Ludvík Lazar Zamenhof
Ludvík Lazar Zamenhof (15. prosince 1859, Białystok – 14. dubna 1917, Varšava) byl oční lékař, filolog a tvůrce esperanta, umělého jazyka určeného pro mezinárodní komunikaci.
Obsah |
[editovat] Kulturní pozadí
Narodil se 15. prosince 1859 v polském městě Białystoku (tehdy součást Ruského impéria). Za svůj rodný jazyk považoval ruštinu, kterou mluvil jeho otec[1] (případně běloruštinu, která tehdy nebyla považována za odlišnou od ruštiny a která možná měla silný vliv na fonologii esperanta). Odmalička mluvil ale také jidišem, který se naučil od matky.[2] Jak vyrůstal, mluvil častěji polsky a v tomto jazyce později vychovával své děti. Jeho otec byl učitelem němčiny a Zamenhof hovořil plynně také německy, ačkoliv ne tak přirozeně jako jidišem. Později se naučil také francouzsky, latinsky, řecky, hebrejsky a anglicky a zajímal se o italštinu, španělštinu a litevštinu.
V Białystoku žily kromě jidišem hovořící židovské většiny ještě další tři jazykové skupiny: Poláci, Němci a Bělorusové. Trápilo jej, když musel pozorovat jejich časté vzájemné neshody. Došel k názoru, že hlavní příčinou nedůvěry a nepřátelství mezi národy jsou jazykové bariéry. Domníval se, že tento problém je možné odstranit zavedením nového společného jazyka, který by hrál úlohu neutrálního komunikačního prostředku mezi lidmi z různého etnického a jazykového prostředí.
 |
|---|
| Tento článek je součástí seriálu Esperanto |
| Jazyk |
| Akademie esperanta | Gramatika | Slovníky | Esperantologie | Abeceda | Číslovky | Fundamento | lernu! | Letní škola |
| Organizace |
| UEA | TEJO | E@I | BEMI | SAT | Český esperantský svaz | Česká esperantská mládež | Elingvo | Katoličtí esperantisté |
| Dějiny |
| L. L. Zamenhof | Časová osa | Buloňská deklarace | Ido-schizma | Krize ata/ita | Neutrální Moresnet | Interhelpo | Pražský manifest | Bona Espero | Esperantské město |
| Esperantská kultura |
| Esperantská setkání | Pasporta Servo | Hudba | Rozhlas | Finvenkismus | Homaranismus | Kabei | Politika | La Espero | Stelo | Symboly | UK | IJK | Esperantista | Rodilí mluvčí | Zamenhofův den |
| Esperantská literatura |
| Autoři | Esperantské časopisy | Esperantské slovníky | PIV | Encyklopedie | KAEST |
| Body pohledu |
| Propedeutická hodnota | Srovnání s Idem | Srovnání s interlinguou | Reformy | Odpor |
[editovat] Práce na mezinárodním jazyce
O vytvoření umělého jazyka se poprvé pokusil již na gymnáziu, kdy vytvořil první koncepci tohoto jazyka, který nazval Lingwe uniwersala. Na univerzitě v této činnosti pokračoval a nakonec se mu podařilo dát esperantu konečnou podobu. Roku 1887 vydal pod pseudonymem Dr. Esperanto (Dr. Doufající) první učebnici tohoto jazyka. Ještě před vydáním této učebnice udělal Zamenhof několik překladů, aby zjistil zda je možno jazyk plnohodnotně využívat.
Zamenhof vytvořením esperanta navázal na práce filozofů 17. století jako byli René Descartes, Gottfried Wilhelm Leibniz či Jan Amos Komenský, který mezinárodnímu jazyku věnoval spis Panglottia.
[editovat] Literární tvorba
Celou svojí tvorbou se věnoval esperantu, vydal několik učebnic, cvičebnic a jiných knih, nutných pro učení se novému jazyku. Za důležité považoval, aby jazyk byl spjat s vlastní tvorbou, proto v něm psal básně. Literární hodnota těchto básní není velká a jejich význam je spíše popularizační.
Zamenhof působil také jako redaktor prvního esperantského časopisu La Esperantisto a přispíval do časopisu La Revuo. Všechny Zamenhofovy články, pojednání, předmluvy k různým dílům, dopisy aj. vyšly v rozsáhlé sbírce Originala Verkaro (Původní dílo).
