Taha Husajn
| Taha Husajn | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. listopadu 1889 Minjá |
| Úmrtí | 28. října 1973 (ve věku 83 let) Káhira |
| Povolání | jazykovědec, historik, překladatel, spisovatel, literární kritik, vysokoškolský učitel, politik, literární vědec, romanopisec a literární historik |
| Stát |  Egypt |
| Alma mater | Fakulta umění Pařížské univerzity Káhirská univerzita Univerzita v Montpellier Univerzita al-Azhar |
| Témata | literární věda, arabistika a semitské jazyky |
| Významná díla | The Future of Culture in Egypt On Pre-Islamic Poetry |
| Ocenění | velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1950) Cena OSN na poli lidských práv (1973) Řád republiky čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu Řád za občanské zásluhy … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Sūzān Ṭāhā Ḥusayn |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Taha Husajn (15. listopadu 1889, Minjá - 28. října 1973, Káhira) byl egyptský spisovatel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině cukrovarského úředníka. Po neštovicích a nepovedené operaci byl od dvou let slepý.[1] Měl se tudíž stát profesionálním recitátorem koránu, což bylo obvyklé zaměstnání nevidomých v arabském světě. Přemluvil ale rodiče, aby mohl studovat. Nejprve na náboženské univerzitě Al-Azhar v Káhiře, ale když byla v roce 1908 v Káhiře založena první světská univerzita evropského typu, přešel na ni. Studoval filozofii, promován byl v roce 1914. Jeho rigorózní práce pojednávala o filozofovi Abu Allá ben Malaincanovi al Maarim, který byl rovněž slepý. Poté získal stipendium ve Francii. Nejprve studoval v Montpellier, později na Sorbonně. Doplňoval si vzdělání v oblasti klasických jazyků, v sociologii i historii. Na Sorbonně promoval v roce 1917. Ve Francii se také oženil. Roku 1919 se vrátil do Egypta. Stal se profesorem filozofie a historie na univerzitě v Káhiře. Velký rozruch a odpor konzervativních kruhů vyvolala jeho literárně vědná publikace O předislámské poezii. Byla zakázána a Husajn byl přeložen na ministerstvo, aby neměl vliv na mládež. Obrátil se proto k beletrii. V roce 1929 vydal román nazvaný Dny. Ten mu zajistil světovou slávu. Vrátil se pozvolna k literární vědě a v roce 1935 se mohl vrátit na univerzitu. Byl dokonce zvolen děkanem. Velký vliv měla jeho sbírka úvah Budoucnost kultury v Egyptě. V románu Volání hrdličky otevřel citlivé téma ženských práv. Následovaly další knihy jako Šeherezádiny sny (1944), Strom zla (1944) či Zubožení v zemi (1949). V roce 1950 byl zvolen ministrem školství. Funkci zastával dva roky. Později byl též zástupcem Egypta v UNESCO.[2]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
řetěz Řádu Nilu – Egypt, 1965
velkokříž Řádu za zásluhy – Egypt
velkostuha Národního řádu cedru – Libanon
vekostuha Řádu za občanské zásluhy – Sýrie
velkostuha Řádu republiky – Tunisko
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Taha Hussein. The Guardian. 2008-07-22. Dostupné online [cit. 2017-03-10]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Tyflopedický lexikon - HUSAJN, Taha. www.apogeum.info [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Taha Husajn na Wikimedia Commons - Heslo v Britannice (anglicky)
- Nekrolog v New York Times (anglicky)
- Egyptští spisovatelé
- Narození 15. listopadu
- Narození v roce 1889
- Úmrtí 28. října
- Úmrtí v roce 1973
- Úmrtí v Káhiře
- Nevidomí spisovatelé
- Narození v Egyptě
- Absolventi vysokých škol v Egyptě
- Držitelé čestných doktorátů Univerzity La Sapienza
- Nositelé Řádu Nilu
- Nositelé Řádu za zásluhy (Egypt)
- Nositelé Národního cedrového řádu
- Nositelé Řádu za občanské zásluhy (Sýrie)
- Nositelé Řádu republiky (Tunisko)