Jevgenij Zamjatin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Jevgenij Zamjatin | |
|---|---|
Obraz Jevgenija Zamjatina od Borise Kustodieva |
|
| Rodné jméno | Евгений Иванович Замятин |
| Narození | 1. únor 1884 |
| Úmrtí | 10. březen 1937 |
| Povolání | spisovatel, překladatel |
| Národnost | Rus |
| Témata | antiutopie, kritika komunismu |
| Významná díla | My |
| Vliv na | George Orwell, Aldous Huxley?, Any Randová, Ray Bradbury, Kurt Vonnegut |
Jevgenij Ivanovič Zamjatin, rusky Евгений Иванович Замятин, (1. únor greg. / 20. leden jul. 1884, Lebedaň (Tambovská gubernie) – 10. března 1937, Paříž) byl ruský spisovatel.
Obsah |
[editovat] Život
Narodil se v Lebedani v ne příliš bohaté šlechtické rodině. V dětství ho ovlivnilo rodinné prostředí. Dalším významným vlivem bylo prostředí rodné Lebedaně, o které psali i Ivan Sergejevič Turgeněv (Lovcovy zápisky), Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Ivan Alexejevič Bunin. V roce 1896 nastoupil na gymnázium ve Voroněži, které absolvoval se zlatou medailí. (Tuto medaili později zastavil v Petrohradu za 25 rublů). V roce 1902 odešel studovat lodní inženýrství na techniku v Petrohradu. V rámci letní praxe hodně cestoval. Navštívil mimo jiné Konstantinopol, Smyrnu (nyní Izmir), Bejrút, Port Said, Jaffu, Alexandrii a Jeruzalém. V roce 1905 byl v Oděsse svědkem povstání na křižníku Potěmkin, což se odráží v jeho povídce Tři dny (Три дня, 1913). Po návratu do Petrohradu vstoupil do Bolševické strany a účastnil se revolučních událostí roku 1905. Po neúspěšné revoluci v prosinci 1905 byl zatčen za bolševickou agitaci a vězněn (ve vězení se věnoval studiu angličtiny a psal básně). Na jaře 1906 byl propuštěn a posléze vypovězen do Lebedaně, ilegálně se ale vrátil zpět do Petrohradu a pokračoval ve studiu (v letech 1906-1911 žije v ilegalitě).
V roce 1908 ukončil studium polytechniky a stal se lodním inženýrem. Zůstal na škole a přednášel předmět stavba lodí. V březnu 1916 byl vyslán do Velké Británie, aby tam stavěl ledoborce pro Rusko. Pracoval v loděnicích v Glasgow, Newcastle a Sunderland, byl hlavním konstruktérem ledoborce Svatý Alexandr Něvský (po revoluci přejmenován na Lenin).
Po vydání knihy My v zahraničí (anglicky 1925) byl autor doma perzekvován. V roce 1931 požádal v dopisu J. V. Stalinovi o povolení vystěhovat se, v roce 1932 mu to bylo za pomoci Maxima Gorkého umožněno. Odešel do Paříže, kde zemřel.
[editovat] My
Jeho nejvýznamnějším dílem je antiutopický román My (1921). Příběh inženýra D-503, který žije v totalitním Jednotném státě, je alegorií hrůz sovětského Ruska.
Román je přímým předobrazem známějšího díla 1984 od George Orwella, a navzdory své vysoké literární úrovni je dnes poněkud opomíjen.
Další díla ovlivněná románem My jsou:
- Aldous Huxley: Brave New World (1932), v češtině vyšlo pod názvem Konec civilizace
- Ray Bradbury: The Fireman (1953) česky 451 stupňů Fahrenheita
Ve svých dílech Zamjatin kritizoval ruskou, britskou i sovětskou společnost.
[editovat] Dílo (výběr)
[editovat] Před rokem 1918
- Maloměsto (Ujezdnoje, Уездное , 1913)
- Alantyr (Алатырь, 1913)
- Staršina (1913)
- Lůno (Črevo, 1913)
- Zapadákov (Na Kuličkach, На куличках, 1914, česky 1970)
[editovat] Satirická kritika britské společnosti
- Rybář duší (Lovec čelovekov, Ловец человеков, 1918)
- Ostrované (Ostroviťjaně, Островитяне, 1918)
[editovat] Po návratu do Ruska
- Balady: Afrika (Африка, 1918), Sever (Север, 1918)
- Ohně svatého Dominika (Ogni svjatogo Dominika, 1920)
- My (Мы, psáno 1921, vyšlo anglicky 1925, česky 1927) autorovo nejznámější dílo, moderní bezdějový text (antiutopický popis totalitní společnosti)
- Povodeň (Navodnoje, 1929)
[editovat] Dramata
- Blecha (Blocha, podle Leskova, inscen. 1925, česky 1967)
- Attila (1928)
- Africký host (Afrikanskij gosť, psáno 1929-1930)
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
[editovat] Externí odkazy
- (ru)o Zamjatinovi
- (ru)o Zamjatinovi
- (ru)životopis v encyklopedii Krugosvet
- (ru)Zamjatinovo dílo My v ruštině
- (en)Zamjatinovo dílo My v angličtině
- (ru)Ledoborec Svatý Alexandr Něvský
[editovat] Literatura
- šifra jž (Jaroslav Žák): heslo Zamjatin, Jevgenij Ivanovič in: Slovník spisovatelů, Sovětský svaz, svazek II (L-Ž), Odeon, Praha 1978, str. 559
- J. I. Zamjatin: Autobiografie (1929)

