Jevgenij Zamjatin
| Jevgenij Zamjatin | |
|---|---|
 Obraz Jevgenija Zamjatina od Borise Kustodieva |
|
| Rodné jméno | Евгений Иванович Замятин |
| Narození | 1. únor 1884 Lebedaň, Tambovská gubernie, ruské impérium |
| Úmrtí | 10. března 1937 (ve věku 53 let) Paříž, Francie |
| Povolání | spisovatel, překladatel |
| Národnost | Rus |
| Témata | antiutopie, kritika komunismu |
| Významná díla | My |
| Vliv na | George Orwell, Aldous Huxley, Any Randová, Ray Bradbury, Kurt Vonnegut |
 multimediální obsah na Commons |
|
 citáty na Wikicitátech. |
|
 Seznam děl v databázi Národní knihovny |
|
Jevgenij Ivanovič Zamjatin, rusky Евгений Иванович Замятин, (1. únor greg. / 20. leden jul. 1884, Lebedaň (Tambovská gubernie) – 10. března 1937, Paříž) byl ruský spisovatel.
Obsah |
Život [editovat]
Narodil se v Lebedani v nepříliš bohaté šlechtické rodině. V dětství ho ovlivnilo rodinné prostředí. Dalším významným vlivem bylo prostředí rodné Lebedaně, o které psali i Ivan Sergejevič Turgeněv (Lovcovy zápisky), Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Ivan Alexejevič Bunin. V roce 1896 nastoupil na gymnázium ve Voroněži, které absolvoval se zlatou medailí. (Tuto medaili později zastavil v Petrohradu za 25 rublů). V roce 1902 odešel studovat lodní inženýrství na techniku v Petrohradu. V rámci letní praxe hodně cestoval. Navštívil mimo jiné Konstantinopol, Smyrnu (nyní Izmir), Bejrút, Port Said, Jaffu, Alexandrii a Jeruzalém. V roce 1905 byl v Oděse svědkem povstání na křižníku Potěmkin, což se odráží v jeho povídce Tři dny (Три дня, 1913). Po návratu do Petrohradu vstoupil do Bolševické strany a účastnil se revolučních událostí roku 1905. Po neúspěšné revoluci v prosinci 1905 byl zatčen za bolševickou agitaci a vězněn (ve vězení se věnoval studiu angličtiny a psal básně). Na jaře 1906 byl propuštěn a posléze vypovězen do Lebedaně, ilegálně se ale vrátil zpět do Petrohradu a pokračoval ve studiu (v letech 1906-1911 žije v ilegalitě).
V roce 1908 ukončil studium polytechniky a stal se lodním inženýrem. Zůstal na škole a přednášel předmět stavba lodí. V březnu 1916 byl vyslán do Velké Británie, aby tam stavěl ledoborce pro Rusko. Pracoval v loděnicích v Glasgow, Newcastle upon Tyne a Sunderland, byl hlavním konstruktérem ledoborce Svatý Alexandr Něvský (po revoluci přejmenován na Lenin).
Po vydání knihy My v zahraničí (anglicky 1925) byl autor doma perzekvován. V roce 1931 požádal v dopisu Stalinovi o povolení vystěhovat se, v roce 1932 mu to bylo za pomoci Maxima Gorkého umožněno. Odešel do Paříže. Cestou přes Rigu a Berlín se zastavil v Praze, kde měl v prosinci 1931 dvě přenášky v Umělecké besedě [1].
My [editovat]
Jeho nejvýznamnějším dílem je antiutopický román My (1921). Příběh inženýra D-503, který žije v totalitním Jednotném státě, je alegorií hrůz sovětského Ruska.
Román je přímým předobrazem známějšího díla 1984 od George Orwella, a navzdory své vysoké literární úrovni je dnes poněkud opomíjen.
Další díla ovlivněná románem My jsou:
- Aldous Huxley: Brave New World (1932), v češtině vyšlo pod názvem Konec civilizace
- Ray Bradbury: The Fireman (1953) česky 451 stupňů Fahrenheita
Ve svých dílech Zamjatin kritizoval ruskou, britskou i sovětskou společnost.
Dílo (výběr) [editovat]
Před rokem 1918 [editovat]
- Maloměsto (Ujezdnoje, Уездное , 1913)
- Alantyr (Алатырь, 1913)
- Staršina (1913)
- Lůno (Črevo, 1913)
- Zapadákov (Na Kuličkach, На куличках, 1914, česky 1970)
Satirická kritika britské společnosti [editovat]
- Rybář duší (Lovec čelovekov, Ловец человеков, 1918)
- Ostrované (Ostroviťjaně, Островитяне, 1918)
Po návratu do Ruska [editovat]
- Balady: Afrika (Африка, 1918), Sever (Север, 1918)
- Ohně svatého Dominika (Ogni svjatogo Dominika, 1920)
- My (Мы, psáno 1921, vyšlo anglicky 1925, česky 1927) autorovo nejznámější dílo, moderní bezdějový text (antiutopický popis totalitní společnosti)
- Povodeň (Navodnoje, 1929)
Dramata [editovat]
- Blecha (Blocha, podle Leskova, inscen. 1925, česky 1967)
- Attila (1928)
- Africký host (Afrikanskij gosť, psáno 1929-1930)
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- ŽÁK, Jaroslav. heslo Zamjatin, Jevgenij Ivanovič. In Milan Hrala a kol.. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha : Odeon, 1978. Svazek II (L-Ž), s. 559.
- J. I. Zamjatin: Autobiografie (1929)
Reference [editovat]
- ↑ MELNIKOVÁ-PAPOUŠKOVÁ, Naděžda Filaretovna. Z mých setkání a rozmluv s Jevgenijem Zamjatinem. Rorpravy Aventina. leden 1932, roč. 7, čís. 16. Dostupné online.
Externí odkazy [editovat]
- (rusky) o Zamjatinovi
- (rusky) o Zamjatinovi
- (rusky) životopis v encyklopedii Krugosvet
- (rusky) Zamjatinovo dílo My v ruštině
- (anglicky) Zamjatinovo dílo My v angličtině
- (rusky) Ledoborec Svatý Alexandr Něvský
