Pjotr Stolypin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pjotr Arkaďjevič Stolypin
Pyotr Stolypin LOC 07327.jpg

Ve funkci:
21. července 1906 – 18. září 1911
Předchůdce Ivan Goremykin
Nástupce Vladimir Kokovcov

Narození 14. dubna 1862
Drážďany, Sasko Sasko
Úmrtí 18. září 1911 (49 let)
Kyjev, Ruské impérium Ruské impérium
Národnost Rus
Rodiče Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq4442995 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq15649295
Zaměstnání politik

Pjotr Arkaďjevič Stolypin (rusky Пётр Аркадьевич Столыпин, 14. dubna 1862 Drážďany, Sasko18. září 1911 Kyjev, Ruské impérium) byl ruský předrevoluční politik a ministerský předseda Ruska v letech 19061911.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pjotr Arkaďjevič Stolypin pocházel z významné ruské aristokratické rodiny. Jeho matka Natalia M. Gorčakova byla dcerou dlouholetého ruského ministra zahraničí Alexandra Gorčakova a otec Arkadij D. Stolypin byl generálem artilerie a nějaký čas například vojenským velitelem moskevského Kremlu. Jeho bratr byl básník Alexandr Stolypin. Pjotru Stolypinovi se dostalo nejlepšího vzdělání na univerzitě v Petrohradu, kterou dokončil v roce 1885 a vzápětí po jejím absolvování nastoupil do státní služby, nejprve na ministerstvo státních majetků.

V roce 1902 se stal nejmladším gubernátorem (guvernérem) Grodna (bylo mu jen čtyřicet let). Následně byl přesunut do Saratova, kde si získal jméno díky tomu, že jako jeden z mála dokázal v této sociálně rozbouřené provincii zachovat pořádek. Ze Saratova potom vedla jeho cesta přímo do Petrohradu do křesla ministra vnitra ve vládě Ivana Goremykina.

Ministerským předsedou (1906–1911)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1906 byl carem Mikulášem II. Pjotr Stolypin jmenován Goremykinovým nástupcem na post ministerského předsedy ruské vlády, a to v relativně složité situaci po první ruské revoluci v roce 1905. Jedním z prvních kroků bylo rozpuštění První Dumy v roce 1906 a zavedení volební reformy, která znamenala omezení vlivu nižších skupin obyvatelstva na volební výsledky (hlavně rolníků a dělníků, což vzalo hlasy například ruské sociální demokracii). Konzervativnější složení Druhé a především Třetí Dumy Stolypinově vládě zaručovalo lepší kooperaci s Dumou, což vedlo k relativní stabilitě ruské politické scény v době Stolypinovy vlády.

Agrární reforma (1906–1911 resp. 1917)[editovat | editovat zdroj]

Stolypin na obraze Ilji Repina

Stolypinovy zkušenosti s politickou správou Ruska, znalost hospodářských a sociálních poměrů země i revoluční atmosféra v roce 1905 přispěly k tomu, že po roce 1906 Stolypinova vláda navrhla především zavedení agrárních reforem, které chtěly Rusko na jedné straně zmodernizovat a na druhé straně zabránit dalšímu revolučnímu výbuchu. Stolypinovy agrární reformy se snažily vybudovat vrstvu bohatého rolnictva, která by hospodařila na soukromé půdě, což znamenalo v podstatě privatizaci obščiny a kapitalizaci ruského zemědělství.Vzhledem k tomu, že carské Rusko bylo až do roku 1917 dominantně agrárním státem, byla tato agrární reforma významným krokem k jeho socio-ekonomické přeměně od zrušení nevolnictví v roce 1861. Stolypinovy reformy navazovaly na dřívější reformní politiku prvního ministerského předsedy Ruska Sergeje Witteho. Reformy se snažily o podporu zemědělského vzdělávání, vytvoření agrární strany zastupující zájmy zemědělců a také o podporu hospodářské kolonizace dalněvýchodních oblastí Sibiře. Tyto reformy je nutné vidět také v kontextu výstavby Transsibiřské magistrály a dalších železničních tepen v oblastech Uralu a Kaspického moře, které podpořily kolonizaci Sibiře.
Úspěch reforem byl nicméně jenom částečný – v celé řadě ruských regionů se pokusy o privatizaci ruského zemědělství setkávaly s konzervativní opozicí v řadách samotného rolnictva, které trvalo na staleté existenci instituce obščiny a privatizaci obščiny odmítalo. Nicméně tato reforma bezesporu posílila ekonomický růst Ruska před první světovou válkou a dala základy pro vznik moderního zemědělství, který ale přerušila bolševická revoluce (1917) a následující kolektivizace zemědělství ve dvacátých letech 20. století.

Stolypinův vrah Dmitrij Bogrov

Stolypinova smrt[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. září (resp. 1. září podle pravoslavného kalendáře) 1911 byl během představení v Kyjevském divadle Pjotr Stolypin smrtelně zraněn (postřelen) atentátníkem Dmitrijem Bogrovem. Za čtyři dny dne 18. září (5. září pravoslavného kalendáře) 1911 svému zranění podlehl.[1]

Atentát na Stolypina použil jako důležitý motiv ve své divadelní hře The Holy Devil (Rasputin) dramatik Leo Birinski. Atentátník Bogrov zde vystupuje pod jménem Magrov, Stolypin byl předlohou pro postavu Ministra.

Stolypinovo dědictví[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1991 je postava Pjotra Stolypina v Rusku oceňována, a to především díky jeho reformní politice i schopnosti stabilizovat ruskou politickou scénu mezi lety 1906–1911. Je považován za nejúspěšnějšího ruského premiéra předrevoluční doby. V roce 2008 byl v televizním hlasování zvolen druhým nejvýznamnějším Rusem ruských dějin, hned za Alexandrem Něvským a před Josifem Stalinem.[2] Pro agrární elitu současného Ruska je od roku 2001 udělována Cena Pjotra Stolypina.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bogrov a atentát na Stolypina – Kapitola z knihy o ruské tajné policii. (ruština)
  2. http://www.novinky.cz/clanek/157588-video-rusove-zvolili-treti-nejoblibenejsi-postavou-sve-historie-stalina.html
  3. http://www.stolypin-premium.ru/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Abraham ASCHER: P. A. Stolypin: The Search for Stability in Late Imperial Russia, Stanford University Press 2001, ISBN 0-8047-4547-1.
  • Alexandra S. KORROS: A Reluctant Parliament: Stolypin, Nationalism, and the Politics of the Russian Imperial State Council, 1906–1911, Rowman & Littlefield 2003, ISBN 0-7425-1538-9.
  • George L. YANEY: The Urge to Mobilize: Agrarian Reform in Russia, 1861–1930, University of Illinois Press 1982, ISBN 0-252-00910-X.
  • Conroy, M.S. (1976), Peter Arkadʹevich Stolypin: Practical Politics in Late Tsarist Russia, Westview Press, (Boulder), 1976. ISBN 0-89158-143-X
  • РУУД, Чарльз А.; СТЕПАНОВ, Сергей А. Фонтанка, 16: Политический сыск при царях. (Fontanka 16: Političeskij sysk pri carjach). Moskva : Мысль (Mysl), 1993. Kapitola 9 Богров и убийство Столыпина (Bogrov i ubijstvo Stolypina). (ruština)