Veje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Geografická pozice města

Veje (latinsky: Veii) byly ve starověku považovány za nejbohatší město z etruské ligy. Leží v Itálii, cca 16 km severozápadně od Říma na řece Cremeře[1], přítoku Tibery. Bylo zničeno Římem na počátku 4. století př. n. l..

Město leželo na jižní hranici Etrurie. Největší rozkvět města, jehož hospodářství bylo postaveno na obchodu a zemědělství, spadá do 7.6. století př. n. l.[1]. Díky své blízkosti měly Veje velký kulturní vliv na Řím, což dokládají pozůstatky chrámu na Kapitolu z doby etruské nadvlády. Jako etruský post nejbližší starověkému Římu se střídavě nacházelo v konfliktu se svým sousedem.

Vzrůst římské moci zablokoval spojení města s námořním obchodem a současně připravoval Veje o zemědělskou půdu. Již v první polovině 5. století př. n. l. začalo mezi Vejemi a Římem docházet k ostrým střetům. Pololegendární charakter má římská pověst o výpravě 300 příslušníků rodu Fabiů proti Vejím, která skončila naprostým nezdarem a smrtí pro všechny členy výpravy.[2] Postupně se však síly začaly vyrovnávat. K dalšímu střetu došlo v druhé polovině 5. století př. n. l. (438[2]). Veje se tehdy spojily s latinským městem Fideny. Boje provázely krutosti na obou stranách. Přes dílčí úspěchy Vejí a jejich spojence bylo město Fideny zničeno a Řím zvítězil. Válka skončila roku 426[2] mírovou smlouvou na 20 let. Veje však zůstaly oslabeny. Roku 406 př. n. l.[2] vypukl konflikt znovu. Římské vojsko oblehlo Veje, které po desetiletém obklíčení padlo roku 396 př. n. l.[1]. Pro Řím to bylo významné vítězství, a proto se zachovalo množství pověstí o tomto boji. Vyzdvihován byl římský velitel Camillus, který ukončil obléhání podkopáním tunelu pod hradbami města.[1].

Obyvatelé města byly Římany prodáni do otroctví nebo pobiti a území města připadlo Římu. Zemědělská půda byla rozdělena mezi římské občany.[2] Tím město zaniklo[1].

Ach, vy prastaré Veje, i vy jste královstvím byly,

křesla i na vašem prastarém fóru ze zlata bývala kdys.

Nyní na vašich hradbách roh klidného pastýře zvučí,

na kostech vašich reků obilí požíná srp.

— Sextus Propertius

Ve vykopávkách byly nalezeny hliněné pálené kolorované sochy bohů (Apollón, Hermés, a.j.) a hodnotné nástěnné malby.[1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f LÖWE, Gerhard; STOLL, Heinrich Alexander. ABC: antika. Redakce Petra Vítová, Věra Šalamounová, Oldřich Umlauf; překlad Dalibor Plichta; Revize a doplnění českého vydání Václav Marek. 1.. vyd. Praha : Orbis, 1973. 312 s., ?. (Pyramida. Encyklopedie) S. 267.  
  2. a b c d e BURIAN, Jan; MOUCHOVÁ, Bohumila. Záhadní Etruskové. Redakce Ladislav Smoljak, Bedřich Skála. druhé. vyd. Praha : Mladá fronta, 1974. 276 s., 64 strany černé, 16 stran barevné. (Kolumbus; sv. 30) S. 73,75,76,146.