Jindřich VI. Štaufský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich VI. (Codex Manesse, okolo 1300)
Příbuzenstvo
otec Fridrich I. Barbarossa
matka Beatrix Burgundská
manželka Konstancie Sicilská
syn Fridrich II. Štaufský
bratr Filip Švábský

Jindřich VI. (listopad 1165, Nijmegen28. září 1197, Messina) byl synem Fridricha I. a Beatrix Burgundské, německým králem od roku 1190, od roku 1191 císař Svaté říše římské a také sicilský král v letech 1194–1197. Patřil k dynastii Štaufů a proslul také jako mecenáš umění a organizátor křížové výpravy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jindřich byl německým králem korunován v Cáchach15. srpna 1169, jako čtyřleté dítě.[1] V roce 1184 se zasnoubil s Konstancií Sicilskou, dědičkou Viléma II. Sicilského, a jejich svatba proběhla 27. ledna 1186. V letech 11891190, když byl jeho otec na křížové výpravě, potlačil vzpouru Jindřicha Lva, dřívějšího saského a bavorského vévody. Vilém Sicilský zemřel v listopadu 1189, a tak se pro Jindřicha naskytla šance také na sicilskou korunu, když tu římskoněmeckou zdědil po otci, který zemřel roku 1190.

V dubnu 1191 byli v Římě korunováni Jindřich a Konstancie císařem a císařovnou, získat sicilskou korunu ale bylo složitější – jihoitalští šlechtici si vybrali za krále Tankreda, vévodu z Lecce a vnuka sicilského krále Rogera II. Jindřich obsadil Neapol, ale musel se vrátit do Německa kvůli nové revoltě Jindřicha Lva. Konstancie zůstala v Salernu, ale místní obyvatelé ji vydali Tankredovi a byla propuštěna až na přímluvu papeže Celestina III., který ovšem jako sicilského krále Tankreda potvrdil. K Jindřichovi se obrátilo štěstí, když mu rakouský vévoda Leopold V. Babenberský vydal svého zajatce, anglického krále Richarda Lví srdce – za jeho zajetím ostatně dost možná stál právě Jindřich VI. Za něj Jindřich získal 150 000 stříbrných a s těmito penězi si zajistil armádu k dobytí jižní Itálie.

Jindřich VI. a předvedení sicilští vzbouřenci (Liber ad honorem Augusti)
Když totiž dobyl Kampánii, Apulii, Kalábrii a Sicílii a podřídil si také jak všechna města, tak pevnosti a také všechny odbojníky a obyvatele těch zemí, slavně se navrátil. Významné a přední muže s sebou přece jen odvezl do Německa, aby napříště nemohli sebrat síly, a poručil je držet pod přísným dohledem na svém dobře opevněném a pevném hradě Trifels...
— Ansbert[2]

Když proti českému knížeti Václavu II. vystoupil pražský biskup Jindřich Břetislav, Jindřich VI. podpořil biskupa, který u něj vymohl, aby udělil roku 1192 Čechy v léno Otakaru I. O rok později ale pomohl ke knížecímu titulu Jindřichu Břetislavovi.

Z Jindřicha VI. se stal tak mocný panovník, že dokonce požadoval tribut po Byzantské říši, které Řekové začali říkat alamanikon (německá daň).[3] V roce 1197 jeho tvrdost v Itálii způsobila revoltu. Na Sicílii neoblíbený král odhalil spiknutí normanské šlechty a s pomocí čerstvě dorazivších babenberských posil vyvrátil i poslední útočiště vzbouřenců na hradě Castrogiovanni.

Nebylo žádného útočiště pro obyvatelé té země, kromě jediného hradu San Giovanni, který byl mezi pevnostmi onoho kraje nejpevnější a nejlépe opevněný přirozenou polohou...
— Ansbert[4]

Poté následoval soudní proces, který svou krutostí ohromil tehdejší společnost. Zajatci byli upáleni či zaživa rozřezáni pilou nebo nabodnuti na kůl. Jejich vůdci na hlavu přibili rozžhavenou železnou korunu. Zastrašení Normanů bylo díky tomuto krutému divadlu úspěšné.[5] Normany, které držel v zajetí v říši, nechal oslepit a potrestat za zločiny proti majestátu.[4]

28. září zemřel churavý císař v Messině na malárii. Jeho synovi Fridrichovi II. byly necelé tři roky. Když se do Svaté země donesla zvěst o jeho skonu, ukončili říšští křižáci obléhání Toronu a vraceli se zpět do politicky nestabilní říše.[6]

Vývod předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa. Císař a rytíř. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2001. 354 s. ISBN 80-7185-342-9. S. 114.  
  2. SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram : Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. 151 s. ISBN 80-86240-67-3. S. 123.  
  3. TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 488.  
  4. a b Třetí křížová výprava, str. 126
  5. VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 105.  
  6. Svaté války, str. 491

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MUNDY, John Hine. Evropa vrcholného středověku 1150-1300. Praha : Vyšehrad, 2008. 446 s. ISBN 978-80-7021-927-0.  
  • RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6.  
  • SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München : Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 
  • SCHNITH, Karl Rudolf, a kol. Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern : von den Karolingern zu den Staufern. Graz ; Wien ; Köln : Verlag Styria, 1990. 388 s. ISBN 3-222-11973-2. (německy) 
  • WIHODA, Martin. Království Slunce. Jihoitalští Normané mezi státy, národy a kulturami. Dějiny a současnost. 2003, roč. 25, čís. 6, s. 12-16. Dostupné online. ISSN 0418-5129.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Fridrich I.
Znak z doby nástupu Císař Svaté říše římské
Jindřich VI.
11911197
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ota IV.
Předchůdce:
Fridrich I.
Znak z doby nástupu Římskoněmecký král
11691197
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Filip Švábský
Ota IV.
Předchůdce:
Vilém III.
Znak z doby nástupu Sicilský král
Jindřich I.
s Konstancií

11941197
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Konstancie
Fridrich I.