Athénská škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Athénská škola
Základní informace
Původní názevScuola di Atene
AutorRaffael Santi
Vznik1512
Typhistorická malba
Hnutívrcholná renesance
Vlastnosti
Mediumfreska
Šířka770 cm
Výška550 cm
Umístění
Inv. číslo6306a.
Katalogové číslo17
UmístěníVatikánská muzea
Apoštolský palác
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Athénská škola (italsky La scuola di Atene) je jedno z nejslavnějších děl Raffaela Santiho, předního malíře italské renesance.

Když si papež Julius II. nechal přebudovat čtyři staré stanze („komnaty, síně“) v severním křídle Vatikánského papežského paláce, byl k jejich malířské výzdobě přizván – na přímluvu Bramanteho – tehdy začínající Raffael. (Ve stejném čase pracoval Michelangelo na výmalbě nedaleké Sixtinské kaple. Michelangelo se však řadil do tábora Bramanteho nepřátel.) Tři z komnat také skutečně vymaloval (čtvrtou už dokončili jeho žáci) a velmi se jimi proslavil. Tato freska lunetového (půlkruhového) tvaru o rozměru 770×500 cm je jednou ze dvou hlavních maleb ve Stanza della Segnatura („Síň podpisů“); patří k vůbec nejznámějším dílům, chovaným ve Vatikánských muzeích. Malba reprezentuje pravdu rozumovou. Druhým hlavním obrazem je Disputace (La Disputa), pravda zjevená, výzdobu doplňují dvě menší alegorie krásy (Parnas – Il Parnaso) a spravedlnosti (práva). Na stropě jsou v lunetách alegorie hlavních ctností.

Architekturu v pozadí prý navrhl sám Bramante (část se shoduje s interiérem baziliky Sv. Petra). Jejím úkolem je dodávat svou monumentalitou postavám na významnosti a současně tvořit svým klidem kontrast k živé kompozici postav.

Celá freska je namalována v tehdy známé středové (jednobodové) perspektivě. Jedinou výjimkou je kámen, u něhož sedí Hérakleitos z Efesu (nejvýraznější osamocená postava v popředí). Ten by měl být zobrazen v úběžníkové (dvoubodové) perspektivě (tehdy ještě neznámá konstrukce), protože přední strana kvádru není rovnoběžná z průmětnou (je však zobrazen chybně, "nabourává se" do schodiště). Na přípravném kartónu (kresbě) postava Herakleita chybí. Uprostřed fresky spolu diskutují realista Aristotelés, jenž ukazuje dlaní k zemi, a idealista Platón, který zdvíhá prst k obloze. Na schodech leží Diogenés, který tak spojuje přírodní filozofy v dolní části s metafyziky v části horní. Raffael do kompozice také propašoval sám sebe (úplně vpravo) v podobě nejslavnějšího malíře starověku Apella; svou signaturu pak nenápadně umístil na límec Eukleidova pláště.

1: Zénón z Kitia nebo Zénón z Eleje – 2: Epikúros – 3: Federico II. Gonzaga – 4: Boëthius nebo Anaximandros nebo Empedoklés – 5: Averroes – 6: Pythagorás – 7: Alkibiadés nebo Alexandr Veliký – 8: Antisthenés nebo Xenofón – 9: Hypatia z Alexandrie nebo Francesco Maria della Rovere – 10: Aischinés nebo Xenofón – 11: Parmenidés – 12: Sókratés – 13: Hérakleitos (předloha: Michelangelo?) – 14: Platón držící Timaia (předloha: Leonardo da Vinci) – 15: Aristotelés držící Etiku (předloha: Michelangelo)– 16: Diogenés ze Sinópy – 17: Plótinos – 18: Eukleidés nebo Archimédés a skupina studentů (předloha: Bramante) – 19: Strabón či Zarathuštra? – 20: Klaudios Ptolemaios – R: Raffael jako Apellés – 21: Il Sodoma jako Protogenés

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]