Polská hymna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mazurek Dąbrowskiego
Pieśń Legionów 1.jpg
Hymna Polsko Polsko
Jiné názvy Jeszcze Polska nie zginęła
Ještě Polsko nezahynulo
Pieśń Legionów Polskich we Włoszech
Píseň polských legií v Itálii
Slova Józef Wybicki, 1797
Hudba Neznámý
Přijata 1927

Mazurek Dąbrowskiego

instrumentální

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Jako hymna Polské republiky byla 26. února 1927 polským Sejmem schválena tradiční píseň Mazurek Dąbrowskiego („Jeszcze Polska nie zginęła“, „Ještě Polsko nezahynulo“). Text napsal Józef Wybicki, autor hudby je neznámý. Píseň vznikla v roce 1797 v Itálii a byla přijata Legiemi Dąbrowského (polské vojenské jednotky v cizině, které doufaly, že budou moci bojovat za obnovu nezávislosti Polska po jeho rozdělení). Melodie byla chytlavá a text byl ze solidarity k Polákům přeložen do 17 jazyků (němčina, francouzština, angličtina, ruština, maďarština, chorvatština, slovenština…). Během revoluce v roce 1848 se Mazurek Dąbrowského zpíval na ulicích Vídně, Berlína i Prahy.

Jiné hymnické písně[editovat | editovat zdroj]

Polsko má a mělo kromě oficiální hymny v této roli také několik tradičních písní (v letech 1918 až 1927 užívaných i při oficiálních příležitostech):

  • Bogurodzica (Bohorodička: nejstarší polská náboženská píseň, autorství často mylně připisováno sv. Vojtěchovi),
  • Boże coś Polskę: "Bože, co jsi Polsko po dlouhá století obklopoval leskem síly a slávy…",
  • Rota (Maria Konopnicka: Přísaha: "Neodvrhneme zemi, odkud náš rod…") a
  • zvuk Mazurek Dąbrowskiego.

Verze[editovat | editovat zdroj]

Text hymny má dvě verze, obě jsou v Polsku obecně známé:

  • původní a
  • zkrácenou, oficiální.

Zkrácená je "uhlazená", ale nejen jazykově, ale především obsahem. Vynechává zejména zmínku původní písně o nepřátelských národech "Niemiec, Moskal" (asi jako "Rusák"), která navazovala na situaci násilně rozděleného Polska. Příznačně není zmíněn Rakušák, protože rakouský zábor byl poměrně liberální. Tato zmínka byla v zemi obsazené v roce 1945 vítěznou Rudou armádou nepřijatelná. Nezkrácená podoba se zpívá pro zdůraznění vzdoru a odhodlání k samostatnosti, typicky v disentu a podzemních organizacích a zvláště v době válečného stavu po puči v roce 1981.

Polský text[editovat | editovat zdroj]

Současné znění Původní znění z rukopisu J. Wybického

Jeszcze Polska nie zginęła
Kiedy my żyjemy,
Co nam obca przemoc wzięła,
Szablą odbierzemy.

Marsz, marsz, Dąbrowski,
Z ziemi włoskiej do Polski
Za twoim przewodem,
Złączym się z narodem.

Jeszcze Polska nie umarła,
kiedy my żyiemy.
Co nam obca moc wydarła,
szablą odbijemy.

Marsz, marsz, Dąbrowski
do Polski zziemi włoski
za Twoim przewodem
złączem się znarodem.

Przejdziem Wisłę, przejdziem Wartę,
Będziem Polakami,
Dał nam przykład Bonaparte,
Jak zwyciężać mamy.

Marsz, marsz…

Jak Czarniecki do Poznania,
Po szwedzkim zaborze,
Dla ojczyzny ratowania,
Wrócim się przez morze.

Marsz, marsz…

Jak Czarnecki do Poznania
wracał się przez morze
dla oyczyzny ratowania
po Szwedzkim rozbiorze.

Marsz, marsz, Dąbrowski…

Przeydziem Wisłę przeydziem Wartę
będziem Polakamy
dał nam przykład Bonaparte
iak zwyciężać mamy.

Marsz, marsz, Dąbrowski…

Już tam ojciec do swej Basi,
Mówi zapłakany -
Słuchaj jeno, pono nasi
Biją w tarabany.

Marsz, marsz…

Niemiec, Moskal nieosiędzie,
gdy iąwszy pałasza,
hasłem wszystkich zgoda będzie
y oyczyzna nasza.

Marsz, marsz, Dąbrowski…

Już tam ociec do swey Basi
mówi zapłakany:
słuchay jeno, pono nasi
biią wtarabany.

Marsz, marsz, Dąbrowski…

Na to wszystkich jedne głosy:
Dosyć tey niewoli
mamy Racławickie Kosy,
Kosciuszkę, Bóg pozwoli.

Překlad současného textu do češtiny[editovat | editovat zdroj]

Ještě Polsko nezhynulo
Dokud ještě žijeme
Co nám cizí moc vzala
Šavlí si zpět vezmeme

Na pochod, Dąbrowski,
Do Polska z Itálie
Pod tvým vedením
Spojíme se s národem

Přejdeme Vislu, přejdeme Vartu
Budeme Poláky
Příklad dal nám Bonaparte
Jak máme vítězit

Na pochod…

Jak Czarniecki do Poznaně
Po švédském záboru
Kvůli záchraně vlasti
Vrátíme se přes moře

Na pochod…

Už tam otec ke své Baše
Uplakaný mluví:
"Jen poslouchej, prý naši
bubnují."

Na pochod…

Výpůjčka u jiných národů[editovat | editovat zdroj]

Na základě této písně napsal Slovák Samo Tomášik v roce 1834 s takřka identickou melodií píseň novou (nejprve v češtině), která se na Všeslovanském sjezdu v Praze v roce 1848 stala všeslovanskou hymnou Hej, Slované a byla přeložena do řady slovanských jazyků. Po roce 1945 byla přijata jako hymna Jugoslávie; za 2. světové války sloužila také jako hymna Slovenského štátu a lužická verze Hišće Serbstwo njezhubjene byla národní hymnou do 1. světové války.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]