Amaury z Tyru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erb rodu Lusignanů v refektáři kláštera Bellapais
Příbuzenstvo
otec Hugo III. Kyperský
matka Isabela z Ibelinu
manželka Isabela Arménská
syn Hugo z Lusignanu
syn Jindřich z Lusignanu
syn Vít z Lusignanu
syn Jan z Lusignanu
syn Bohemund z Lusignanu
dcera Marie z Lusignanu

Amaury z Tyru (francouzsky Amaury II de Lusignan, 1272?5. června 1310, Nikósie) byl pán z Tyru, jeruzalémský konetábl a regent kyperského království.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako jeden z mnoha synů kyperského krále Huga Velikého a Isabely, dcery kyperského konetábla Víta z Ibelinu. Zřejmě okolo roku 1293 se na základě papežského dispenzu oženil s Isabelou, dcerou arménského krále Lva II.

Roku 1300 se společně s templářským velmistrem Jakubem z Molay pokusil dobýt bývalou řádovou pevnost v Tortose a spolupracovat tak s mongolským ílchánem Ghazanem ve společném postupu proti mamlúkům. Město nedobyli, nechali stálou posádku na blízkém ostrově Ruad.[1] 26. dubna 1306 prohlásil svého bratra Jindřicha za "chorého na těle a neschopného náležitě se věnovat vládě v království" a za podpory mnohých pánů a zřejmě i templářů[2] se nechal jmenovat "místodržícím". 14. května se bratři dohodli a Jindřich získal finanční vyrovnání.[3] Na počátku roku 1308 se pokusili někteří vrátit moc zapuzenému Jindřichovi, Amaury povstání potlačil a jeho aktéry, Balduina z Ibelinu a Filipa z Ibelinu poslal do vyhnanství v Kilíkii,[4] kam je v dubnu 1310 následoval i sesazený Jindřich.[2]

Ještě během roku 1308 byl Amaury nucen na základě papežského příkazu zakročit proti templářskému řádu. Zdá se, že zpočátku nebyl příznivcem rázné akce, ale posléze přiměl templáře k veřejné přísaze víry a 28. května nechal veřejně přečíst všechny body obžaloby vůči řádu. Následovalo obléhání templářů v Limassolu a zajatci byli uvězněni až do roku 1310, kdy se započalo s jejich výslechy.[5] 5. června večer byl Amaury nalezen mrtvý, zohavená mrtvola byla nacpaná pod schody jeho domu.[4] Tělo zesnulého bylo pohřbeno v místní katedrále svaté Sofie. Na trůn se z exilu vrátil Jindřich.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BARBER, Malcolm. Proces s templáři. Praha : Argo, 2008. 396 s. Dále jen Proces s templáři. ISBN 978-80-257-0018-1. S. 33.  
  2. a b Noví rytíři, str. 323
  3. Proces s templáři, str. 248
  4. a b Proces s templáři, str. 252
  5. Proces s templáři, str. 249-252