Janusz Korczak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Janusz Korczak
Korczak cca v roce 1930
Korczak cca v roce 1930
Rodné jméno Henryk Goldszmit
Narození 22. července 1878
Varšava, Kongresové Polsko
Úmrtí 7. srpna 1942 (ve věku 64 let)
vyhlazovací tábor Treblinka
Povolání spisovatel, lékař, pedagog
Alma mater Varšavská univerzita
Žánr dětská, pedagogická
Ocenění Řád Polonia Restituta
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janusz Korczak [Janʊʃ Kɔrtʃak] IPA (vlastním jménem Henryk Goldszmit, 22. července 1878, Varšava7. srpna 1942, vyhlazovací tábor Treblinka)[p 1] byl polský židovský autor literatury pro děti, pediatr a pedagog, známý také pod přezdívkami Pan Doktor nebo Starý Doktor. Od roku 1912 vedl židovský sirotčinec ve Varšavě, o který se staral i během druhé světové války, kdy se musel i s dětmi přesunout do varšavského ghetta. Když německé úřady počátkem srpna 1942 nařídily transport dětí do vyhlazovacího tábora Treblinka, Korczak se rozhodl, že půjde s nimi, přestože nemusel. V Treblince byli všichni zavražděni, pravděpodobně v plynových komorách.

Život před druhou světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1878 (některé zdroje uvádí rok 1879) ve VaršavěKongresovém Polsku jako Henryk Goldszmit do sekulární židovské rodiny Józefa Goldszmita (1844–1896) a Cecylie, rozené Gębicka (c.1854–1920). Jeho otec byl uznávaným právníkem, pocházejícím z rodiny zastánců židovského osvíceneckého hnutí haskala z Lublinu, zatímco matka se narodila do prominentní židovské rodiny z Kalisze. Rodina se v rámci Varšavy často stěhovala.[p 2] V osmi letech nastoupil ke studiu na základní škole Augustyna Szmurła, po níž pokračoval na střední škole Gimnazjum Praskie. Výuka probíhala v ruštině a s výjimkou literatury, které věnoval veškerý svůj volný čas, školu neměl rád (jeden ročník dokonce opakoval).[1] Zhruba ve dvanácti letech mu otec ochořel a byl umístěn do ústavu pro duševně choré, kde v dubnu 1896 zemřel.[p 3] Mladý Goldszmit si tak musel začít přivydělávat doučováním studentů, aby finančně podpořil matku a sestru Annu.[1]

Budova někdejší střední školy Gimnazjum Praskie, kde Korczak studoval

Roku 1896 literárně debutoval v satirickém týdeníku Kolce. O dva roky později úspěšně zakončil středoškolská studia a zároveň poprvé použil svůj literární pseudonym Janusz Korczak (došlo k tomu v Paderewského literární soutěži).[p 4] V roce 1898 rovněž nastoupil na lékařskou fakultu Carské univerzity ve Varšavě (polsky: Uniwersytet Cesarski, dnes známá jako Varšavská univerzita), kde mimo jiné studoval anatomii a bakteriologii u Edwarda Przewoskieho, zoologii u Nikolaje Nasonowa a psychiatrii u Alexandra Szczerbaka. V roce 1899 se poprvé setkal se sionismem během světového sionistického kongresu ve švýcarské Basileji. Během studií byl literárně činný; přispíval články a recenzemi do týdeníku Kolce a řady dalších periodik, a v roce 1901 vydal svůj první román s názvem Děti ulice (Dzieci ulicy). V devadesátých letech 20. století zároveň studoval na tzv. Létající univerzitě (Uniwersytet Latający), kde jej učil mimo jiné Waclaw Nałkowski. Studia medicíny dokončil po šesti letech v roce 1904 (jeden ročník musel opakovat). V závěru studií začal jezdit jako vychovatel na letní dětské tábory. Tuto zkušenost později zúročil jednak ve své pedagogické praxi, a posloužila mu jako základ pro jeho dvě knížky Mośki, Joski i Srule (1910) a Józki, Jaśki i Franki (1911).[1]

