Fundamento de Esperanto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Flag of Esperanto.svg
Esperanto
Jazyk
Organizace
Dějiny
Kultura
Literatura
Úhly pohledu
Fundamento de Esperanto

Fundamento de Esperanto (v esperantu Základ esperanta) je kniha L. L. Zamenhofa, publikovaná na jaře 1905. V srpnu 1905 byla čtvrtým článkem Buloňské deklarace prohlášena za oficiální zdroj jazyka. Fundamento je pokládáno za nejzákladnější spis esperanta a jako takové je neměnné.

Fundamento se skládá ze čtyř částí: Předmluvy (Antaŭparolo), Gramatiky (Gramatiko), sbírky příkladů (Ekzercaro) a "Univerzálního slovníku" (Universala Vortaro). S výjimkou předmluvy celý spis vychází ze Zamenhofových starších prací.

Na stejné úrovni jako Fundamento jsou Oficiální dodatky (Oficialaj Aldonoj), kterých je v současné době devět, a které představují především nová slova slovníku, a které jsou schvalovány "odpovědnou institucí" (podle předmluvy textu).

Gramatika a slovník Fundamenta jsou psány v pěti národních jazycích: francouzsky, anglicky, německy, rusky a polsky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fundamento de Esperanto na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]