Uzun Hasan
| Uzun Hasan | |
|---|---|
| Narození | 1423 Diyarbakır |
| Úmrtí | 6. ledna 1478 (ve věku 54–55 let) Tabríz |
| Povolání | panovník |
| Nábož. vyznání | sunnitský islám |
| Choť | Despina Khatun (od 1458)[1] |
| Děti | Yaqub Beg Halima Begum Sultan-Khalil Maqsud Mirza Uğurlu Mehmet Bey |
| Rodiče | Ali bin Qara Yoluq Osman a Sara Khatun |
| Příbuzní | Bajsunkur a Murad Bajandur (vnoučata) |
| Funkce | král |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Uzun Hasan (persky اوزون حسن, Ozon Hasan; ázerbájdžánsky Uzun Həsən); (1423 – 6. ledna 1478) byl zakladatel Akkojunluské říše a její sultán od roku 1453 až do své smrti. Je považován za velkou postavu ázerbajdžánských dějin, ale patří i do dějin Persie (Íránu), byť jako představitel cizí, turkické dynastie.
Život a vláda[editovat | editovat zdroj]
Velký mongolský dobyvatel Tamerlán jmenoval Hasanova děda Kara Osmana Juluka správcem provincie Diyarbakır a přilehlého území. Zde o pár let později porazil Uzun Hasan Džahánšáha, vládce konkurenční Karakojunluské říše, a vytvořil rozlehlý stát zahrnující prostor mezi Středozemním a Kaspickým mořem. Podle Ambrose Contariniho, Benátčana, který působil jako vyslanec na akkojunluském dvoře, byl sultán hubený, sympatický muž a vládce velkého významu. Měl tatarské rysy, působil přátelským dojmem, a tak i mluvil. Z akkojunluského státu se za jeho vlády stala velmoc mezi Osmanským impériem na západě a tímúrovskými státy na východě – přesto však Uzun Hasan dvakrát podlehl v boji Osmanům (roku 1471 a 1473).
Uzun Hasan udržoval úzké styky s řeckým Trapezuntským císařstvím (posledním zbytkem někdejší Byzantské říše), nemohl však zabránit jeho dobytí osmanskými Turky v roce 1461. Během jeho vlády proběhla řada vojenských tažení, na posledním z nich, proti Gruzii, sultán onemocněl a roku 1478 v perském Tabrízu zemřel.
Jeho nástupcem se stal jeden z mladších princů, Jákúb Beg.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Za svůj život zplodil Uzun Hasan 7 synů: Ogurlu Muhammada, Chalíla Mírzu, Masúda Bega, Jákúba Bega, Masíha Bega, Júsufa Bega a Zegnela.
V roce 1458 si vzal za svou čtvrtou ženu řecko-gruzínskou princeznu Theodoru Komnenovnu (známou později spíše pod jménem Despina Chatun), dceru předposledního trapezuntského císaře Jana IV. Komnena. Z manželství vzešla dcera Álám, která se provdala za hlavu súfijského řádu safávíja, šejcha Hajdara ibn Džunajda a měla s ním syna Ismá‘íla I., zakladatele Safíovské říše v Íránu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uzun Hassan na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Uzun Hasan na Wikimedia Commons