V březnu 1905 získal doktorát a nastoupil do Bersohnsovy a Baumansovy dětské nemocnice ve Varšavě. Po vypuknutí rusko-japonské války byl v červnu 1905 odveden do ruské armády a odvelen na Dálný východ, kde do března 1906 sloužil jako vojenský lékař.[1] V roce 1906 vydal knihu Dítě z přijímacího pokoje (Dziecko salonu), za níž se mu dostalo literárního uznání a stal se vyhledávaným pediatrem.[2] Po válce se vrátil ke své lékařské praxi. Aby si rozšířil své lékařské znalosti, odjel v roce 1907 na vlastní náklady na roční studijní pobyt do Berlína a v roce 1910 na půlroční studijní pobyt do Paříže, kde se věnoval pediatrii a pedagogice. V roce 1910 nebo 1911 odcestoval za obdobným účelem na několik měsíců do Londýna, kde navštěvoval nemocnice a dětské domovy. Tehdy se rozhodl, že si nepořídí vlastní rodinu, a svůj život zasvětí práci s dětmi.[1] Zároveň se však domníval, že rodina je nejlepším místem pro výchovu dítěte.[3] Paralelně až do roku 1912 pracoval v již zmíněné dětské nemocnici a zároveň provozoval soukromou lékařskou praxi, kde bezplatně ošetřoval chudé, zatímco od bohatých pacientů požadoval poplatek za ošetření.

Práce s dětmi[editovat | editovat zdroj]

Dům sirotků v Krochmalné ulici, kde Korczak působil; sám žil v podkrovní světnici

V roce 1912 opustil nemocnici a stal se ředitelem tamního židovského sirotčince Dům sirotků (polsky: Dom Sierot). Zde pracoval se Stefanií Wilczyńskou, s níž se seznámil v roce 1909 ve Výboru pro sirotky, a která se stala jeho nejbližší spolupracovnicí. V dětském domově Korczak aplikoval jím rozvinuté pedagogické postupy – vytvořil do jisté míry autonomní dětskou společnost s vlastními institucemi (děti měly svůj parlament, soud či noviny), přidělenými povinnostmi a prací, která „podporovala pořádek, aktivní účast a péči dětí o děti.“[4] V dětech podporoval nezávislost a pečlivě dokumentoval jejich psycho-fyzický a sociální vývoj.[4] Inspiroval se zejména švýcarským pedagogem Johannem Pestalozzim a německým pedagogem Friedrichem Fröbelem.[5] V roce 1914 byl po vypuknutí první světové války odveden do ruské armády jako vojenský lékař v hodnosti nadporučíka. Původně sloužil jako velitel oddělení polní nemocnice v týlu ukrajinské fronty, v roce 1917 byl po prodělání nemoci převelen do Kyjeva, kde pracoval jako lékař v útočišti pro děti. Zde se seznámil s polskou zdravotní sestrou Marynou Falskou, s níž po návratu do Polska spolupracoval. Během války sepsal několik knih o výchově dětí. Do Varšavy se vrátil v polovině roku 1918 v hodnosti kapitána.[1]

Korczak a Falska s dětmi ze sirotčince Náš domov, cca 1920–1928

Koncem roku 1919 začal spolupracovat s nově otevřeným dětským domovem pro křesťanské sirotky Náš domov (Nasz Dom) vedeným Marynou Falskou, který navštěvoval jako lékař a pedagog. V průběhu polsko-sovětské války v letech 1919–1921 sloužil v polské armádě jako vojenský lékař v hodnosti majora ve vojenských nemocnicích v Lodži a Varšavě. V roce 1926 inicioval vydávání experimentálního dětského týdeníku Mały Przegląd, který by tvořily děti ze sirotčince pro ostatní děti, jako přílohu polského židovského sionisticky orientovaného periodika Nasz Przegląd. Sám působil jako šéfredaktor této dětské přílohy do roku 1930. Celý projekt byl založen na myšlence, že děti by měly psát pro děti.[4] Ve 20. letech podporoval Židovský národní fond, který vykupoval půdu v britské mandátní Palestině pro židovské osídlení, a v roce 1929 se stal zástupcem člena polské sekce Židovské agentury.[4] Ve 30. letech měl vlastní rozhlasový pořad, v němž podporoval a popularizoval dětská práva, kde vystupoval pod jménem Starý Doktor.[4] V roce 1933 mu byl udělen Řád Polonia Restituta. V souvislosti s evropskou politickou a ekonomickou krizí, která mimo jiné vedla ke vzestupu nacismu, se Korczak začal více pohybovat v sionistických kruzích (zajímal se zejména o kibucová hnutí a mládežnickou organizaci he-Chaluc).[4] V letech 1934 a 1936 navštívil mandátní Palestinu, kde v tamních kibucech sledoval pedagogickou praxi při výchově dětí. Jeho cesty jej ovlivnily natolik, že dospěl k přesvědčení, že by se všichni Židé měli přestěhovat do Palestiny.[6]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Korczak, neznámé datum