[editovat] Filologická tvorba
- Meždunarodnyj jazyk, dnes mezi esperantisty běžně zvaná Unua Libro (První kniha), jedná se o učebnici esperanta v ruštině, která vyšla v roce 1887. Tuto učebnici vydal pod pseudonymem Dr. Esperanto (Doktor Doufající). Jednalo se o čtyřicetistránkovou brožuru, která obsahovala předmluvu, šestnáct mluvnických pravidel, cvičebnici a univerzální slovník s 917 kmeny a několik básní. Ještě v roce 1887 vyšlo polské, německé, francouzské a o rok později vydání anglické.
- Dua Libro (Druhá kniha), z roku 1887 byla napsána pouze v esperantu.
- Fundamenta Krestomatio (Základní čítanka), která představuje různé slohy různých autorů a shrnuje vývoj jazyka do tehdejší doby. Obsahuje povídky, legendy, pohádky, vědecké a populárně vědecké články, básně, pojednání aj. Všechny jsou buď od Zamenhofa samotného nebo jím zkontrolovány. Zvlášť důležitá je jeho esej Esenco Kaj Estonteco de la Ideo de la Lingvo Internacia (Podstata a budoucnost ideje mezinárodního jazyka).
- Fundamento de Esperanto (Základ esperanta), filologické dílo, které je složeno ze tří částí: mluvnice, cvičebnice a univerzální slovník. Toto dílo je závazné jak pro autora, tak pro všechny esperantisty. Přestože v tomto díle nelze nic škrtat ani měnit, lze přidávat a rozšiřovat, umožňuje toto kodifikační dílo další vývoj esperanta.
- Lingvaj Respondoj (Jazykové odpovědi) obsahuje rady o správném užívání esperanta.
- Proverbaro Esperanta (Esperantská přísloví)
- Vortoj de Zamenhof (Slova Zamenhofova), jedná se o Zamenhofovy kongresové projevy
- Originala Verkaro (Původní dílo), sebrané články, předmluvy, dopisy atp. Toto dílo redigoval redakce prof. J. Dietterle.
Kromě vyjmenovaných děl je Zamenhof autorem či spoluautorem několika slovníků.
[editovat] Poezie
- Mia Penso (Má myšlenka)
- Ho, Mia Kor' (Ach, srdce moje)
- La Espero (Naděje - stala se hymnou esperantistů)
- La Vojo (Cesta)
- Al la Fratoj (Bratřím)
- Preĝo sub la Verda Standardo (Modlitba pod zeleným praporem)
- Pluvo (Déšť).
[editovat] Překlady
Za nejdůležitější část jeho díla lze považovat jeho překlady do esperanta, protože právě díky překladům se mu podařilo jazyk rozvinout, rozšířit jeho pružnost, začal tvořit první obraty, metafory atp.
Přeložil řadu děl světové literatury, za nejvýznamnější lze považovat překlad Starého zákona (Malnova Testamento). K dalším jím přeloženým významným dílům patří Hamlet (Hamleto) od W. Shakespeara, Dickensův Boj o život (La Batalo de l'Vivo). Z německé klasiky pak přeložil Goethovo dílo Ifigenie v Tauridě (Ifigenio En Taurido) a Schillerovy Loupežníky (La Rabistoj). Dále přeložil Revizora (La Revizoro) od N. V. Gogola, čtyři díly pohádek (Fabeloj) od H. Ch. Andersena. Mezi jeho méně známé překlady patří překlady děl Marta od E. Orzeszkowe, Georgo Dandin od J. B. Molièra a La Rabeno de Baharah od H. Heineho.
Velká část jeho překladů byla založena na originále, ale některá díla překládal i na základě již existujících překladů do jiných jazyků (jestliže jazyk originálu sám nedostatečně ovládal), či takovéto překlady používal jako pomůcku při překladu z originálu. Zamenhof hovořil plynně rusky, německy a polsky, pasivně dobře ovládal latinu, hebrejštinu a francouzštinu, menší znalosti měl také v řečtině, angličtině a italštině.[3]
[editovat] Zajímavosti
Výročí jeho narození (15. prosinec) slaví esperantisté každoročně jako tzv. Zamenhofův den.
[editovat] Reference
- ↑ V dopise Th. Thorsteinssonovi z 8. března 1901 napsal: Mia gepatra lingvo estas la rusa; sed nun mi parolas pli pole... "Můj rodný jazyk je ruština, ale teď mluvím více polsky..." Viz také jeho životopisci A. Zakrzewski a E. Wiesenfeld.
- ↑ Claude Piron, "Kontribuaĵo al la studo pri la influoj de la jida sur Esperanton", Jewish Language Review, 4, 1984[1]
- ↑ Holzhaus, Adolf: Doktoro kaj lingvo Esperanto. Helsinki : Fondumo Esperanto. 1969
[editovat] Související články
