Zygmunt Bauman
Tento článek není dostatečně ozdrojován a může obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.
Zygmunt Bauman (* 19. listopadu 1925 Poznaň) je polsko-britský sociolog židovského původu[zdroj?], který žije od roku 1971 ve Velké Británii. Je známý pro svou analýzu souvislostí mezi modernitou a holocaustem a úvahy o postmoderním konzumerismu.
Obsah |
[editovat] Život
Narodil se v Poznani v roce 1925 v polské židovské rodině. Po okupaci Polska nacistickým Německem za druhé světové války, uprchl do Sovětského svazu. Později sloužil v První armádě polského vojska (Pierwsza Armia Wojska Polskiego - zkr. 1AWP), která byla kontrolována Sověty. Zúčastnil se bojů o Kołobrzeg a o Berlín.[zdroj?] V 1AWP působil jako politický důstojník. Podle polooficiálního prohlášení polského historika z Ústavu národní paměti, které bylo uveřejněno v květnu 2006 v konzervativním časopise Ozon, působil Bauman v letech 1945 až 1953 ve vojenských oddílech tzv. Jednotek vnitřní bezpečnosti (Korpus Bezpieczeństwa Wewnętrznego - zkr. KBW), které byly určeny k odhalování a potírání antikomunistických, ukrajinských a německých podzemních hnutí. Podle zmíněného časopisu se Bauman vyznamenal jako velitel jednotky, která zatkla velký počet protikomunistických bojovníků a byl za to vyznamenán polským Válečným křížem v roce 1950. V článku časopisu Ozon se také uvádí, že Bauman byl v letech 1945–1948 informátorem Vojenské rozvědky.[zdroj?]
Během služby v KBW začal studovat sociologii na varšavské Akademii sociálních věd, později přešel na studia filosofie, protože sociologie byla mezitím zrušena jako buržoazní učební obor. V KBW dosáhl Bauman hodnosti rovnající se majorovi, ale v roce 1953 byl propuštěn za to, že se jeho otec pokusil emigrovat do Izraele. To vedlo k několika vážným nedorozuměním mezi otcem a synem, který nejen nesdílel otcovo nadšení pro sionismus, ale byl doslova zatvrzelým anti-sionistou. Během této doby, kdy byl nezaměstnaný, si dokončil vysokoškolské vzdělání a nastoupil na Varšavskou univerzitu, kde byl zaměstnán až do roku 1968.[zdroj?]
Během svého pobytu na London School of Economics sepsal vyčerpávající studii na téma anglického socialistického hnutí. Byla to jeho první závažná práce, která vyšla polsky v roce 1959 a anglicky v roce 1972.
Bauman publikoval několik sociologických prací včetně knihy Socjologia na co dzień (Sociologie na každý den, 1964), která se stala v Polsku velmi populární sociologickou příručkou a stala se později základem k jeho anglické učebnici Thinking Sociologically (Myslet sociologicky, 1990).
Zpočátku byl Bauman blízko oficiální marxistické doktríně[zdroj?]. Později však se stal pod vlivem prací Antonia Gramsciho a Georga Simmela kritikem komunistického režimu. Pro svůj kritický postoj k režimu nebyl nikdy jmenován profesorem, i když dokončil svou habilitační práci.[zdroj?]
Vystaven sílícímu politickému tlaku a antisemitské kampani vedené populistickým ministrem Mieczysławem Moczarem, vystoupil v lednu 1968 z Polské sjednocené dělnické strany (Polska Zjednoczona Partia Robotnicza)[zdroj?] a ještě v témže roce odchází do emigrace stejně tak jako mnoho jiných intelektuálů, kteří upadli v nemilost komunistického režimu a byli během antisemitských čistek v březnu 1968 donuceni emigrovat. Bauman odchází učit sociologii nejprve na telavivskou univerzitu do Izraele a později na univerzitu v Leedsu v Anglii. Od té doby publikuje své práce v angličtině. Nejpozději od konce 90. let Bauman silně ovlivňuje antiglobalizační hnutí.[zdroj?]
Bauman se oženil se spisovatelkou Janinou Lewinson a má čtyři dcery. Jeho dcera Lydia Bauman je malířkou.
[editovat] Dílo
- 1964: Socjologia na co dzień (Sociologie na každý den)
- 1988: Freedom (Svoboda)
- 1989: Modernity and The Holocaust (Modernita a holokaust)
- 1990: Paradoxes of Assimilation (Paradoxy asimilace)
- 1990: Thinking Sociologically. An introduction for Everyone (Myslet sociologicky. Úvod pro každého)
- 1992: Intimations of Postmodernity (Náznaky postmoderny)
- 2000: Liquid Modernity (Tekutá modernita)
- 2001: Community. Seeking Safety in an Insecure World (Společnost. Hledání jistoty v nejistém světě)
- 2003: City of fears, city of hopes (Město slz, město nadějí)
[editovat] Ocenění
V říjnu 2005 získal v Praze Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.[1]