Když v září 1939 vypukla druhá světová válka, přihlásil se jako dobrovolník do Polské armády, ale byl pro svůj věk odmítnut (v té době mu bylo 61 let). V témže měsíci naposledy promluvil v rozhlasovém vysílání, v němž na Poláky apeloval, aby zůstali klidní. Od začátku německé okupace se snažil získat podporu pro svůj dětský domov. Na podzim 1940 byl po zřízení varšavského ghetta německou okupační správou donucen přestěhovat svůj židovský sirotčinec z domu v ulici Krochmalna č. 92 do ghetta, a to nejprve do domu Chłodna č. 33, a posléze domů v ulicích Sienna č. 16 a Śliska č. 9. Zároveň byl krátce zatčen za nenošení pásku na ruku s Davidovou hvězdou, kterou museli Židé povinně nosit.[1] V říjnu 1941 se sirotčinec musel znovu přestěhovat, tentokráte v rámci ghetta. Počátkem roku 1942 převzal vedení útočiště pro sirotky v ulici Dzielna 39, který byl v kritickém stavu. V květnu téhož roku si začal vést deník, v němž zaznamenával život v ghettu.[1] Měl v plánu otevřít hospic pro děti žijící na ulici, a pro podporu projektů pro děti se s prosbou o podporu nevázal obrátit ani na židovské kolaboranty. Zároveň udržoval úzkou spolupráci s židovským odbojem (mimo jiné s Emanuelem Ringelblumem, Cvijou Lubetkinovou nebo Jicchakem Zuckermanem).[4]

Deportace a smrt[editovat | editovat zdroj]

Koncem července 1942 zahájily německé úřady tajnou operaci Großaktion Warschau, jejímž cílem byla likvidace Židů z varšavského ghetta ve vyhlazovacích táborech. Každý den byl vypraven transport s 6 tisíci Židy, bez ohledu na pohlaví a věk.[7] První z nich vyrazil 22. července 1942 a směřoval do nově zřízeného vyhlazovacího tábora Treblinka, nacházejícího se asi sto kilometrů severovýchodně od Varšavy. Dne 5. srpna 1942 (podle některých pramenů o den později) němečtí vojáci shromáždili 192 sirotků (některé zdroje uvádí číslo 196) a asi 12 pracovníků Korczakova sirotčince k transportu. Żegota, podzemní organizace polské exilové vlády, Korczakovi nabídla útočiště v části Varšavy nacházející se mimo ghetto (v tzv. „árijské části města“), ale on nabídku opakovaně odmítl s odůvodněním, že nemůže opustit své děti.[1]

Pamětní kámen v Treblince

Děti si oblékly své nejlepší oblečení, vzaly si ruksak a oblíbenou knížku či hračku, a vyrazily s Korczakem a ostatním personálem sirotčince na náměstí Umschlagplatz, odkud z ghetta odjížděly vlakové transporty. Když na náměstí dorazili, přihlížející důstojník SS sdělil Korczakovi, že do transportu nastupovat nemusí. Kolem této události panuje řada názorů. Podle jednoho z nich důstojník jednal z úředního pověření, neboť německé úřady projevovaly vůči Korczakovi zvláštní zacházení. Populární legenda rovněž uvádí, že důstojník v Korczakovi poznal autora své oblíbené dětské knížky a chtěl mu pomoci utéct. Ať již byl důvod nabídky jakýkoli, Korczak ji odmítl a nastoupil do vlaku s dětmi. Ten je následně odvezl do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde byli všichni společně zavražděni, patrně v plynových komorách.

Do 12. září 1942,[p 5] to jest za méně než dva měsíce, německé úřady z varšavského ghetta deportovaly na 300 tisíc Židů. Celkem 265 tisíc z nich směřovalo do Treblinky, kde byli zavražděni v plynových komorách. Více než 10 tisíc Židů Němci zavraždili při deportacích a 11 850 Židů úřady poslaly do táborů na nucené práce. Po skončení první vlny deportací v polovině září 1942 zůstalo v ghettu zhruba 55 až 60 tisíc Židů.[8]

Památka[editovat | editovat zdroj]

Skulptura Janusz Korczak a jeho děti v památníku obětí a hrdinů holocaustu Jad vašemIzraeli

V prosinci 1962 nechala izraelská vláda k uctění jeho památky vydat poštovní známku o nominální hodnotě 0,3 lir.[9] V září 1971 byla na jeho počest pojmenována planetka 2163 Korczak.

Korczakovi je věnováno množství památníků. V listopadu 2003 byl odhalen památník v německém Günzburgu a v červnu 2006 ve Varšavě.

Izraelská poštovní známka věnovaná Korczakovi

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Kromě divadelních, operních, televizních a filmových adaptací Korczakových děl, vznikla celá řada děl jím inspirovaných či o něm pojednávajících.

