Doubravka Přemyslovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Doubravka Česká
Polská kněžna
Doubravka Česká, portrét od Jana Matejky
Doubravka Česká, portrét od Jana Matejky
Úplné jméno Doubravka Přemyslovna
Úmrtí 977
Předchůdce -
Následník Oda z Míšně
Panovník Měšek I.
Potomci Boleslav Chrabrý
Dynastie Přemyslovci
Otec Boleslav I.
Matka Biagota?

Doubravka, též Dobrava († 977) byla dcerou českého knížete Boleslava I. z rodu Přemyslovců a od roku 965 manželkou knížete Měška I., zakladatele polského státu. Byla také sestrou českého knížete Boleslava II., Mlady a Strachkvase.

Doubravka[editovat | editovat zdroj]

Doubravka, po německu Guta či Bona, což znamená dobrá, se narodila zřejmě někdy mezi lety 933 a 936. Byla svěřena do výchovy řádových sester, patrně v klášteře v bavorském Řezně (Regensburgu), kde později studovali i její bratr Strachkvas a sestra Mlada.

Starší historiografie tvrdí, že Doubravka byla poprvé provdaná za míšeňského markraběte Günthera von Merseburg, se kterým měla mít syna Ekkeharda I. V roce 1895 tuto hypotézu vyslovil historik Oswald Balzer. Saský letopisec Thietmar Merseburský, který zaznamenal i události českých dějin, totiž nazval Guncelina, bratra Ekkeharda I. (syna Günthera z Merseburgu), bratrem Boleslava Chrabrého, v případě pravdivosti této hypotézy syna Doubravky z druhého manželství.

První polská kněžna[editovat | editovat zdroj]

Jisté je, že se Doubravka roku 965 vdala za polského knížete Měška. Měškovi porodila zcela jistě jednoho syna, pozdějšího polského krále Boleslava Chrabrého, a možná i druhého syna – českého knížete Vladivoje – a dceru, švédskou a dánskou královnu Sigrid.

Doubravka značně přispěla k tomu, že Měšek I. přijal křest. Letopisec Thietmar Merseburský o Doubravce píše:

Měšek vzal si za ženu urozenu sestru staršího Boleslava, která tak, jak zněla ve jméně svém, jevila se i ve skutečnosti. Dobrava totiž se jmenuje po slovansky ta, která německým jazykem se překládá Bona. Neboť tato Kristu věrná paní, když poznala, že manžel její je naplněn různými bludy pohanskými, horlivým důmyslem své vznešené mysli stále a stále přemítala, jak by ho k sobě přidružila i ve víře, a namáhala se s umírněností a všemi prostředky se snažila jemu zalíbiti, nikoliv pro mnohotvárné požitky tohoto světa, ale spíše pro budoucí odměnu, chvályhodný a všem věřícím toužebný plod.

Kněžna Doubravka se podílela nejen na křtu svého manžela, ale i na christianizaci jeho země. Přivedla si s sebou do Polska skupinu kněží a mnichů, mezi nimiž se možná nacházel i budoucí první polský biskup Jordan. Připisuje se jí založení kostelů sv. Trojice a sv. Víta v Hnězdně a Panny Marie na Ostrowie Tumskim v Poznani.

Manželství Doubravky a Měška utvrdilo česko-polské porozumění, které vydrželo až do kněžniny smrti. Když v roce 973 po smrti Oty I. Velikého došlo na uznání nového panovníka, Doubravčin manžel Měšek i bratr Boleslav II. podpořili stejného kandidáta na následnictví Oty − bavorského vévodu Jindřicha II. Svárlivého.

Smrt a místo pochování[editovat | editovat zdroj]

Doubravka zemřela v roce 977. Józef Ignacy Kraszewski ve své knize z roku 1888 napsal, že byl odkryt její hrob v hnězdenské katedrále pod prostým křížem.[1] Obecně se však místo posledního odpočinku kněžny Doubravky považuje za neznámé.[2]

Po smrti Doubravky vztahy mezi Čechami a Polskem značně ochladly.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Genealogie[editovat | editovat zdroj]

Vratislav I.
nar. ok. 888
zm. 13. února 921
  Drahomíra ze Stodor
zm. po 935
   ?    ?
         
     
  Boleslav I.
nar. asi 915
zm. 967/972
  Biagota?  
     
   
Měšek I.
nar. asi 935
zm. 25. května 992
OO 965
Doubravka
nar. asi 933/936
zm. 977
                   
                   
           
Boleslav Chrabrý
 nar. 967
 zm. 17. 6 1025
 
Sigrid Storråda?
 nar. 968–972 (?)
 zm. po 1014
 
Vladivoj?
 zm. 1003
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. I. Kraszewski, Wizerunki, s. 12).
  2. K. Jasiński, Rodowód pierwszych Piastów, s. 78.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]