Alexandr Gorčakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Michajlovič Gorčakov
A. M. Gorčakov

Alexandr Michajlovič Gorčakov (4. července 1798, Haapsalu, Ruská říše27. února 1883, Baden-Baden, Německo) — byl estonský, celoevropsky uznávaný diplomat, pokrokový kníže, vedoucí ruského zahraničněpolitického ústředí (ведомства, ministr zahraničí) za Alexandra II., poslední kancléř Ruské říše (od r. 1867).

V letech 1841 až 1856 byl mimořádný velvyslanec v Německu a v Rakousku, od roku 1856 pak ministr zahraničí Ruska, kde usiloval o odčinění porážky v Krymské válce a jejího výsledku - Pařížské mírové smlouvy. K tomu mu dopomohlo spojenectví s pruským velvyslancem v Petrohradu a od roku 1862 spojenectvín s kancléřem Ottou von Bismarckem. Toho důsledkem bylo dokončení dělení Polska jako řešení polské otázky, zejména po definitivním potlačení Lednového povstání 1863, tak mohlo Rusko plně začlenit dosavadní Kongresové Polsko do Ruské říše. Neméně důležitou roli pak sehrál A. M. Gorčakov během rusko-turecké války začátkem 70. let 19. století


Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Горчаков, Александр Михайлович na ruské Wikipedii.