Jindřich II. Kyperský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znak kyperského království v refektáři kláštera Bellapais
Příbuzenstvo
otec Hugo III. Kyperský
matka Isabela z Ibelinu
manželka Konstancie Sicilská

Jindřich II. Kyperský (francouzsky Henri de Lusignan, červen 1270 - 31. března 1324 Strovolos) byl král Kypru a Jeruzaléma. Trpěl epilepsií, což posloužilo jako záminka pro jeho sesazení.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl druhorozeným synem kyperského krále Huga Velikého a Isabely, dcery kyperského konetábla Víta z Ibelinu a královskou korunu získal po smrti staršího bratra Jana. Zdá se, že byl do jeho náhlého skonu zapleten. Hned po svém nástupu na trůn v červnu 1285 si stěžoval papeži Bonifácovi VIII. na odpor proanjouovského templářského řádu a papež se pokusil obě strany usmířit.[2] Velmistr Vilém z Beaujeu jej posléze jako vládce jeruzalémského království uznal[3] a Jindřich byl 15. srpna 1286 v Tyru korunován jeruzalémským králem.

Roku 1291 se Jindřich krátce zúčastnil bojů o Akkon,a protože mu bitva připadala předem prohraná, vrátil se po deseti dnech na Kypr.[4] Po pádu Akkonu směřoval na kypr příliv uprchlíků ze Sýrie a Palestiny a zároveň tam přenesly svá sídla rytířské řády, což přineslo zapřičinilo mnohé třecí plochy ohledně majetku na Kypru.[5] Během roku 1300 navázal Jindřich kontakty s mongolským ílchánem Ghazanem, který přislíbil spojenectví proti mamlúkům. V následujících letech se král, rytířské řády a křižácká šlechta snažila sladit svůj postup s Mongoly.[6]

26. dubna 1306 prohlásil Jindřichův bratr Amaury z Tyru krále za "chorého na těle a neschopného náležitě se věnovat vládě v království" a za podpory rady složené z mnohých pánů a za souhlasu templářů[2] se nechal jmenovat "správcem a poručníkem království".[7] 14. května se bratři dohodli a Jindřich za souhlas s Amauryho správcovstvím získal finanční vyrovnání.[8] Roku 1308 se templářský maršál Aymon z Oselay pokusil Jindřicha ve jménu Amauryho přinutit k nové dohodě[7] a o totéž se v létě 1308 snažili i johanité, když na Jindřicha tlačili, aby se vzdal titulu v bratrův prospěch. Roku 1309 se naopak johanité přiklonili na stranu Jindřicha.[9] Na počátku roku 1310 byl Jindřich bratrem vyhoštěn do Kilikie.[2] Jeho osud se změnil 5. června večer, kdy byla pod schody Amauryho domu nalezena zohavená mrtvola majitele.[10]

Po návratu z vynuceného exilu Jindřich uvěznil bratrovy příznivce a dohlédl na dořešení procesu s templáři. Zemřel bezdětný v březnu roku 1324 a byl pohřben ve františkánském kostele v Nikósii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BARBER, Malcolm. Noví rytíři. Dějiny templářského řádu. Praha : Argo, 2006. Dále jen Noví rytíři. ISBN 80-7203-764-1. S. 323.  
  2. a b c Noví rytíři, str. 323
  3. DEMURGER, Alain. Jakub z Molay : soumrak templářů. Praha : Argo, 2011. ISBN 978-80-257-0432-5. S. 117.  
  4. Jakub z Molay, str. 68
  5. Jakub z Molay, str. 118
  6. Jakub z Molay, str. 197
  7. a b Jakub z Molay, str. 120
  8. BARBER, Malcolm. Proces s templáři. Praha : Argo, 2008. 396 s. Dále jen Proces s templáři. ISBN 978-80-257-0018-1. S. 248.  
  9. Jakub z Molay, str. 121
  10. Proces s templáři, str. 252