to bylo za pomoci Maxima Gorkého umožněno. Odešel do Paříže. Cestou přes Rigu a Berlín se zastavil v Praze, kde měl v prosinci 1931 dvě přenášky v Umělecké besedě [1].

My[editovat | editovat zdroj]

Jeho nejvýznamnějším dílem je antiutopický román My (1921). Příběh inženýra D-503, který žije v totalitním Jednotném státě, je alegorií hrůz sovětského Ruska.

Román je přímým předobrazem známějšího díla 1984 od George Orwella, a navzdory své vysoké literární úrovni je dnes poněkud opomíjen.

Další díla ovlivněná románem My jsou:

Ve svých dílech Zamjatin kritizoval ruskou, britskou i sovětskou společnost.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

obálka knihy Maloměsto od Dmitrije Mitrochina, 1916

Před rokem 1918[editovat | editovat zdroj]

  • Maloměsto (Ujezdnoje, Уездное , 1913)
  • Alantyr (Алатырь, 1913)
  • Staršina (1913)
  • Lůno (Črevo, 1913)
  • Zapadákov (Na Kuličkach, На куличках, 1914, česky 1970)

Satirická kritika britské společnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Rybář duší (Lovec čelovekov, Ловец человеков, 1918)
  • Ostrované (Ostroviťjaně, Островитяне, 1918)

Po návratu do Ruska[editovat | editovat zdroj]

  • Balady: Afrika (Африка, 1918), Sever (Север, 1918)
  • Ohně svatého Dominika (Ogni svjatogo Dominika, 1920)
  • My (Мы, psáno 1921, vyšlo anglicky 1925, česky 1927) autorovo nejznámější dílo, moderní bezdějový text (antiutopický popis totalitní společnosti)
  • Povodeň (Navodnoje, 1929)

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • Blecha (Blocha, podle Leskova, inscen. 1925, česky 1967)
  • Attila (1928)
  • Africký host (Afrikanskij gosť, psáno 1929-1930)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽÁK, Jaroslav. heslo Zamjatin, Jevgenij Ivanovič. In Milan Hrala a kol.. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha : Odeon, 1978. Svazek II (L-Ž), s. 559.
  • J. I. Zamjatin: Autobiografie (1929)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MELNIKOVÁ-PAPOUŠKOVÁ, Naděžda Filaretovna. Z mých setkání a rozmluv s Jevgenijem Zamjatinem. Rozpravy Aventina. leden 1932, roč. 7, čís. 16. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]