V případě literatury jde například o romány Milkweed (2003) amerického spisovatele Jerry Spinelliho, Moshe en Reizele (2004) nizozemské spisovatelky Karlijn Stoffels, Once (2005) australského spisovatele Morrise Gleitzmana, Kindling (2011) italského spisovatele Alberto Valise či dětskou knížku Kingdom of the Children z knižní série The Time Tunnel izraelské spisovatelky Galily Ron-Feder Amit.

V divadelním prostředí se jedná například o muzikály Korczak (2011) britských autorů Nicka Stimsona a Chrise Williamse a Facing the wall – Janusz Korczak (1997) německých autorů Klaus-Peter Rexe a Daniela Hoffmanna či divadelní hry Dr Korczak and the Children (1957) od Erwina Sylvanuse, Korczak's Children (2003) od Jeffreyho Hatchera, Dr Korczak's Example (2001) od Davida Greiga, The Children's Republic (2008) od Eleny Khalitov, The Children's Republic (2009) od Hannah Moscovitch či Loving Every Child: Wisdom for Parents od Sandry Joseph.

Korczakův životní příběh byl rovněž několikrát zfilmován. V roce 1974 jej v německém snímku Sie sind frei, Dr. Korczak ztvárnil herec Leo Genn, v roce 1990 ho v polském filmu Korczak zahrál herec Wojciech Pszoniak. V americkém televizním filmu Vzpoura z roku 2001 o povstání ve varšavském ghettu jej ztvárnil herec Palle Granditsky.[10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Během své spisovatelské kariéry napsal 24 knih a více než 1400 dalších textů (článků, esejí, fejetonů atd.). Jako novinář se věnoval sociální a pedagogické problematice. Jeho nejvýznamnější pedagogickou tvorbu patří knihy Jak kochać dziecko z roku 1920 a Prawo dziecka do szacunku z roku 1929. Mezi jeho přední dětské knížky patří Król Maciuś Pierwszy[p 6] a Król Maciuś na wyspie bezludniej, které byly obě vydány v roce 1923.[4] Za jeho života byla přeložena pouze některá z jeho děl, a to do hebrejštiny, jidiš, angličtiny, češtiny, slovenštiny, němčiny, litevštiny, ruštiny a esperanta. Po druhé světové válce se jeho knihy dočkaly překladů do nejrůznějších jazyků.[4]

Fikce[editovat | editovat zdroj]

  • Dzieci ulicy (Varšava, 1901)
  • Koszałki opałki (Varšava, 1905)
  • Dziecko salonu (Varšava, 1906, druhá edice 1927) – částečně autobiografická
  • Mośki, Joski i Srule (Varšava, 1910)
  • Józki, Jaśki i Franki (Varšava, 1911)
  • ''Sława (Varšava, 1913, revidovaná v letech 1935 a 1937)
  • Bobo (Varšava, 1914)
  • Król Maciuś Pierwszy (Varšava, 1923)
  • Król Maciuś na wyspie bezludnej (Varšava, 1923)
  • Bankructwo małego Dżeka (Varšava, 1924)
  • Kiedy znów będę mały (Varšava, 1925)
  • Senat szaleńców, humoreska ponura (Varšava, 1931)
  • Kajtuś czarodziej (Varšava, 1935)

Pedagogické knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Momenty wychowawcze (Varšava, 1919, druhá edice 1924)
  • Jak kochać dziecko (Varšava, 1919, druhá edice 1920 pod názvem Jak kochać dzieci)
  • Prawo dziecka do szacunku (Varšava, 1929)
  • Pedagogika żartobliwa (Varšava, 1939)

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Pamiętnik, Varšava, 1958)
  • Fragmenty Utworów (Varšava, 1935)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

