Polská armáda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ozbrojené síly Polské republiky
Siły Zbrojne Rzeczypospolitej Polskiej
POL Wojska Lądowe.svgPOL Wojska Lotnicze.svgPOL Marynarka Wojenna.svgPOL Wojska Specjalne.svg
Odznaky pozemních sil, letectva, námořnictva a speciálních sil
Velení
Vrchní velitel Bronisław Komorowski
Ministr obrany Tomasz Siemoniak
Náčelník Generálního štábu Generál Mieczysław Cieniuch
Stav
Věk odvodu 18
K dispozici
pro službu
99 778, věk 15–49
Vhodných
pro službu
7 817 556, věk 15–49
Aktivních vojáků 99,778
Rezervistů 10,000
Výdaje
Rozpočet $10.8 miliard
Podíl na HDP (%) 2
Polský voják v Iráku


Ozbrojené síly Polské republiky (polsky: Siły Zbrojne Rzeczypospolitej Polskiej, zkratka SZ RP) je jméno ozbrojeného sboru Polska. Tento název užívá od 1990. Neoficiální název je Wojsko Polskie. Od roku 1999 je polská armáda součástí spojeneckých sil NATO a v současnosti prochází rozsáhlým modernizačním programem.

Polská armáda se dělí na:

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po získání nezávislosti v roce 1918 bylo započato s budováním nové armády. V té době byli polští vojáci rozděleni do několika armád. Ve Francii byla tzv. Modrá armáda, které velel generál Józef Haller de Hallenburg. Na formování polské armády měl velký vliv Józef Piłsudski, který byl náčelníkem státu. Po získání nezávislosti byly důležitým tématem hranice nového státu, proto měla polská armáda významné postavení. V roce 1920 došlo k obsazení Vilna, které provedl generál Lucjan Żeligowski. Po Rusko-polské válce byl Sovětský svaz i nadále považován za hlavního nepřítele Polska. Polsko proto uzavřelo obrannou alianci s Rumunskem proti SSSR.

V roce 1939 bylo Polsko přepadeno Německem – tím začala druhá světová válka. Poláci měli malé a zastaralé letectvo, které se nemohlo měřit s Luftwaffe, nedostatek tanků a jejich vojenská doktrína byla zaměřena na ofenzivní pojetí války, k dalším problémům patřila nedokončená mobilizace nebo nedostatečná protivzdušná obrana. Vrchním velitelem armády byl maršál Edward Rydz-Śmigły. Dalším problémem byla sovětská okupace východních částí státu, která začala dne 17. září 1939 s odůvodněním, že polský stát přestal existovat. Dne 28. září se vzdala Varšava a Poláci podepsali kapitulaci. Přesto ještě pokračovala malá část jednotek v odporu až do října. Po pádu Polska se část vojáků dostala přes Rumunsko do Francie, kde se začali formovat nové jednotky. V exilu měl významné postavení generál Władysław Sikorski, který byl ministrem obrany a zároveň vrchním velitelem polské armády. Po přepadení Norska nacistickým Německem v dubnu 1940, přišli na pomoc Norům, vedle Britů a Francouzů také polští vojáci. Po pádu Francie se polští vojáci přesunuli do Velké Británie. Výraznou změnou pro Polsko bylo přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem dne 22. června 1941. V Sovětském svazu bylo mnoho Poláků internovaných po okupaci východních území. V roce 1940 došlo k masakru v Katyni, při kterém členové NKVD povraždili asi 15 tisíc polských důstojníků. Když v roce 1943 zveřejnila německá armáda nálezy, sovětský režim je popřel. Polská exilová vláda požadovala vyšetřování, které vedlo k roztržce mezi Exilovou vládou v Londýně a Moskvou.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Americkou raketovou fregatu USS Clark třídy třídy Oliver Hazard Perry Polsko odkoupilo a přejmenovalo na ORP Generał Tadeusz Kościuszko


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Military of Poland ve Wikimedia Commons