Amenemhet III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Amenemhat III
Ammenemes
Busta Amenemheta III.; Ägyptisches Museum Berlin
Busta Amenemheta III.; Ägyptisches Museum Berlin
Doba vlády1818–1773 př. n. l.[1]
Rodné jméno
<
imn
n
mHAt
t
>
Amenemhet
Trůnní jméno
M23L2<
ra
n
mAat
>
Ni-maat-Re
Horovo jméno
G5<h1
O29VG30
h1>O33
 Aa-bau
Jméno obou paní
G16V15
F44
tA
tA
Itschi-iaut-taui
Zlatý Hor
wAHanx
Wah-anch
ManželkyAat, Chenemetneferhedžet III., Hetepti
PotomciNeferuptah, Sebeknofru, Hathorhotep, Sithathor, Amenemhet IV. (~vnuk?)[2]
OtecSenusret III.
MatkaNeferhenut[3]
HrobkaDáhšúr & Hawara
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amenemhet III. byl faraonem z vrcholného období 12. dynastie, vládl v letech 1818–1773 př. n. l.,[1] na tehdejší dobu neobvykle dlouhých ~46 let.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Hawarská hliněná pyramida ve Fajjúmské oáze.

Po svých předcích zdědil relativně stabilní správní strukturu říše, dobrou ekonomickou prosperitu bez výraznějších výkyvů. Zřejmě k tomu přispěly i příznivé klimatické podmínky a díky pravidelným a dostatečným nilským záplavám se dařilo zemědělství. Amenemhet III. zabezpečil jižní hranice v Núbii, odkud se přivážely cenné suroviny včetně zlata. Měděná ruda, která se těžila na Sinai, obsahovala příznivě působící příměsi železa, zinku a arsenu. Zpracovávala se na četné pracovní nástroje, ale také zbraně a další předměty denní potřeby.[4] Faraon rozvíjel především zemědělskou výrobu. Dal zdokonalit síť umělého zavlažování po celém toku Nilu a výstavbou kanálu Mer-Wer (nyní Bahr Yussef, Josefův kanál) mezi Nilem a jezerem ve Fajjúmské oáze umožnil vznik zcela nové zemědělské oblasti o rozloze asi 24 km2.
Zakládal a opevňoval karavanní cesty přes Západní poušť a na východ k Rudému moři, budoval loďstvo, podporoval výrobu a směnu řemeslných produktů. Organizoval velké obchodní výpravy a zvyšoval egyptské exporty, zejména do oblasti Palestiny. Z doby jeho vlády, zhruba z jejího 19. roku, je jmenovitě znám vezír Cheti, jehož povinnosti byly sepsány na papyru nalezeném ve fragmentech v Thébách.[5]

Pyramidy[editovat | editovat zdroj]

Socha v podobě krokodýla ze zádušního chrámu Amenenemheta III.
Bohyně úrody Renenutet v podobě kobry.

Faraon si nechal zbudovat první pyramidu v Dahšúru, ale konstrukční vady stavby způsobily, že se pyramida zhroutila a zůstala nedokončená, avšak v dalším období byla použita jako hrobka pro několik královských žen. V 15. roce své vlády pak zahájil výstavbu druhé pyramidy v Hawaře v oáze Fajjúm. Pyramida byla nejprve prozkoumána francouzským archeologem Jacquesem de Morganem v letech 1894–1895,[6] a následně jeho německým kolegou Dieterem Arnoldem v 1976–1983. Byla postavena převážně ze sušených hliněných bloků kolem asi 12 m vysokého jádra z vápencových desek. Základna byla asi 105×105 m, vysoká asi 60 m se sklonem ~49°. Zádušní chrám u pyramidy je podle Hérodota označován jako Labyrint zasvěcený bohu Sobekovi (s hlavou krokodýla).[7]
Z dalších staveb je v oáze Fajjúm významnější chrám v Medinet Maadi zasvěcený bohyni úrody v podobě kobry Renenutet, kolos v Bijahmu poblíž jezera Moeris, rozšířil chrám boha Ptaha v Memfidě, vystavil řadu sfing v Tanis v deltě Nilu.

Artefakty[editovat | editovat zdroj]

Rindův papyrus; Britské muzeum Londýn.

V polovině 19. století se v Egyptě na trzích objevoval značný počet památek z neevidovaných vykopávek či nově objevovaných hrobek, nejčastěji vysokých hodnostářů Staré a Střední říše. Jednou z nich je bezesporu Rhindův matematický spisek[pozn. 1][8] na koženém podkladu, získaný v Luxoru v roce 1858, nyní vystavený v Britském muzeu v Londýně. Byl datován do období 12. dynastie, nejspíše do období vlády Amenemheta III. Je zde doložena poměrně hluboká znalost algebry, geometrie a výpočtu ploch, což bylo základem stavitelského umění starověkých stavitelů. Podle dalšího papyru, získaného Vladimírem Goleniščevem[pozn. 2] v Thébách asi v roce 1892, nazývaného Moskevský matematický papyrus, nyní uloženého v Puškinově muzeu umění v Moskvě, lze usuzovat, že byl ve Střední říši šířeji opisovaný a používaný. Je to originální památka, o délce ~ 5,5 m a šířce ~ 3,8–7,6 cm.[9][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Alexander Henry Rhind (1833–1863) byl skotský archeolog.
  2. Vladimír Goleniščev (1856–1947) byl ruský egyptolog.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. Pharoah Otline [online]. 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  3. DODSON, Aiden. The Complet Royal Femilies of Ancient Egypt. I.. vyd. London: Thames & Hudson, 2004. Dostupné online. ISBN 0500051283. (anglicky) 
  4. Metals-Middle Bronze Age [online]. Kibbuc Rashafim: 2002 [cit. 2018-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-18. (anglicky) 
  5. The Installation of the Vizier [online]. University College London, 1955 [cit. 2018-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MORGAN, Jacques. Fouilles a Dahchour: Mars - Juin 1894 [online]. Vídeň: 1895. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. LEHNER, Mark. The Complet Pyramide [online]. London: Thames and Hudson, 1997. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  8. The Rhind Mathematical Papyrus [online]. Londýn: The British Museum, 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Moscow Papyrus [online]. Buffalo: 1997. Dostupné online. (anglicky) 
  10. The Moscow Pypapyrus [online]. 2001 [cit. 2018-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-27. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • W. M. Flinders Petrie, History of Egypt from the Earliest Time to the XVIth Dynasty, New York 1897
  • Henry Georg Fischer, Egyptian Women of the Old Kingdom and of the Heracleopolitan Period, New York 2000

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Senusret III.
Znak z doby nástupu Egyptský král
1818–1773 př. n. l.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Amenemhet IV.