Srovnání esperanta a ida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Téma Esperanto
Tento článek je součástí seriálu Esperanto
Jazyk
Akademie esperanta | Gramatika | Slovníky | Esperantologie | Abeceda | Číslovky | Fundamento | lernu!
Organizace
UEA | TEJO | E@I | BEMI | SAT | Český esperantský svaz | Česká esperantská mládež | OSIEK | Katoličtí esperantisté
Dějiny
L. L. Zamenhof | Časová osa | Buloňská deklarace | Ido-schizma | Krize ata/ita | Neutrální Moresnet | Interhelpo | Pražský manifest | Bona Espero | Esperantské město
Esperantská kultura
Esperantská setkání | Ĝangalo | Rozhlas | Internacia Televido | Finvenkismus | Homaranismus | Hudba | Kabei | Pasporta Servo | Politika | La Espero | Stelo | Symboly | Esperantista | UK | IJK | Rodilí mluvčí | Zamenhofův den
Esperantská literatura
PIV | Autoři | Esperantský komiks | Esperantské časopisy | Encyklopedie
Body pohledu
Propedeutická hodnota | Srovnání s Idem | Srovnání s interlinguou | Reformy | Odpor
Wikimedia
Portál | Vikipedio | Vikivortaro | Vikicitaro | Vikifonto | Vikilibroj | Vikikomunejo | Vikispecioj

Tento článek se pokouší poukázat na hlavní rozdíly mezi jazyky esperanto a ido, dvěma plánovými jazyky, které sdílejí část společné historie ale v pozdějším stádiu se od sebe oddělily.

[editovat] Hlavní rozdíly

• abeceda esperanta používá šest „nelatinských“ písmen, tři z nich se nevyskytují v žádném jiném existujícím jazyce. Jako řešení esperanto píše e-maily a na internetu pomocí různých řešení nahrazení těchto znaků, což vede k situacím, kdy se stejné slovo může být zobrazeno různými způsoby. Tuto spornou otázku řeší ido používáním abecedy o 26 písmenech latinky s dvěma spřežkami, ch(/ʧ/) a sh(/ʃ/) místo esperantského ĉ a ŝ. Spřežka qu, která reprezentuje /kw/, se používá namísto esperantského kv a podobně gu v idu je používáno jako esperantské gv. Výslovnost ida je fonetická podle zásady, že každé napsané slovo má jednoznačnou výslovnost, ale nemá tak jednoznačnou shodu jedna hláska - jedno písmeno, jako esperanto.
• Ido obvykle neudává pravidla gramatického ovlivňování slovních druhů ve větě, věří, že není potřebné v potenciálním univerzálním jazyce. Například, v esperantu je sloveso ve větě neměnné bez ohledu na číslo, nebo osobu. Tento princip se však v esperantu neuplatňuje u adjektiv a substantiv. Ido tuto skutečnost ze své gramatiky eliminuje.
• Esperanto vyžaduje přídávání koncovky -n k označení akuzativu. Ido povoluje použití tohoto pravidla v nejednoznačných situacích, např. když předmět nenásleduje podmět. Ale v ostatních situacích je toto pravidlo odstraněno jako nadbytečné.
• Ido zavádí pevná pravidla používání koncovek při přeměně slova z jednoho významu (resp. slovního druhu) na druhý a tak zjednodušuje množství pamatování nezbytných slovíček.
• Ido, na rozdíl od esperanta, nerozlišuje mužské pohlaví jako standard pro slova vyjadřující rodinné vztahy. Například, ido neodvozuje slovo "sestra" přidáním ženské koncovky ke slovu "bratr" tak, jak to dělá esperanto.

[editovat] Ukázka

Porovnat rozdíly mezi esperantem a idem lze na této větě:

• Provizora vortaro Ido–Esperanto, per kiu la similecoj kaj diferencoj de la vortaroj de la du lingvoj povas esti vidataj. (esperanto)
• Provizora vortaro Ido–Esperanto, per qua la similesi e diferi di la vortari di la du lingui povas esar vidata. (ido)