Svatý Jeroným

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Sv. Jeroným)
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Jeroným
{{{název}}}
Učitel církve
Narození kolem 347 ve Stridonu v Istrii
Úmrtí 30. září 420 v Betlémě
Svátek 30. září - západní církve; 15. červen - východní církve
Pohřben Řím
Uctíván církvemi římskokatolická církev; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; anglikánské církve; Lutheráni
Atributy kardinálský klobouk, lev, psací pult, kniha
Patronem Dalmácie, Lyonu, teologů, učenců, archeologů, studentů, žáků, překladatelů, univerzit, vědeckých spolků, asketů, proti očním nemocem
Mistr Theodorik, Svatý Jeroným, Praha, kolem roku 1370
Caravaggio, Svatý Jeroným, Valletta, kolem roku 1600

Svatý Jeroným, původním jménem Sophronius Eusebius Hieronymus (cca 347, Stridon, Istrie – 30. září 420, Betlém), byl významný křesťanský spisovatel, jeden z církevních Otců a učitelů církve, teolog a překladatel bible do latiny. Katolická církev jej řadí vedle sv. Ambrože, Augustina a Řehoře Velikého mezi čtyři velké západní církevní Otce.

Obsah

Život [editovat]

Rodiče poslali Jeronýma již v nízkém věku do Říma, kde se vzdělával u věhlasného gramatika Donata gramatice, rétorice a filosofii. V asi devatenácti letech byl pokřtěn a brzy nato se zřekl světské dráhy, vyklestil se a oddal askezi a studiu[1]. Po pobytech v Trevíru a Aquileji se v letech 373 – 374 vydal na pouť na Východ, ale kvůli zdravotním problémům nedošel dál než do Antiochie, kde stejně jako v Římě neodolal intelektuálním podnětům, které mu město nabízelo - naučil se především řecky a hebrejsky[2]. Ve svých listech se zmínil o svém snu, kterak byl předvolán před soudnou stolici a byl obviněn z ciceronství, ač se hájil, že je křesťanem. Trestem mu bylo bičování a palčivé výčitky svědomí. Nakonec přísahal, že vezme-li kdy znovu do rukou světské knihy, tak Pána zapřel. Od té doby prý četl jen božská písma[3]. V roce 379 se nechal vysvětit na kněze. Nakonec studoval v Konstantinopoli u jednoho z tzv. kappadockých Otců, Grégoria z Nazianzu.

Jeroným se vždy cítil nejlépe ve světě vědění. Navzdory svému snu nikdy nezavrhl pohanské klasiky, ale podřídil je svým teologickým zájmům. V letech 382–385 byl Jeroným sekretářem papeže Damasa I.[4]; v tomto období se pastoračně nejvíce věnoval ženám z vyšší římské společnosti – zachovalo se nám množství listů, jejichž pomocí se snažil vést mj. svatou Marcelu, Leu, Fabiolu, Paulu a její dceru Eustochii. Kvůli nařčením ze sexuálního vztahu s těmito dámami se dostává Jeroným do sporu s římským klérem. Poté, co za tajemných okolností jedna z těchto žen zemře, padá vina na Jeronýma. Ačkoli mu nebylo nic dokázáno, tak další pobyt v Římě je pro něj nemožný. Po úmrtí svého mecenáše Damasa odjel Jeroným do Betléma, kde r. 386 založil spolu se svými dvěma žačkami Pavlou a Eustochiou klášter a konvent, kde zůstal až do své smrti r. 420[2].

Dílo [editovat]

Jeroným je znám především jako autor Vulgaty, překladu bible do mluvené latiny. Vulgata byla víceméně korekturou starších latinských překladů a dodnes je nejvýznamnějším biblickým překladem. Starý zákon překládal Jeroným přímo z hebrejštiny s výjimkou žalmů, které překládal celkem natřikrát a nakonec se nejvíce ujal jeho překlad podle Septuaginty (řeckého překladu). Jeroným byl zřejmě nejtalentovanějším znalcem jazyků v křesťanském prostředí 4.-5. století a byl jediným z církevních Otců, který výborně ovládal hebrejštinu a který rovněž vyvyšoval starozákonní originál, kterému připisoval nezprostředkovanou inspirovanost Bohem, nad tehdy dostupnou Septuagintu[5][6].

Kromě svého biblického překladu se dochovaly Jeronýmovy biblické komentáře a teologické kontroverze, historické texty a další překlady. Rád psal a jeho biblické komentáře a duchovní listy zprostředkovaly křesťanskému Západu řeckou exegezi (zejména Órigena) a askezi východního mnišství.

Povaha [editovat]

Jeroným byl velmi komplikované povahy a často se rozcházel s lidmi, kteří se kolem něj vyskytovali[7]. Měl úzkostnou a hádavou povahu, z toho plynoucí osobní problémy a strach z pronásledování – často útočil na Pelagia, Ioviana a další[8]. Horlivě bránil ortodoxní nauku, ale díky tomu se stával nebezpečným pro sebe i své nejbližší okolí. Často se tedy musel stěhovat. Jak se jeho teologie vyvíjela, tak se rozcházel i se svými vzory – například Órigénem, kterého přeložil, aby jej později kritizoval[7]. Obraňoval presbytery před ambiciózními jáhny, takže můžeme usuzovat, že byl do jisté míry konzervativní[9]. Vyvyšoval ideál panenství a mnišství, kdežto manželství zatracoval[10][11]. Navzdory svým neduhům, nebo možná právě díky nim, byl o to větším a zapálenějším, byť po většinu času do sebe uzavřeným učencem, jedním z největších v historii církve, a jako takový je v ní připomínán[12].

Některá česká vydání Jeronýmových děl [editovat]

  • Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a učitele církve), přel. L. Stříž, Vyškov: Antonín Ludvík Stříž, 1917
  • Legendy o poustevnících - Vitae eremitarum (O sv. Pavlovi, prvním poustevníkovi. Jak mnich Malchus upadl do zajetí. Život sv. Hilariona), přel. J. Šubrt, Praha: Oikúmené, 2002, ISBN 80-7298-050-5.
  • Výbor z dopisů, latinsko-české vydání, přel. J. Šubrt, Praha: Oikúmené, 2006, ISBN 80-7298-156-0.

Odkazy [editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Svatý Jeroným
logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Reference [editovat]

  1. ↑ Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 44.
  2. ↑ a b Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 45.
  3. ↑ "List 22:30" in Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a učitele církve), přel. L. Stříž, Vyškov: Antonín Ludvík Stříž, 1917.
  4. ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 144.
  5. ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 80.
  6. ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 86.
  7. ↑ a b Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 46.
  8. ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 15.
  9. ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 103.
  10. ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 242.
  11. ↑ "List 22:19, 20" in Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a učitele církve), přel. L. Stříž, Vyškov: Antonín Ludvík Stříž, 1917.
  12. ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 273.

Literatura [editovat]

Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Svatý Jeroným
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • LANE, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha : Návrat domů, 1996. (čeština) 
  • HORYNA, Břetislav; PAVLINCOVÁ, Helena. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2003. (čeština) 
  • HAZLETT, Ian. Rané křesťanství: Počátky a vývoj církve do roku 600. Brno : CDK, 2009. (čeština) 

Související články [editovat]

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatý_Jeroným&oldid=10264946“