  1. Jako rok Korczakova narození je uváděn r. 1878, nebo 1879, jako datum úmrtí 5.–6. srpen 1942.[11] Nicméně udává se i datum 7. srpna 1942, které bylo v roce 2015 jako oficiální stanoveno rozhodnutím lublinského soudu (Sąd Rejonowy Lublin-Zachód).[12] O datum jeho úmrtí se vedla v Polsku soudní pře, ve které byla dokonce ve hře i verze z roku 1954, a to datum 9. května 1946.[13]
  2. Nejprve žila v domě v ulici Bielańska č. 18, v roce 1881 se přestěhovala na adresu Krakowskie Przedmieście č. 77, následně o dva roky později na adresu Miodowa č. 19, a poté na adresy Náměstí Krasińskich č. 3, Nowosenatorskiej č. 6, Świętojerskiej č. 18 a Leszno č. 10.
  3. Korczakův otec a prarodiče z matčiny strany (matčin hrob nebyl nalezen) jsou pohřbeni na varšavském židovském hřbitově v Okopowe ulici.
  4. Toto jméno má původ v knize O Janaszu Korczaku i pięknej Miecznikównie od Józefa Ignacy Kraszewského.
  5. Některé zdroje uvádí, že deportace skončily 21. září 1942.[14][15]
  6. V češtině vyšla v roce 1988 pod názvem Král Matýsek první.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janusz Korczak na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i WITKOWSKA, Agnieszka. Janusz Korczak [online]. Adam Mickiewicz Institute, 2011-12, [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. OLCZAK-RONIKIER, Joanna. Korczak. Próba biografii. Warszawa : W.A.B, 2011. 480 s. ISBN 978-83-7414-077-5. (polsky) 
  3. KORCZAK, Janusz. Dzieła Tom 7. Jak kochać dziecko. Momenty wychowawcze. Prawo dziecko do szacunku. Warszawa : Latona, 1993. ISBN 83-85449-12-4. S. 7–136. (polsky) 
  4. a b c d e f g h i CIESIELSKA, Marta. Korczak, Janusz [online]. YIVO Institute for Jewish Research, 2010-08-19, [cit. 2015-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Janusz Korczak, 1878–1942 [online]. University of Minnesota, Center For Holocaust & Genocide Studies, 2014-02-06, [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Janusz Korczak [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. DAWIDOWICZ, Lucy S. A Holocaust Reader. West Orange : Behrman House, 1976. 397 s. Dostupné online. ISBN 0-87441-219-6. S. 98–99. (anglicky) 
  8. Warsaw Ghetto Uprising [online]. United States Holocaust Memorial Museum, [cit. 2015-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Janusz Korczak [online]. Israel Philatelic Federation, [cit. 2015-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. LIPKIN, Steven N. Docudrama Performs the Past: Arenas of Argument in Films based on True Stories. Newcastle : Cambridge Scholars Publishing, 2011. 195 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4438-2682-2. S. 169. (anglicky) 
  11. WITKOWSKA, Agnieszka. Janusz Korczak. Culture.pl [online]. 2015-05-04. Dostupné online.  
  12. ask. Sąd ustalił datę śmierci Janusza Korczaka. Kurierlubelski.pl [online]. 2015-03-27. Dostupné online.  
  13. GMITEREK-ZABŁOCKA, Anna. Sąd zmienił datę śmierci Janusza Korczaka. Prawda historyczna zwyciężyła. Lublin.gazeta.pl [online]. 2015-03-27. Dostupné online.  
  14. WINSTONE, Martin. Dark Heart of Hitler's Europe: Nazi Rule in Poland under the General Government. London : I.B.Tauris, 2014. 320 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78076-477-1. S. 149. (anglicky) 
  15. WEBB, Chris. The Treblinka Death Camp: History, Biographies, Remembrance. Stuttgart : Ibidem, 2014. 400 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8382-6546-9. S. 180. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Publikace Janusze Korczaka
  • J. Korczak, Bankrot malého Jacka. Praha: L. Mazáč 1935
  • J. Korczak, Svojhlavý chlapec: Život Ľudovíta Pasteura. Bratislava 1950
  • J. Korczak, Král Matýsek první. Praha: Albatros 1988
  • J. Korczak, Sám s Bohem: modlitby těch, kteří se nemodlí. Zagreb 1984
  • J. Janovský, Janusz Korczak: lékař, pedagog a spisovatel. Praha: SPN 1986
O Januszi Korczakovi
  • ADLER, David. A Hero and the Holocaust: The Story of Janusz Korczak and His Children. New York : Holiday House, 2002. (anglicky) 
  • COHEN, Adir. The Gate of Light: Janusz Korczak, the Educator and Writer who Overcame the Holocaust. Cranbury : Associated University Presses, 1994. 360 s. Dostupné online. ISBN 0-8386-3523-7. (anglicky) 
  • LIPTON, Betty Jean. The King of Children: The Life and Death of Janusz Korczak. New York : St. Martin's Griffin, 1988. (anglicky) 
  • PELZ, Monika. „Nicht mich will ich retten,“ die Lebensgeschichte des Janusz Korczak. Hemsbach : Beltz Verlag, 2003. 192 s. ISBN 978-3407789020. (německy) 
  • SPIELMAN, Gloria. Janusz Korczak's Children. Minneapolis : Open Road Media, 2014. 40 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4804-7838-1. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]