Markéta Navarrská (1492–1549)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Markéta Navarrská

Markéta Navarrská, francouzsky Marguerite de Navarre, nazývaná též Marguerite d'Angoulême,Marguerite d'Alençon, Marguerite de Valois nebo Marguerite de France (11. dubna 1492, Angoulême - 21. prosince 1549, Odos-en-Bigorre) byla navarrská královna a spisovatelka. Vévodkyně z Angoulême a z Alençonu. Manželka Jindřicha II. Navarrského, dcera vévody Karla Angoulêmského a jeho manželky Luisy Savojské. Byla také sestrou francouzského krále Františka I.. Sympatizovala s církevní reformací. Patří mezi výjimečné a vzácné zjevy ženských autorek v renesanční literatuře. Spolu s Marie de France a Christine de Pisan tvoří významnou a ojedinělou trojici osobností žen ve francouzské literatuře v celém středověku a rané renesanci. Měla též přezdívky Desátá múza (La dixième muse) či Perla perel (La Marguerite des Marguerites)

Život[editovat | editovat zdroj]

Markéta Navarrska

V roce 1509 jí vdali za vévodu z Angoulême, v roce 1527 se jako vdova podruhé provdala za Navarrského krále Jindřicha II. Navarrského, který byl o 9 let mladší. Porodila mu dceru, Jeanne d'Albret (v navarrském království vládla jako Johana III.), která se jako jediná z dětí dožila dospělosti a stala se matkou budoucího krále Jindřicha IV. Navarrského.

Když Markétin bratr František I. nastoupil na trůn Francie, Markéta se přestěhovala z pochmurného hradu a chudoby na dvůr, kde zářila jako hvězda - oblíbená králova sestra. Zúčastnila se jako hlavní vyjednavačka složitých politických jednání mezi Francií a Španělskem roce 1525. Po prohrané bitvě u Pavie František I. padl do zajetí Karla V. Španělského. Bylo ho třeba dostat ven. Složitá situace Valoisovců se dala vyřešit záměnou krále za rukojmí - jeho dva syny, protože nechtěl dát jako výkupné Burgundsko. Toto byl postoj králova rádce Montmorencyho proti jinému názoru Markéty. Po jejím odchodu z jednání se její přístup také prosadil a František I. se odmítl vrátit do zajetí, nechal v něm své syny pět let.

Markéta byla velmi vzdělaná. Ovládala latinu, řečtinu, hebrejštinu, italštinu a španělštinu. Byla v písemném styku se skvělými vzdělanci své doby. Byla obdivovatelka Platóna, Danteho, Petrarcy a Boccaccia.

Po roce 1535 na svém dvoře v Nérac udržovala a chránila umělce a umírněné reformátory katolicismu té doby a sama tvořila pod novými vlivy italské renesance. Za její frašku Inkvizitor, v níž vytvořila postavu fanatického a špatného inkvizičního soudce, byla hnána před soud. Zachránilo ji její postavení a kapetovský původ orleánské princezny.

K jejímu druhému střetu s inkvizicí došlo v roce 1525. Podporovala evangelický humanistický kroužek "Cénacle de Meaux", který byl v roce 1525 rozpuštěn a členové popraveni. Opět ji zachránil královský bratr František I.

Ke třetímu konfliktu vedla poéma Le miroir de l'Ame Pécheresse (Zrcadlo hříšné duše). V roce 1529 ji za ni odsoudila Sorbonna, v atmosféře protireformace ji udal její chráněnec Gérard Roussel. Do situace zasáhl její bratr král a chránil ji. Zrcadlo hříšné duše je poéma s 1434 desetislabičnými verši - hexametry.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako spisovatelka představuje ojedinělý zjev ženské autorky 16. století. Psala duchovní písně, morality, frašky, mystéria (náboženské divadlo), lyrické skladby-poémy a novely. Její básně vyšly pod názvem Marguerites de la Marguerite des princesses v roce 1547 a Dernières Poesie-Poslední verše (1890).

Sbírka novel Heptameron[editovat | editovat zdroj]

Zrcadlo hříšné duše
Rukopis Zrcadlo hříšné duše

Nejvýznamnější dílo je její sbírka novel Heptameron (L'Héptameron). Vzorem jí byl Boccacciův Dekameron. Základní děj je podobný: pět mužů a pět žen se vrací z pyrenejských lázní Cauterets, když je zastaví povodeň a je stržen most, uchýlí se do kláštera Notre-Dame de Sarrance.

Každý den během čekání si krátí vyprávěním příběhů. Některé z příběhů jsou napodobením Dekameronu, některé jsou starofrancouzské příběhy "fabliaux". Jiné reflektují tehdejší historické osobnosti, včetně Markéty samotné, jejího manžela i Františka I. Během osmi dnů si odvyprávějí 72 příběhů, soubor má tedy 72 novel. Dílo mělo být původně literaturou faktu, účastníci si vyprávěli poučné příběhy ze skutečného života. Heptameron se proto vymyká z tehdejšího sentimentálního stylu. Autorka psala stroze a autenticky. Její společnost podávala příběhy ze života ve formě jakýchsi stížností vazalů své princezně. V novelách vystupuje široké spektrum postaviček a postav tehdejší společnosti. Vypravěči si nejvíce stěžují na toulavé mnichy. Dílo je určeno vzdělané části poddaných. Formálně se Heptameron odlišuje od Dekameronu v kompozici každého příběhu. V Heptameronu se na konci nenachází poučení ve formě veršované balady jako u Boccaccia, ale volná debata kroužku dam a pánů na téma příslušného příběhu. Poučování či moralizování autorky zde chybí. Šlo jí o názorné ztvárnění problému, aniž vnucovala čtenáři názor. Heptameron je zajímavé svědectví o životě a reáliích první poloviny 16. století ve Francii. Lze ho považovat za poměrně věrné a pravdivé, vždyť už autorčina dcera Jeanne d'Albret odmítla změny v textu a raději našla pro knihu jiného nakladatele. Co se týče filozofických východisek díla, v novelách se projevuje vliv feminismu, novoplatonismu a kalvinismu. Markéta napsala Heptameron na zámcích Amboise a Clos Lucé, kam ji pozval její bratr František I.

Komedie - Mystéria[editovat | editovat zdroj]

  • Komedie o Mont-de-Marsan, 1548
  • Komedie o skonu královském, 1547
  • Komedie o čtyřech ženách,1542
  • Komedie o narození našeho pána Ježíše Krista, 1530 mystérium

Fraška[editovat | editovat zdroj]

  • Pacient (Le malade),1536
  • Inkvizitor (L'inquisiteur), 1536

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Zrcadlo hříšné duše
  • Perly perly mezi princeznami
  • La Navire, ou Consolation du roi Francois I. á se soeur Marguerite 1547
  • Dialog ve formě noční vize (Le dialogue en forme de vision nocturne)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margita Navarrská na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]