Atanáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Atanáš
{{{název}}}
Učitel církve
Narození kolem 295, Alexandrie
Úmrtí 2. května 373, Alexandrie
Svátek 2. květen - západní církve; 18. leden - pravoslaví; 15. květen - koptská církev; 4. květen - haarlemské biskupství
Pohřben Benátky
Úřady Patriarcha
Uctíván církvemi římskokatolická církev; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; anglikánské církve; lutheráni
Atributy biskup se svitkem či knihou v ruce; biskup rozmlouvající s pohany
Patronem proti bolestem hlavy, proti sektářům
Tento článek pojednává o světci. O jménu pojednává článek Atanáš (jméno).

Svatý Atanáš Alexandrijský (řecky Athanasios, polatinštěle Athanasius, počeštěle též Athanáš; asi 2952. května 373) je jednou z nejvýznamnějších osobností křesťanského starověku. Řehoř Naziánský jej nazval „sloupem církve“ a jeho potomci ho obdařili přízviskem „Veliký“.

Život[editovat | editovat zdroj]

Atanáš byl synem křesťanských rodičů, měl řecké vzdělání a jeho učitelem byl mnich Antonín Veliký. Jako jáhen alexandrijského biskupa Alexandra se zúčastnil Nicejského koncilu (už zde vystoupil proti ariánům) roku 325.[1] a po jeho smrti (328) se stal jeho nástupcem na patriarchálním stolci a hlavou egyptské církve. V té době mu bylo 33 let. Jeho hrob se nachází v kostele svatého Kříže v Benátkách.

Hlavním posláním jeho života byl boj proti ariánství. V božství Ježíše viděl základ křesťanské víry, a proto pro něj arianismus představoval konec křesťanství. Toto božství bylo pro něj důležité, protože věřil, že na něm závisí spása člověka. Toto téma se objevuje v Promluvě o vtělení.[2] Čelil výhradám, že vtělení a ukřižování Božího Syna je nevhodné. Atanáš argumentoval tím, že jedině skrze toho, kdo stvořil svět, může být svět znovu obnoven a tato obnova mohla nastat jedině prostřednictvím kříže. Celkem pětkrát byl poslán do vyhnanství (335, 339, 356, 362 a 365). Roku 335337 našel útočiště v Trevíru u biskupa Maxima a další vyhnanství prožil v blízkosti Alexandrie. Snažil se také získat na svou stranu semiariány a smířit se s apolinaristy.

Atanáš se také jako první věnoval postavení Ducha svatého, které se objevuje v jeho Listech Seraphinových. Zde poprvé formuluje úplnou trinitární teologii a podrobně se zabývá Duchem Svatým stejně jako Synem. Atanáš se také proslavil větou (která však nepochází od něj)[zdroj?], že „Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal Bohem“ (De incarnatione 54).

Katolická církev si jeho památku připomíná 2. května a ctí jej jako učitele církve.

Významné spisy[editovat | editovat zdroj]

  • De incarnatione („O vtělení“, asi 318, ale možná i 362/363).
  • Contra gentes („Proti pronárodům“).
  • Contra Arianos („Proti ariánům“, promluvy, 336 nebo 356-358) - nejznámější a nejdelší protiariánské dílo.[2]
  • Různé Apologie (obrany) a dopisy - sem lze zařadit již zmíněné dílo O vtělení a také Promluvu proti Řekům.
  • Vita sancti Antonii („Život svatého Antonína“) - Atanášův nejslavnější spis. Svatého Antonína považoval za prvního mnicha a tato kniha pomohla šíření ideálu mnišského života hlavně na Západě. Byl velmi brzo přeložen do latiny a vedle tohoto překladu existuje také syrský a koptský. Antonín byl poustevník a organizátor poustevnických komunit. Toto dílo bylo napsáno na popud mnichů, kteří si přáli vědět, zda všechno, co se o něm vypráví, je pravda.
  • Velikonoční listy - tyto listy Atanáš každoročně posílal egyptským církvím k velikonočnímu čtení. Jeden z nevýznamnějších je jeho 39. list z roku 367, protože je v něm poprvé uveden seznam sedmadvaceti novozákonních knih.

Atanáš není autorem tzv. Atanášova vyznání víry, nazývaného též vyznání Quicumque, které mu tradicí bylo připisováno.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Šmelhaus, Vratislav: Řecká patrologie, Ústřední církevní nakladatelství, Praha 1972, s. 114.
  2. a b Lane, Tony: Dějiny křesťanského myšlení, Návrat domů, Praha 1996, s. 34, ISBN 80-85495-47-3.
  3. Theofil.cz revue pro život z víry Quicumque - Athanášské vyznání víry

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-304-4.  
  • ŠMELHAUS, Vratislav. Řecká patrologie. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1972.  
  • LANE, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha : Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-47-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Patriarcha alexandrijský (před rozdělením)
Předchůdce:
Alexandr I.
(328339)
(346373)
Atanáš
Nástupce:
Petr II.